Jak to bylo s kameny Dzopa? (1)

O kamenech Dzopa (nebo Dropa) se zmiňuje řada publikací, knih a článků.

Příběh o záhadných kamenech, nalezených v jeskyních v Bajan Kara Ula v západní Číně se stal známým především díky Erichu von Dänikenovi (1), který o nich psal ve své druhé a třetí knize „Zpět ke hvězdám“ a „Setba z vesmíru“, i když ještě před ním o nich psal Robert Charroux (2). Od té doby se příběh pravidelně opakuje v ufologické a záhadologické literatuře v mnoha obměnách.

Oblast Bayan Kara Ula (Bayan Kara Shan nebo Bayan Har Shan) se nachází kolem 97°E 34° N), v provinciích Qinghai (Tsinghai) a Si-chuan, zasahující na řeky Tontian He (Yangtze Kiang) a Za Qu (Mekong). Do poměrně nedávné doby to byla velmi izolovaná oblast.

Obr. 1 Oblast Baian Kara Ula

Podle příběhu v lednu 1938 čínský archeolog Chu Pu Tei (od roku 2009 čínská verze jména – 齐福泰, Qi Futai nebo Qifu Tai), učinil pozoruhodný objev v místní jeskyni. Ta obsahovala řadu hrobů, zatímco její stěny byly zdobeny kresbami lidí s protáhlými hlavami s obrazy Slunce, Měsíce a hvězd. Bylo zjištěno, že hroby obsahují pozůstatky bytostí vysokých jen o něco málo více než metr, s abnormálně velkými lebkami. Archeologové také našli kamenný disk s průměrem o něco více než 300 mm, s otvorem ve středu.  Drážka na povrchu disku vedla spirálovitě směrem od středového otvoru k okraji a tvořila dvojitou spirálu.  Dalších 716 disků bylo nalezeno v jiných jeskyních.

Disky byly zaslány různým učencům k prozkoumání. Jeden z nich, profesor Tsum Um Nui Pekingské akademie pro starověká studia, zjistil, že spirálové drážky byly vlastně řada znaků napsaných v neznámém jazyce. V roce 1962 oznámil, že se mu je podařilo přeložit. Podle jeho překladu se cizí kosmická loď zřítila v oblasti Bayan Har Shan a to před dvanácti tisíci lety. Cizinci, které místní obyvatelé nazvali Dropa nebo Dzopa, nemohli opravit svou loď a snažili se přizpůsobit podmínkám na Zemi. Místní lidé národa Ham (nebo Kam nebo Kham, v závislosti na zdroji), však cizince lovili a většinu z nich pozabíjeli. Vzhledem k tomu, že lidé Ham byli také vzrůstem malí lidé, není jasné, zda kostry nalezené v jeskyních byli cizinci Dropa/Dzopa nebo domorodci Ham. Tvrdí se také, že cizinci se sňatky sblížili s místními obyvateli, takže identifikace původu koster je obtížnější.

Publikace čínského profesora a jeho zjištění bylo přijato s nedůvěrou a sám byl označen za lháře. Odstoupil z pekingské Akademie, emigroval do Japonska, kde zemřel krátce poté.  Nicméně, sovětští vědci se začali zajímat o disky;  několik jich bylo posláno do Moskvy, kde chemická analýza zjistila, že disky obsahovaly velké množství kobaltu.

Obr. 2 Jedna z polaroidových fotografií dvou kamenů Dzopa od Wegenera 

V roce 1974 rakouský inženýr Ernst Wegener (nebo Wegerer podle některých verzí), našel dva disky v muzeu v Banpo (Banpo Bowuguan) v Xi’an v provincii Shaanxi. Ředitel muzea mu nemohl nic bližšího říct o discích, jejichž stav se začal zhoršovat, ale dovolil mu je vyfotografovat.

Do roku 1994 disky zmizely a údajně i kurátor. Oblast Banpo je známá pro svou neolitickou (Yangshao) kulturu, která se nachází asi devět kilometrů od centra města Xi’an na břehu řeky Chanhe;  Muzeum je postaveno na místě naleziště a je určeno pro objekty, které tam byly nalezeny.

A skutečnost?

Ačkoli příběh je bohatý na nepřímé detaily, ukázal se být fikcí.

Obr. 3  Další fotografie údajného „kamene Dzopa“

Prvotním zdrojem je článek v sovětském časopise Литературная газета (Literaturnaja Gazeta) (3) ze dne 9. února 1960 s 2, kde probíhala diskuse o hypotézách  Matest M. Agresta (4) (1915-2005) o tom, že mimozemšťané mohli navštívit Zemi v dávné minulosti a zanechali zde stopy po svém pobytu.

Následně byl přetištěn v plném rozsahu jako článek „Hypotézy, domněnky a dohady: stopy vedoucí do vesmíru“, podepsaný Valentin Isaakovich Rič a Michail Borisovič Černěnko, v časopise Новое Русское Слово (Novoje Russkoje slovo, aktuální výtah z ruského tisku). (5) Je to časopis v ruském jazyce, vydávaný v USA od roku 1910. Článek vyšel 30. března 1960 (Volume 12 No. 9), na str. 24-26.

Je zajímavé, že tyto články obsahovaly příběh ještě před údajným překladem kamenů archeologem Tsum Um Nui.  Předpokládalo se, že Valentin Rič a Michail Černěnko nikdy neexistovali a praví autoři se skrývali za pseudonymy. Jenže oba vydali knihu v roce 1964: Сквозь магический кристалл: повесть о мысли („Magický krystal: Příběh myšlenek“), o umělých diamantech (6), a Valentin Rič zveřejnil články „Охота за элементами“ („Hon na prvky“) v roce 1982 a „В поисках элементов“ („Při hledání prvků“) v roce 1985, a tak se zdá, že to byli skuteční spisovatelé – popularizátoři vědy.

O dva roky později (1962) se příběh objevil v červencovém vydání Das Vegetarische Universum, německého časopisu pro vegetariány. Zde příběh publikoval Reinhardt Wegemann pod názvem „UFO In der Vorzeit?  Die Hieroglyphen von Baian-Kara-Ula („UFO v dávných dobách? Hieroglyfy z Bayan Kara Ula“).  Je zajímavé, že příběh je přičítán tiskové agentuře DINA, Tokio. Jenže žádná taková tisková agentura nikdy neexistovala. DINA byla tajná policie v 70. letech v Chile za generála Pinocheta a nebo mexická továrna na nákladní automobily, takže není jasné, co tato zkratka znamená. Možná by to mohla být Deutsche Internationale Nachrichtenagentur, jenže ani taková agentura se nikdy nenašla.


Obr. 5. Článek Reinhardta Wegemanna z července 1962 v časopise „Das Vegetarische Universum“. 

Stejný příběh, ze stejné (zřejmě neexistující) tiskové agentury, opět od Reinhardta Wegemanna, byl vydán v UFO-Nachrichten, německém časopise o UFO, v červenci 1964. Nenašla se však žádná stopa po Reinhardtu Wegemannovi.

Příběh, jak byl zveřejněn v Das Vegetarische Universum, převzala belgická organizace UFO BUFOI, a publikovala jeho francouzský překlad v březnu-dubnu 1965 ve svém bulletinu (číslo 4).

Ruský překlad tohoto článku vytvořil Vljačeslav Zajcev, vědecký pracovník Literárního ústavu Akademie věd Běloruské SSR, který již v roce 1959 přišel s hypotézou, že Zemi v minulosti navštěvovali představitelé jiných mimozemských civilizací. Uveřejnil ho pod názvem „Návštěvníci z vesmíru: Věda versus fikce“ v časopise Sputnik: výběr ze sovětského tisku, v roce 1967. Sputnik byl vydáván v mnoha zemích v různých jazycích (včetně češtiny), a tak se příběh dostal do světa.

Tím se kruh uzavírá.

 
Obr. 6 Spisovatel Vjačeslav K. Zajcev (neplést si ho s módním návrhářem Vljačeslavem (Sláva) Zajcevem)

Po stopách disků Dzopa se vydal německý badatel Hartwig Hausdorf (7) spolu s Peterem Krassou (8). Ti při návštěvě muzea v Číně v roce 1994 už žádné disky ale neviděli a ani se nedopátrali, kam tyto disky zmizely. Pouze v jedné místnosti objevili obrovský hliněný disk, avšak o mnoho větší než 300 mm.

Obr. 7 Fotografie údajně ukazuje jeden z „kamene Dzopa“

Po stopách zprávy o čínských discích se vydal berlínský historik Joerg Dendl na zakázku Magazínu 2000. Výsledek jeho zkoumání zveřejnila česká mutace Magazínu 2000 v číslech 4/1998 a 5/1998.

Dendl zjistil, že V. Zajcev při psaní svého článku do Sputniku v roce 1965 si nechal jako ilustraci namalovat od nějakého ruského malíře  kosmonauta s diskem. Tento obraz byl pak léta označován jako skalní kresba z Fergany a objevoval se v různých knihách a článcích, včetně filmu, natočeného na motivy Dänikenovy knihy „Vzpomínky na budoucnost.“ (9)

Obr. 8 Ilustrace z časopisu Sputnik (1967)

V knize „Satelliten der Götter: in Chinas verbotenen Zonen“ (1995) Hausdorf a Krassa uvádí, že jde o uměleckou rekonstrukci skalní kresby. Neuvádí ale, které.

Jak to tedy bylo s disky Dzopa?

Příběh má velmi, velmi pochybný rodokmen. Téměř deset let koloval světem, než na konci 60. let padl na úrodnou půdu, ovlivnil Ericha von Dänikena a dostal se do jeho knih.

Skuteční Dropa 


Obr. 3 Tibetští kočovní pastevci, známí jako drop-ka 

Dropa jsou původní obyvatelé východní tibetské náhorní plošiny. Jejich název, je Drop-ka, v rámci systému Gould-Parkinson transliterace pro tibetštinu – znamená „samota“ nebo „obyvatel z vysokých pastvin“ (10), což vcelku přesně popisuje jejich prostředí polokočovného národa na náhorní planině. (11)

Ostatní postavy příběhu nelze nijak identifikovat. Archeolog Tsum Um Nui se zdá být skutečné čínské jméno, ale nikdy nikdo takový nebyl v Peking Academy for Ancient studies a nejsou žádné záznamy o archeologovi jménem Chu Pu Tei: všechny zmínky tohoto jména nebo k jeho alternativnímu hláskování Qi Futai se vztahují jen k příběhům o kamenech Dropa.

Fotografie připisované jinak neznámému Wegenerovi se zdají být skutečné, ale pouze ukazují kamenné disky s dírou uprostřed a dvojitou spirálou. Ty byly součástí starověkých hadích kultů a jsou známy jako Bi disky. (12)

Jedna z fotografií údajného disku – ne od Wegenera – ukazuje, jak je opřen o židli, jenže jeho průměr má mnohem větší než 300 mm z příběhu.

Není nic divného, že kurátor muzea již nebyl ve funkci po dvaceti letech: i odborníci z muzeí mohou změnit zaměstnání, jít do důchodu nebo zemřít.

Stručně řečeno, závěr je zřejmý – jde o výmysl. Příběh ale tak dal podnět k vzniku dalšího podvodu – neexistující desky profesora Lolladoffa.

Pokračování

Odkazy

(1) Erich von Däniken. Wikipedia. Internet:  http://cs.wikipedia.org/wiki/Erich_von_D%C3%A4niken

(2)  Robert Charroux. Internet:  http://fr.wikipedia.org/wiki/Robert_Charroux

(3)   Литературная газета. Internet: http://www.lgz.ru/

(4)  Matest M. Agrest. Internet: http://en.wikipedia.org/wiki/Matest_M._Agrest

(5)   Novoye Russkoye Slovo. Internet: http://web.archive.org/web/20111022125459/http://www.nrs.com/

(6)   Валентин Рич, Михаил Черненко: Сквозь магический кристалл: повесть о мысли. Советская Россия, 1964. Internet: http://books.google.com/

(7)  Hartwig Hausdorf. Internet: http://de.wikipedia.org/wiki/Hartwig_Hausdorf

(8)  Peter Krassa. Wikipedia. Internet: http://de.wikipedia.org/wiki/Peter_Krassa

(9)    http://www.csfd.cz/film/34055-vzpominky-na-budoucnost/

(10)  goldentulipfilms: Dropka-Tribes of Himalayas. YouTube, 11.1.2012. Internet:  https://www.youtube.com/watch?hl=en-GB&gl=NG&v=XwPOFB5Jjpo

(11)   Dropka. Internet: http://isaacstillwell.com/dropka/

(12)  Kol. aut.: Jinsha Site: A 21st Century Discovery of Chinese Archaeology. Beijing : China Intercontinental Press, 2006. Internet: http://books.google.ca/ 

 

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!