Kam zmizely „létající talíře“ Třetí říše? (1)

Jak to bylo ve skutečnosti? Může to být i velmi dovedná propagace nacismu…
Lidé se dodnes přou o tajných projektech nacistů

Obr. 1 Takto nějak si ufologové představují německou expedici do Antarktidy v letech 1938-1939

Mnoho se napsalo o pracích na tajných německých zbraních –zejména o „létajících talířích“. Zkusme se podívat na základy této legendy.

„Německá stopa“

V roce 1947, když se vlna pozorování UFO prohnala Amerikou, výzvědné služby horečně hledaly řešení této hádanky. Samozřejmě, že v první řadě si vzpomněli na možné německé tajné zbraně z dob právě uplynulé války. Kapitán Edward Ruppert, který byl pověřen vedením projektu na výzkum UFO „Modrá kniha“, vzpomíná:

  • „Na konci druhé světové války bylo u Němců řada perspektivních projektů nových létajících aparátů i řízených raket. Většina z nich se nacházela v počátečním stadiu rozpracovanosti, ale pouze některé mohly být podobné těm objektům, které pozorovali svědci v USA.“

Nicméně v tajném hlášení štábu okupačních vojsk USA v Berlíně 16. prosince 1947 se říká:

„Spojili jsme se s mnoha lidmi, abychom prověřili, zda se rozpracovávaly přístroje typu „létajících talířů“, a zda o tom existují svědectví v dokladech německých leteckých výzkumných ústavů. Mezi dotazujícími byl letecký konstruktér Walter Horten, bývalá sekretářka generála letectva Udeta von Greiben, bývalý zástupce výzkumné kanceláře velení německého letectva v Berlíně Gunter Heinrich, bývalý zkušební letec Eigen. Všichni nezávisle na sobě trvají na tom, že taková zařízení nikdy neexistovaly ani se neprojektovaly.“

Obr. 2 Jedna z nejznámějších podvodných fotografií nacistických diskovitých letadel.

Narození legendy

První zmínka o „diskoplánech“ se objevila v březnu 1950 u Giuzeppe Belluzzo. Italské noviny Il Mattino dell’Italia Central otiskla jeho vyprávění o tom, jak se bezpilotní diskovitá letadla začala rozpracovávat od roku 1942 v Itálii a potom v Německu. Podle jeho slov se je nepodařilo dostat do vzduchu během války, ale k roku 1950 se jejich konstrukce zdokonalila natolik, že nyní bezpilotní „diskolet“ z vysoce lehkých materiálů může vzít na palubu i atomovou bombu.

Článek se stal senzací: přestárlý Giuzzeppe Belluzzo (kterému bylo 74 let) byl známým expertem na parní turbíny a autorem více než 50 knih. V letech 1925 – 1928 byl dokonce italským ministrem ekonomiky, a za Mussoliniho byl členem parlamentu. Vojáci byli nuceni vydat oficiální prohlášení: v interview generál letectva Ranzi řekl, že Itálie se nikdy nezabývala takovými projekty – ani v roce 1942, ani potom. Ale v tu dobu už byl zájem o UFO takový, že komentáře expertů nikoho nezajímaly.

7. června 1952 noviny France-Soir uvedly interview s Richardem Mitte, německým leteckým inženýrem, plukovníkem v záloze. Mitte řekl, že v roce 1944 vytvořil ještě s dalšími inženýry „létající talíř“ „V-7“, jehož motory Rusové zabavili v Breslau. Jména svých kolegů neřekl, ale sdělil, že tři z nich už nežijí, a další tři byli zajati Rusy. Mitte tak tvrdil, že „létající talíře“, které lidé vidí po celém světě, vytvořil Sovětský svaz. Nejzajímavějším na tom bylo, že žurnalisté s Mittem toto interview vytvořili v Tel Avivu! Co tam dělal bývalý nacistický plukovník, jestli ovšem celý rozhovor nebyl vymyšlený od počátku do konce? To zůstalo navždy nevysvětleno.

Obr. 3 Richard Miethe

Legenda o „diskoplánech“ Třetí říše získala konečnou podobu v knize Rudolfa Lusara, bývalého spolupracovníka německého patentového ústavu. Jeho kniha „Německé zbraně a tajné zbraně druhé světové války a jejich další rozvoj“ byla přeložena do řady evropských jazyků.

V knize se hovoří, že na počátku roku 1941 pracovali nad „diskoplány“ němečtí inženýři. Když končila válka, všechny modely byly zničeny, ale závod v Breslau, kde pracoval Mitte, padl do rukou Rusů. Ti vyvezli všechno zařízení i experty na Sibiř, kde úspěšně pokračovali ve vývoji „létajících talířů“. Bývalý konstruktér Mitte je nyní v USA a jak je známo, konstruuje „talíře“ pro USA a Kanadu v závodech firmy A.V. Roe. Před několika lety vojenské letectvo USA nařídilo nestřílet na „talíře“. Toto nařízení ukazuje na americký původ „talířů“, kterých není třeba se obávat.

Lusarova kniha, publikovaná v roce 1956, vyvolala pochopitelný rozruch a zájem i u amerických vojenských kruhů. Zpráva spolupracovníka rozvědky vojenského letectva USA O´Connora, odtajněna v roce 1978, říká:

  • „V dokladech rozvědky USAF nejsou žádné svědectví o německých pracích na „létajících discích“ ani jakékoli zmínky o analogických pracích v Sovětském svazu. Prověrka stávajících osob neukázala žádné informace o Mitte. Spojili jsme se s personálním inženýrem firmy A.V. Roe a zjistili jsme, že ani oni neznají nic o Mitte v jejich organizaci.“

Pokračování

ZAZ 3/2007

  • Kam zmizely „létající talíře“ Třetí říše? (2)

Čtěte více

  • Kol. aut.: Jak to bylo s nacistickými létajícími talíři? – sborník článků s kompletním rozborem legendy a dalších příbuzných oblastí z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017. 

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!