Dračí kosti

Ještě v 17. a 18. století najdeme téměř v každém přírodopise velmi zevrubné popisy draků, odborně popisovaných a tříděných podle různých zoologických znaků.

Prvé nesmělé pochyby se týkaly draků okřídlených, ale pochybovače rázně okřikl roku 1665 jezuita A. Kircher. Jejich názory prý „odporují dějinám všech časů a zřejmé zkušenosti. Doba dala vzniknout v různých částech země také drakům okřídleným, malým, velkým a největším.“

Jeho současník, moravský prelát Tomáš Pěšina z Čechorodu, píše zas r. 1677 o nálezech dračích kostí v moravských jeskyních a podobných svědectví v církevních kruhů bychom nalezli bezpočtu.

Proč však právě z církevních kruhů?

Protože existenci draků učí biblické knihy a náboženské legendy kladou jejich výskyt do současné doby: S draky bojoval sv. Jiří, sv. Longin, sv. Markéta, sv. Hillarion, a celá řada dalších. Svatý Pelesnus prý s drakem dokonce bydlil na Sicílii ve společné jeskyni!

Stýkaly-li se osoby církevních dějin s draky tak těsně v určité době, a na určitém místě, musí se přece draci v historické době vyskytovat …

Fosilní nálezy byly tedy vykládány jako recentní, tj. pocházející z nedávné doby, a drakům se přičítaly i pozůstatky nedávno žijících zvířat (např. zuby jeskynních medvědů) či dokonce živočichů současných.

Podobně i zcela odlišné přírodniny. Tak zemní olej ichthyol, látka organického původu, která se vyskytuje nedaleko Innsbrucku, byl prohlašován za vsáklou krev draka, jehož tam kdysi hrdinný rytíř zabil.

Takové nálezy pak sloužily jako důkazy pro šíření pověr o dracích. Chrámy získávaly do svých klenotnic nejen kosti a části výzbroje a výstroje neexistujícího sv. Jiřího, ale i zuby a šupiny draka zabitého tímto světcem kdesi v Kappadocii.

S takovými nálezy se pak dobře shodovaly při poutních podívaných kosti obrů, např. sv. Kryštofa či biblického Goliáše. Pěknou „předpotopní“ kost mají ve Vídni: Nábožný císař Fridrich III. (byl současníkem našeho Jiřího z Poděbrad) ji pokládal za zbytky Giganta, dal ji opatřit značkami A. E. I. O. U. (Austria est imporium orbis universi — Rakousko je císařství celého světa) — pro štěstí a veřejně vystavit, aby mu sloužila k propagování budoucího rozmachu habsburského dědictví.

Dračí kosti, zuby a kůži pokládala středověká Evropa za mocné kouzlo a kostely, kaple, kláštery i poutní místa za atraktivní senzaci první třídy. Leckterá zadlužená fara si pomohla jen dík dobrému nápadu s nějakou tou dračí relikvií.

Například kaple v německém Straussbergu. Stačilo zavěsit doprostřed kostela na řetěz „dračí kost“ a vzrostla jim návštěvnost tak, jako nikdy předtím.

Také u nás se můžeme pochlubit takovou zvláštností. Její historie je nadto ještě trochu složitější. Jde o Svatovítskou katedrálu v Praze, do jehož pokladu se dostaly i tři mohutné kosti, zcela zvláštní, na prvý pohled nepatřící žádnému u nás běžně známému živočichu. Našly se v 30. letech 20. století při bourání zdi, která oddělovala starší část dómu od novější, a byly tehdy popsány jako pozůstatky nosorožce, slona a velryby.

Na otázku, kde se v kostelní zdi takové exotické kosti vzaly, lze odpovědět poměrně snadno. Podle pradávné magické představy bylo nezbytné při stavbě vykoupit pozemek od „démona místa“. Do základů se vložilo něco, co by střežilo stavbu před nadpřirozenou mocí, která si právě na toto místo činí nároky. K tomu se používalo všeho možného: od panen a novorozeňat až po živé kočky a posvěcené hostie. Jak by se tedy nehodily kosti neznámého, fantastického zvířete? Vždyť právě to může velmi dobře ohlídat stavbu před zlými duchy! A tak si při budování předělové zdi u sv. Víta opatřili „dračí kosti“, hnát, žebro a obrovský zub. Tyto mocné předměty odpočívaly celá staletí v základech, až byly objeveny a uložily se do klenotnice dómu. Podle výsledku zkoumání dr. V. Zázvorky, přednosty geologicko-paleontologického oddělení Národního muzea, jde o fosilní pravou pažní kost srstnatého nosorožce, recentní žebro velryby a kel mrože.

Lidí před staletími ještě nemohli rozpoznat, o jaké kostí běží. Lebka srstnatého nosorožce, nalezená kdysi u štýrské vesničky Mixnitzu, dala vzniknout pověsti o tamní „dračí jeskyni“ a mrož býval u nás zcela neznámé zvíře. Je proto docela pravděpodobné, že v Praze připsali všechny tři kosti jedinému tvoru, hroznému draku, jak ho znali z biblických knih s životopisů svatých.

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1234

error: Kopírování zakázáno!