Jacques Bergier – Návštěvníci ve středověku (2)

Mimozemské v dějinách

Povšimli jsme si zájmu, který tito zářiví démoni projevují o přírodní filosofii a experimentování, jež je ve středověku zcela novým pojmem. V souvislosti s tímto pojmem experimentu citujeme, jak popsal Roger Bacon svého pařížského učitele Pierra de Mariscourta, který tvrdil, že se s démony setkal:

„Je to samotář, který se obává davu a diskusí, vyhýbá se slávě, má hrůzu ze slavných půtek a velký odpor k metafyzice. Zatímco lidé brilantně diskutují o universaliích, on tráví svůj život v laboratořích tavením kovů, manipulováním s tělesy. Přitom není nevzdělaný, má řecké, arabské, hebrejské a chaldejské knihy, pěstuje alchymii, medicínu, učí se užívat svých rukou právě tak jako svého rozumu.“

A právě tuto novou mentalitu chtějí „démoni“ studovat. S lidmi tohoto druhu, a pouze s nimi se pokoušejí navázat kontakt. Nejde o smlouvu, ale zjevně o studijní misi. Nikdy nebude řeč o těchto návštěvách v čarodějnických procesech.

Odkud tito démoni dělají svá šetření? Odedávna, určitě dávno před Kristem. U gnostiků jako Inrénéé, tak jako u kabbalistů mají poslové Boží tři vlastností:

  • dvojí tvář
  • světelný oblek
  • svatozář

Poslední vlastnost je jev vázaný na to, co je ve Starém Zákoně nazýváno Gloria Dei, záření, které obestíralo archu Úmluvy, kterou nezasvěcen či neměli právo spatřit. Toto záření, tak jako světelná aureola kolem Posla, je v mysli zasvěcenců spojeno se zdrojem záření či energie mimozemského původu, který popisuje Claros ve 3. století takto: „Vysoko nad nebeským obalem existuje oheň bez hranic, v neustálém pohybu, věčnost bez omezení. Blažení jej nemohou poznat, ledaže by sám Bůh Otec, až to uzná za vhodné ve své řade, jej dal spatřit.“

Není zakázáno interpretovat toto záření a světelné oděvy démonů v termínech naší mytologie 20. století, totiž představit si, že „dvojí tvář“ je vesmírný skafandr, „světelný oděv“ je siliková bariéra vytvářející fluorescencí nebo exitací světelné záření. Nesmíme ale zapomenout, že zde jednu mytologii nahrazujeme jinou mytologií. Je možná opatrnější spokojit se s konstatováním, že jde o nový jev.

Světelní démoni se objevovali na počátku křesťanství a potom se objevili znovu s prvními projevy svobodného zednářství, od 13. či 14. stol. Kvůli nim si svobodní zednáři dávali jméno „Synové Světla“ a počítají letopočet nikoliv od narození Krista, ale od světelného roku, který získáme když přičteme ke křesťanskému letopočtu 4000.

Začínají být s nimi spojovány více či méně meziplanetární aspekty. Dr. George Oliver, historik svobodného zednářství napište v roce 1823: „Stará zednářská tradice – a mám pro tento názor dobré důvody – říká, že naše tajná věda existovala před stvořením zemského globu, a že byla velice rozšířena v jiných slunečních soustavách.“ (Tato poznámka dr. Olivera pravděpodobně inspirovala Leo Taxila a ten inspiroval Lovecrafta. K tomuto vztahu Leo Taxil – Lovecraft viz zajímavé speciální číslo časopisu M L’Herne věnované Lovecraftovi).

Ve středověku se bytosti se světelnými oděvy objevují nejvíce. Tito poslové vyhledávají rabíny a dlouze s nimi diskutují o Kabbale, o Boží moci, o znalosti a průzkumu času atd. Tvrdí, že znají strážce nebes, ale oni sami že prý to nejsou. Setkáváme se s nimi, jak se objevují u mnichů a svatých Islámu. Jsou popisováni vždy stejným způsobem, jejich intelektuální postoj je vždy racionalistický. Hovoří o geometrii a o racionální moudrosti, které je podřízen i sám Bůh.

Věděli bychom toho o nich více, kdybychom měli k dispozici archivy Templářů a Ismaelitů, což bohužel nemáme. Jisté však je alespoň to, posláním Templářů a Ismaelitů bylo strážit bránu do Svaté země, kterou nelze lokalizovat v našem čase a v našem prostoru, neboť zdůrazňuje posvátnou geografii odlišnou než je naše – studovali ji dva Francouzi Cuénen a Henri Corbin. Také tady můžeme být v pokušení a chtít nahrazovat starou mytologii mytologií moderní a Svatou zemi nahradit bránou k dalším dimensím než jsou tři dimense známé, hovořit o komplexnější struktuře Země než je koule, jakou vidíme z družice a na kterou naše civilizace věří stejně nekriticky, jako jiné civilizace věřily na Zemi plochou.

Není to zakázáno, ale opět to znamená pouhé nahrazení tradiční mytologie mytologií vzešlou ze science fiction a z comics. A není jisté, zda tím něco získáme. Obecně řečeno, musíme se vyhýbat symbolismu.
René Alleau píše: „Symbol dvou hadů na Hermově berle můžeme přirovnat k symbolům moci,která boří a staví, to jest dvojí moci klíčů k témuž posvátnému ohni.“ To je sice pěkné, ale není možno zrovna tak říci, jak jsem to jinde udělal, že Hermova Berla symbolizuje dvojitou spirálu kyseliny desoxyribonukleové? Je to přinejmenším stejně pravděpodobné.

Připadá mi, že než se spokoj ovát se symboly, je lepší připustit, že v tomto světě jsou také takové jevy, jež nejsou způsobeny slepou aktivitou přírody ani vědomou aktivitou člověka. A také potom studovat tyto jevy, byť s předpojatou představou, ale netvrdit, že tuto představu (objevenou) máme od neznámých Mistrů nebo z rukopisů pocházejících z nějakého tibetského kláštera, který neexistuje na mapě, či prezentovat tuto předpojatost jako pravdu víry. Nehodlám se vyslovovat s absolutní autoritou o původu a složení těchto démonů. Prostě řeknu, že podle mého názoru jde o tazatele, vyšetřovatele, které poslaly bytosti schopné dle libosti rozsvěcet a zhášet hvězdy, a možná je tyto bytosti stvořily. Myslím, že bezprostředně pocházejí snad z nějaké oblasti těžko lokalizovatelné na mapě, ale která je přímo na Zemi.

Po častých výskytech ve středověku pokračují ve své činnosti v průběhu renesance. Navštěvují Cardana. Právě tak jeho téměř současníka J.B.Portu (1537 -1615), který sám napíše encyklopedii Magia naturalis s prvním vydáním v roce 1584, kde se dle vlastního vyjádření snaží spojit vědění, kterého se mu dostalo z nadpřirozeného zdroje, s experimentálními výzkumy. Proto název Magia naturalis (Přírodní magie). Porta jako první vědecky zkoumá čočky, popisuje teleskop, předvídá fotografii. Má tedy právem své místo v dějinách védy. Byl však méně studován z tohoto hlediska, které nás teď zajímá.

Pokračování

 

Čtěte více

  • DVD * Jacques Bergier – publikace a články z archivu KPUFO na DVD. KPUFO, 2017. Cena 120 Kč

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 1234

error: Kopírování zakázáno!