Tunguzský meteorit spadl jinde

Před 110 lety došlo nad Sibiří k záhadné události, která stále není spolehlivě vyřešena

Astronom Vladimír Koval, který se otázkou tunguzského meteoritu zabývá už téměř půl století, vyslovil novou hypotézu.

Připomeňme – ke katastrofě zde došlo 30.6.1908. Až po 19 létech, v roce 1927 sem dorazila nevelká expedice, vedená Vladimírem A. Kulikem.

Obr. 1 Verze tras: 
(1) Astanovič, I.S. (1935)
(2) Krinov, E.L. (1949), Sytinskaja, N.N. (1955)
(3) Syrdin, V.G., Romejko, V,A., Koval V.I. (1982)
(4) Koněčkin, V.G. (1967), Cvetkov V.I., Bojarkin A.P. (1966), Epiktetova, L.E. (1976), Zotkin I.Z., Čigorin, A.N. (1988)
(5) Zolotov, A.B. (1969), Fast V.G. (1967)
(6) Zotkin, I.T. (1972), Bronšmen, V.A. (2000)
(7) Fast, V.G., Barannik, A.P., Razin, S.A. (1976), Borobjev, V.A., Děmin, D.V. (1976), Lvov, J.A., Vasiljev, N.V. (1976)
(8) Koval, V.N. (2017)

Když se Kulik se dostal k epicentru výbuchu, byl překvapen tím, co viděl:

„Celý velký les v horách byl sražen k zemi v semknutých řadách, v údolích trčely navrchu nejen vyvrácené kořeny, ale také stromy, staří bohatýři tajgy, zlomené v horní části nebo uprostřed, jako rákos.“

Obr. 2-5 Základny výzkumníků

A od té chvíle byl vědec přesvědčen, že je v epicentru, a vůbec si nepřipustil myšlenku, že skutečné místo havárie by mohlo být někde jinde. Za kráter považoval obrovskou bažinu, která dostala jméno Suslovskoj voronki – na počest muže, který právě přiblížil civilizaci kmenům Tunguzů a zároveň udělal velký příspěvek ke studiu meteoritu, když vyslechl stovky svědků fenoménu.

Obr.6 Jezero Čeko bylo také považováno za kráter po meteoritu

Kulik se mýlil. Jeho chybu opakovali mnozí výzkumníci po něm, když za krátery považovali další kruhové prohlubně. Naposledy italští výzkumníci za kráter považovali jezero Čeko, aniž by se seznámili s předchozím geologickým průzkumem, který prokázal jezeru stáří několik tisíc let.

Druhou chybou bylo Kulikovo rezolutní přesvědčení, že nebeské těleso bude železné (kamenné meteority na počátku dvacátého století se téměř nenacházely v důsledku ještě nevyvinuté technologie pro jejich vyhledávání).

Je pravda, že toto přesvědčení přinesla jistou výhodu – vědec dostal peníze na expedici v hladovějící zemi, potí, co slíbil přinést průmyslu tisíce tun vzácných kovů. Proto se také řídil výsledky měření magnetometru, které ho odvádělo dále na scestí.

Kulik uspořádal pouze čtyři expedice. Nepochybně by jich bylo více, ale začala válka a vědec tragicky zahynul v roce 1942 (odešel na frontu jako dobrovolník).

Obr.7 Bažiny, nad kterými meteorit explodoval

I když Kulik nenašel meteorit, udělal to hlavní – upozornil svět na tajemství tohoto jevu. Po válce následovaly stovky expedic z celého světa, hledající řešení toho, co se tehdy v lese stalo.

Záhadná událost vedla ke vzniku velkého množství verzí. Naprosto odlišných a někdy i mimo rámec zdravého rozumu. Většina se kloní k těmto třem základním verzím:

1) to byl pád obrovského kamenného meteoritu, který dodnes leží na dně jednoho z četných močálů;
2) bylo to ledové jádro komety, které se okamžitě vypařilo při vstupu do zemské atmosféry;
3) byla to cizí kosmická loď s jaderným motorem, která explodovala při přistání.

Kolem těchto verzí se vytvořily ještě desítky podružných verzí. Každý, kdo přišel s novou verzí, se holedbal, že právě on vyřešil letitou záhadu. K tomu ovšem vyzdvihl jedna fakta a potlačil jiná, který mu nevyhovovala.

A tak dnes jsou různé verze směru letu tělesa, úhlu dopadu, výšky výbuchu apod.

Obr.8 Astronom Vladimír Koval u „fregaty“ – tzv. stromy, které byly zmrzačeny výbuchem a začaly růst nepravilně. Foto Jevgenij Sazonov

Vladimír Koval a další vědci se domnívají, že to rozhodně nebyl jaderný výbuch, protože dosud nebyly nalezeny žádný stopy zvýšené radiace, ale bylo nalezeno množství přeživších stromy, které by se podle všeho musely v epicentru proměnit v popel.

Nemohla to být ani obrovská ledová koule – všechny výpočty byly provedeny na prvních sovětských počítačích a ukázaly, že pro výbuch takové silné vodíkové bomby by měl být led pevnější než titan. A i kdyby – hypoteticky – by ledové jádro komety explodovalo, nemohlo by zmizet bez stopy – těchto cizích pozůstatků by zůstalo na Zemi velmi mnoho.

Podle všeho to byl obrovský, těžký kamenný meteorit s neobvyklou trajektorií letu. Při střetu s atmosférou došlo k prudkému uvolnění energie, která vedla k explozi. Něco podobného, co jsme viděli v Čeljabinsku, ale mnohokrát silnější. Rázová vlna pokácela lesy na rozsáhlém území. Ale pak se meteorit odrazil od troposféry ve výšce 15-20 kilometrů, jako kámen od hladiny, když děti hází „žabky“ a dopadl 100 – 150 kilometrů severozápadně od epicentra výbuchu. Stejně jako Čeljabinský meteorit – vybuchl nad městem, ale spadl do jezera, vzdáleném více než sto kilometrů.

Podle A. Kovala je nutné se vrátit na úplný počátek bez tajemství a příkras.

Všichni výzkumníci byli fascinování místem obrovského polomu po výbuchu. Hledali na špatném místě. Podle výpočtů Astronoma Kovala meteorit dopadl poblíž soutoku řeky Kimču do řeky Čunju. Tam je třeba hledat. Ale to je úkol pro velkou a velmi dobře vybavenou expedici. A zřejmě ne jednu. Ty budou muset pročesat desítky čtverečních kilometrů divoké tajgy. A je tady i další komplikace.

Za 110 let jsou už kousky meteoritu rozptýleny po celém lese a po říčních březích, a jsou k nerozeznání od pozemských hornin. Odhalit jejich nebeský původ bude možné pouze s pomocí speciálních testů. Ale v podstatě, meteorit lze najít. Bylo by to odhalení jedné z hlavních záhad dvacátého a už i jednadvacátého století. Najde se nový Kulik?

Podle : Komsomolská Pravda, 2017

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!