Jak je to se Smaragdovými deskami Thota – Atlanťana?

Pokud se domníváte, že jde o omyl a správně má být „Smaradové desky Herma Trismegista“ (1), pak nemáte pravdu.

A nebo ano?

Původně to měla být jen jedna deska, ale tu bude řeč o celých dvanácti! Zajisté jste také nevěděli, že byly po tisíciletích nalezeny a správně přeloženy tak, že nad nimi dnes žasnou internetoví okultisté a mnozí facebookoví ezoterici. Že jste o tomto převratném objevu nikdy neslyšeli? Nezoufejte, zde se o tom dozvíte téměř vše.

„Smaragdové desky Thotha – Atlanťana“ vynesl na světlo světa jakýsi Dr. Maurice Doreal, vůdce sekty Bratrstvo Bílého chrámu (Brotherhood of the White Temple). Objevily se prý v roce 1925.

Jde o dvanáct tabulek smaragdově zelené barvy, vytvořených z látky, vzniklé prostřednictvím alchymické transmutace. Jsou nezničitelné, odolné vůči všem prvkům, korozi a kyselinám. Jejich atomová a buněčná (?) struktura je tak pevná, že se s nimi nemůže stát žádná změna.

Tabulky jsou pevně spojeny obručí ze slitiny zlaté barvy a jsou zavěšeny na tyči stejného materiálu.

Na tabulkách jsou vyryty znaky ve starověkém atlantském jazyce. Tyto znaky reagují na naladěné myšlenkové vlny čtenáře a uvolňují mnohem více moudrosti a informací než obyčejné rytiny.

To vše zjistil Dr. Doreal ve spolupráci s Velkou Bílou Lóží (Great White Lodge (2)) a za pomoci dalších mystických mistrů, kteří existují jen v éterických rovinách. Od nich zjistil překladový klíč a tajemné písmo přeložil.

Ukázalo se, že tabulky napsal tajemný kněz Thoth a pocházel – jak jinak – než z Atlantidy.

Kdo byl dr. Doreal?

On sám se označoval za dlouholetého studenta okultismu, za člověka, ovládajícího tajemné psychické síly. Tvrdil, že je v kontaktu s Velkou Bílou Lóží (Great White Lodge), která představuje „starší bratry člověka“. Udržoval prý také „kanál“ pro příjem „starých moudrostí“ s tajemnými Mistry a byl „zástupcem pro nadcházející zlatý věk …“ Tak ho představuje Encyklopedie amerických náboženství, roč. 2, p. 185.

Dr. Maurice Doreal se narodil jako Claude Doggins v Springs v Oklahomě v roce 1898. Původně mohl být majitelem obchodu nebo maloměstským bankéřem. Vybral si však cestu osvíceného gurua…

Tvrdil, že poté, co sloužil v první světové válce, odcestoval do Tibetu a osm let studoval u dalajlámy. Nejsou však o tom žádné důkazy.

Ze svých studií však sám sepsal jen malé brožurky. Nejsou právě obzvlášť nápadité, jsou kostrbatě napsané a často se v nich opakuje. Psal je od 40. let 20. století do své smrti v roce 1963. Tituly jako „Tajemství Mt. Shasta“, „Tajemství Gobi“, „Polární Ráj,“ apod.

Doreal shromáždil jednu z největších a nejlepších okultních a sci-fi knihoven – přes třicet tisíc svazků. Soustředil kolem sebe asi tisícovku stoupenců a v roce 1929 založil „Bratrstvo Bílého chrámu“. On sám se jmenoval Mistrem tohoto bratrstva.

Atomová válka?

Co by to bylo za gurua ve správné sektě, kdyby nepředvídal apokalypsu? Doreal nezůstal pozadu.

Už v roce 1946 Doreal v rozhovoru s reportérem z Rocky Mountain News řekl, že předpovídal atomovou válku léta před objevením atomové bomby. Viděl prý atomovou energii v činnosti před několika lety, když ho tibetský Dalajláma uvedl do Velké Bílé Lóže 75 mil pod Himálají…

Na konci 40 let Doreal vyhlásil, že atomová válka vypukne v květnu 1953 a shromáždil své stoupence k vybudování „Shamballa Ashramu,“ „Atomového důkazu“, města v horském údolí, 35 mil jihozápadně od Denveru.

Proč právě zde? Okolní hory obsahují ložiska olova a to prý v kombinaci s duchovní vyspělostí umožní Dorealovi a ostatním členům Bratrstva Bílého chrámu přečkat atomový útok v bezpečí. Tak to také Doreal vyhlásil v novinách.

V únoru 1953 noviny Denver Post ohlásily, že „Doreal předsedá Bratrstvu v těžkých zlatých šatech na trůnu“ a svým následovníkům vydal rozkaz, že „žádní cizinci nemají povolen vstup do údolí s výjimkou nezbytných dělníků.“ „Atomové útočiště je nyní zcela naplněné a připravené na „konec.““

Atomová válka však … nevypukla. Pro zkušené podvodníky to však není žádný problém. Stačí vysvětlit, že válku či jinou katastrofu odvrátil právě on svou duchovní vyspělostí, meditací nebo ji odvrátili tajemní Mistři na jeho úpěnlivou přímluvu… Vždyť ve svých spisech Doreal tvrdil, že navštívil mnoho duchovních center a učitelů a ti z jeho znalostí a schopností byli úplně u vytržení …

Návštěva u Atlanťanů

V brožuře „Záhadná Mt. Shasta“ Doreal napsal, že měl tu čest navštívit atlantské kolonie v Mount Shasta. Jak se mu to podařilo?

Když v Los Angeles pořádal sérii okultních přednášek, po jedné akci k němu přistoupili dva Mistři z Mt. Shasta a představili se. Navštěvovali prý všechny jeho přednášky po celý týden a byli ohromeni jeho znalostmi…

„Mistři“ mu nabídli, aby s nimi ještě ten večer navštívil jejich domov v Mt. Shasta (3). Doreal nejprve namítal, že má další přednášku za pár hodin, ale Mistři na návštěvě trvali, neboť vše se prý v pořádku stihne.

Jeli tedy s Dorealem až na Topanga Canyon (oblíbená lokalita pro paranormální aktivity v Los Angeles (4), zaparkovali auto, vylezli na kopec a Mistři vytáhli podivné opasky a celofánové masky z kapes, a nasadili je sobě i Dorealovi. Doreal si nasadil masku a byl instruován, aby stiskl nějaká tlačítka na opasku. Byl to zjevně antigravitační opasek, protože když to udělal, všichni tři se zvedli do vzduchu a vletěli do čekajícího UFO.

O patnáct minut později přistáli na hoře Mt. Shasta. Vešli do malé kryté kamenné budovy na vrcholu hory, kde vstoupili na velký plochý kámen, což byl skrytý výtah. Ten s nimi prudce klesal až do hloubky 5 mil. Vyšli z výtahu, prošli mezi dvěma velkými sloupy z orichalku (5), zářícího bílého kovu, známého pouze Atlanťanům, vstoupili do dalšího výtahu a sestoupili o další dvě míle.

Konečně se Doreal ocitl v obrovské jeskyni „asi dvacet kilometrů dlouhé a dvacet pět kilometrů široké, kde bylo tak jasno jako za jasného letního dne, neboť téměř v centru této velké jeskyně bylo obrovská žhavá svítící hmota…“

Atlanťané mu později řekli, že tato hmota je zkondenzována ze směsi paprsků Slunce a Měsíce, samozřejmě bez všech škodlivých vlivů.

Atlantské město pod Mt. Shasta bylo prý překrásné – všechny domy byly z krásného bílého mramoru, obklopené zahradou plnou květin, zeleniny a ovoce, které uchránili atlantští předci před potopením Atlantidy.

Atlanťané také věděli, jak proměnit písek ve zlato. Nepotřebovali také žádný průmysl. Třeba oblečení jednoduše udělali tak, že nakreslili obrázek oděvu, jaký si přáli, kresbu umístili do „Projektového přístroje“, který zobrazil oděv na obrazovce, a z té spadl na zem. Bylo ho možné ihned nosit.

Toto „město,“ říká ve své dvacetistránkové brožuře „Záhadná Mount Shasta“ (nedatováno, ale dá se dovodit, že pochází ze začátku 40. let), je obýváno 153 přežívajícími Atlanťany, kteří jsou „mistři všech zákonů přírody“, a mají super technologie daleko za úrovní dvacátého století. Úkolem těchto Atlanťanů je chránit Zemi před znovuobjevením některého ze 4,5 miliónů Lemuřanů. Ti ustoupili do podzemí poté, co jejich kontinent, který se rozkládal někde u Karolínských ostrovů v Mikronésii a byl spojen pevninským mostem s Austrálií, se potopil ve velké válce s Atlantidou…

Lemuřané nesměli chybět

Doreal vyjadřuje obavu, že současná „válka v jižním Pacifiku … může porušit plombu, která udržuje Lemuřany pod povrchem Země.“ To by bylo hrozné, neboť Lemuřani mají „ničivou sílu tak hroznou“, že by to mohlo způsobit život na Zemi nemožným pro člověka. A tak Atlanťané „zapečetili vchod“ a neustále střeží toto vězení, ve kterém jsou Lemuřani uvězněni. Tento vchod je někde „u Karolínských ostrovů“, a každé tři měsíce tam z Mount Shasta Atlanťané letí ve velké doutníkové stříbřitě se lesknoucí lodi, aby zkontrolovali zámky, které drží Lemuřany uvězněné.

Doreal tvrdil, že rozsáhlé informace o Lemurii získal také z „astrální sféry“. V další tenké brožurce s názvem „Atlantis a Lemuria“ (nedatováno, ale zřejmě také ze 40 let 20. století), se znovu zmiňuje Karolínských ostrovech jako „součásti Lemurského kontinentu“ a tvrdí, že na těchto ostrovech existovala velká města… „a že jen určití lidé mohou vidět ve velmi čisté vodě rozvaliny velkých staveb … v hloubce nad 200 ft…“ Tyto ruiny prý „pocházely z obrovského města pro pět milionů lidí.“ Kromě toho, „nápisy, které jsou vytesané na těchto ruinách budov“ nebyly rozluštěny.

Na luštění starých nápisů byl Doreal vůbec expert.

Atlanťané mají na Zemi sedm podzemních útočišť. Nachází se v poušti Gobi, v pohoří Atlas v severní Africe, v Northwest na území Kanady, pod ruinami mayského města v Yucatanu, v pohoří Hartz v Německu a pod horou Mt. Shasta. Sedmé a nejdůležitější z nich je samozřejmě Shamballa, která se nachází pod Lhasou, hlavním městem Tibetu.

„Obyčejní lidé,“ vysvětluje, „se nikdy nemohou přiblížit Atlanťanům.“ Mistři okamžitě věděli o každém, kdo se přiblížil v „pravém stavu vědomí, aby se mohl dostat do vnitřních chrámů.“

„Atlanťané,“ říká Doreal na poslední stránce svého spisku o Mount Shasta, „mi ukázali některé věci svého velkého plánu a nastínili práci pro mě ve vnějším světě.“ Poté „mě vzali zpátky stejnou cestou, kterou jsme přišli…“

Zní vám to povědomě?

Atlanťané také Dorealovi tvrdili, že skutečným sídlem Velkého bílého bratrstva je hvězda Antares z Plejád. Tito Mistři však ve své výuce naprosto zanedbali astronomii. Antares je hvězda v souhvězdí Štíra, nikoli v Plejádách… I zde si podobní mudrci ví rady. Buď se po takovém odhalení zahalí to tajemného mlčení, a kamarily oddaných oveček oznámí, že pokud to Mistr a Atlanťané takto sdělili, je to dojista pravda, taková hvězda tam je ještě jedna, jen ta špatná akademická věda k výšinám takového vědění ještě nedospěla…

Podobných pohádek vyplodil Doreal ještě celou řadu.

Doreal zemřel v roce 1963, ale jeho bratrstvo stále vzkvétá na „Shamballa Ashrama“, 1560 akrovém pozemku u Sedalia v Coloradu. (6) Stále se zde vydávají a prodávají (na dobírku) četné brožurky s takovými tituly jako „Mistři viditelného i neviditelného“, „Neophytové cesty“ a „Obyvatelé na prahu“.

Objednat si zde můžete i kopie slavných desek Atlanťana Thota. Jejich překlad koluje po internetu na blábolivých webech. Novodobé nesmysly, vycucané horko těžko z prstu tuctovým guruem, který se při svém působení nezmohl ani na zrnko originality, hltají i po desetiletích naivní prosťáčkové.

Původní desky už nejsou. Nikde jinde, než u Doreala, se o nich také nedočtete. Neexistuje žádný hmatatelný důkaz o jejich existenci. Jejich údajné „objevení“ v polovině 20. let 20. století i celá historie se nápadně podobá jiný spisům – záhadným zlatým deskám, které obdržel John Smith, zakladatel Mormonské církve. I ten je dostal od tajemných andělů, přeložil je a pak jim je opět musel odevzdat…

Stejně, jako se jeho pohádky nijak nelišily od jiných na toto téma, ani Doreal se nijak nevymykal z řady podobných podvodníků, kterých tato Země zrodila už celé zástupy.

Odkazy

(1) http://cs.wikipedia.org/wiki/Smaragdov%C3%A1_deska
(2) http://www.excommunicate.net/the-great-white-brotherhood-of-ascended-masters/#axzz2kWHRVq2B
(3) http://en.wikipedia.org/wiki/Mount_Shasta
(4) http://en.wikipedia.org/wiki/Topanga,_California
(5) http://en.wikipedia.org/wiki/Orichalcum
(6) Brotherhood of the White Temple. Internet: http://brotherhoodofthewhitetemple.com/