Jak noviny poprvé referovaly o Tunguzském meteoritu

Tunguzský meteorit byl zapomenut pár týdnů po jeho pádu

Obr. 1 Okamžik exploze vesmírného tělesa nad Podkamennou Tunguskou (záběr z filmu „Kde je Tungusky meteorit?“)

Zatímco nyní, 111 let po události, se záhadu snaží řešit všichni, kteří se k tomu cítí být povoláni, je těžké si představit, že v roce 1908 tato událost prakticky nepřitáhla pozornost široké veřejnosti. Pokud by se nesešla řada dalších náhod, o tomto fenoménu bychom dnes vůbec nevěděli …

Vzplálo druhé Slunce

Samozřejmě, že to, co se stalo 30. června 1908 v 7:14 h., svědky poděsilo. Poděšení ruští přistěhovalci a domorodí Tunguzové sledovali průlet tajemného objektu, tak jasného, že „… se zdálo, že vzplálo druhé slunce.“

Informace však prakticky nepřekročily hranice kraje. Městské úřady a vědci nereagovali.

O týden později zmizela z novinových stránek zmínka o samotném meteoritu a o úžasných optických jevech. Fenomén Tunguzského meteoritu rychle vybledl do zapomnění …

Patron záhady

Po 13 letech se však stal zázrak – o tuto událost se začal zajímat vědec a romantik Leonid Kulik. Tím se stal patronem Tunguzského jevu.

V roce 1921 uspořádal Kulik Meteorickou expedici a tak poprvé v ruské historii začala honba za nebeskými kameny. Tisíce kilometrů po železnici, na koni, pěšky, na lodích… A od té chvíle se Kulik začal zabývat hlavní činností svého života – hledáním Tunguzského meteoritu. A přitom ho k tomu přivedla náhoda…

„Tuto chvíli si živě pamatuji,“ napsal sám vědec. „Bylo to v Leningradě, v březnu 1921. Přišel ke mně Dmitrij O. Svjatskij, redaktor časopisu «Mirovedenije», a když vytáhl list ze starého kalendáře z 15. července 1910, řekl: „Podívejte se – není kouře bez ohně.“

Byl to první článek o fenoménu v tomském deníku Sibirskaja Žizň ze dne 29. června 1908.

Obr.2 Leonid Alexejevič Kulik

Jen fantazie

Jak se ukázalo, tento článek neměl žádný vztah k realitě. O tom se Kulik osobně přesvědčil v roce 1922, když zkoumal okolí Kanska. Ale díky tomu si uvědomil, že opravdu není „kouře bez ohně“, a někde v oblasti Podkamenné Tunguzky se stala významná událost.

Do Kanska doletěly pouze slabé ozvěny události, přeměněné do fantastického článku v „Sibiřském životě.“ Ale tato fantazie sehrála obrovskou roli – nasměrovala Leonida Kulika na stopu. A vrátila světu fenomén Tunguzského meteoritu. Nad tímto tajemstvím se bádá už 111 let…

„Příchozí z nebeského prostoru“

„Sibiřský život“, 29. června 1908: „V polovině června (17. června podle starého kalendáře, pozn. red.), asi v 8 hodin ráno, pár sáhů od železniční trati, poblíž křižovatky Filimonovo, což znamená asi 11 kilometrů před Kansk, podle vyprávění, spadl obrovský meteorit. Jeho pád byl doprovázen strašným hučením a ohlušujícím úderem, který, jak to bylo, byl slyšen ve vzdálenosti více než 40 verst v přímé linii. Vlak, který se přiblížil během pádu meteoritu, byl tak zasažen neobvyklým hlukem, že ho strojvůdce zastavil, a veřejnost spěchala na místo pádu vzdáleného tuláka. Ale vidět meteorit zblízka nemohli, protože byl rozpálen.“

Později, když už vychladl, ho prohlédli různí lidé z újezda, a cestou přijeli inženýři, kteří ho zkoumali a pravděpodobně ho vyhodili. Podle příběhů těchto osob meteorit narazil do země a jen jeho špička vyčnívá; představuje bělavou kamennou hmotu, která dosahuje velikosti jako 6 kubických sáhů. (1 sáh = 1,8 m)

Obr.3 První článek o Tunguzském meteoritu

Zde jsou zprávy, které mi byly předány, které, jak se říká – jak jsem koupil, tak prodávám.

Mohu dodat, že v těchto dnech jede k meteoritu fotograf I. R. Tomaškevič, aby ho vyfotografoval a odlomil pár kousků na můj podíl.

Není jasné, proč se dosud nikdo neobtěžoval informovat novináře o tak zajímavém, a hlavně, mimořádně vzácném jevu, pozorovaném očitými svědky.

Podle toho, co mě vyprávěli, doufám, že někteří z profesorů našeho institutu nebo univerzity, nebudou otálet jít na uvedené místo, a bez prodlení budou studovat meteorit na místě, i v laboratoři, a podělí se o výsledky s vědeckými institucemi.

V podstatě nejvíce překvapuje velikost meteoritu, a přiznávám, vyvolává to určité pochybnosti. Šest krychlových sáhů znamená neuvěřitelně velkou hmotnost meteoritu – asi deset tisíc pudů (1 pud = 16,4 kg), něco neslýchaného. Největší dosud známý meteorit – tzv. Hajjar al- Asswad, černý kámen Kaaba v Mekce – má asi kubický sažeň (1 sažeň = 2,1 m). I bělavá barva meteoritu, uvedená v příběhu, vede k určitým pochybnostem. Obvykle jsou černé a jen občas šedé.

V každém případě podrobné výzkumy kompetentních osobností očistí případ od zbytečných příkras a opraví chyby.“

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1234

error: Kopírování zakázáno!