Tajemný příběh o krásné cizince z Usur-Bune

22. února 1803 našlo několik japonských rybářů z provincie Hitachi v blízkosti pobřeží u obce Harashagahama plovoucí „loď“ velmi zvláštního tvaru.

Ze zvědavosti se rozhodli loď prozkoumat, vytáhli ji na břeh a vstoupili na palubu.

 Záhadná loď byla kulatá, asi 330 cm vysoká, 540 cm široká a rybářům připomínala „kohako“ (japonské kadidlo). Horní část byla vyrobena z materiálu podobnému palisandru, pokrytého červeným lakem, zatímco spodní část byla pokryta měděnými štíty, zřejmě k ochraně před ostrými útesy.

V horní části lodi bylo několik oken, vyrobených ze skla nebo nějakých krystalů, které byly potaženy něčím jako pryskyřice. I tak byla okna dostatečně průhledná, aby se rybáři mohli podívat dovnitř. Vnitřní část Usur-Bune – (うつろ舟, „dutá loď“ – tak nazvali rybáři tajemnou loď) byla ozdobena nápisy v neznámém jazyce.

Pak rybáři vstoupili do kabiny a našli tam dva listy, láhev s vodou (objem asi 3,6 l), pár koláčů a masovou pastu. A také poznali posádku plavidla – krásnou dívku ve věku 18 nebo 20 let. Dívka měla zrzavé vlasy a obočí, a její vlasy byly uměle prodlouženy nějakými bílými vlákny. Na sobě měla dlouhý oděv, z velmi krásného materiálu, který rybáři ještě nikdy neviděli. Dívka se vřele usmála a pokusila se něco říct, ale její jazyk byl neznámý, takže ničemu nerozuměli. Kromě toho si dívka po celou dobu hrála s jakousi dřevěnou krabicí o velikosti asi 60 cm, a nikomu nedovolila, aby se jí dotkl. Tajemnou loď pak rybáři poslali zpět na moře, a pokračovali ve své práci…

Obr.1 Vyobrazení příběhu podle současných představ

Tento příběh je popsán ve starých japonských knihách v různých verzích.

Knihu „Toen Shousetsu“ napsalo v roce 1825 několik autorů, včetně Bakin Takizawa, což byl velmi slavný romanopisec v období Tokugawa v Japonsku. Jeden originál této knihy existuje v univerzitní knihovně ve městě Tenri prefektury Nara.

Knihu „Ume no Chiri“ napsal Nagahashi Matajirou v roce 1844, o kterém je známo jen málo. Jeden originál této knihy existuje v knihovně Mukyuu-Kai, ve městě Machida v prefektuře Tokio.

Tyto knihy shromažďují dokumenty o zajímavých událostech, ke kterým pravděpodobně došlo v období Tokugawa. Příběhy jsou založeny na základě starých tabulek – novin, zvaných Kawara-ban. Jejich důvěryhodnost není vysoká.

Další popis tohoto příběhu je v knize s názvem Hyouryuukishuu, který je překládán jako „Příběhy trosečníků“, a je uschován v depozitáři knihovny Iwase Bunko. Kniha zaznamenává různé příběhy japonských rybářů, jež se ztratili na moři a ocitli se v podivných zemích.

O příběhu vypráví i píseň na ostrově Kjúšú.

Příběhy se v knihách liší jen v drobnostech.

V příběhu Toen Shousetsu je popsáno i vysvětlení starého vesničana:

„Tato žena byla dcera krále v cizí zemi a měla být oddána. Jenže milovala jiného muže a po svatbě byl její milenec odsouzen k smrti. Volila by raději smrt, ale jako princezna se mohla vyhnout trestu smrti. Byla přinucena nastoupit na tuto loď a poslána na moře, aby o ní rozhodl osud. V krabici uchovávala useknutou hlavu svého milence. 

V minulosti podobná loď s ženou připlavala k břehu na pláži nedaleko odtud. I tehdy byla useknutá hlava umístěna na desce uvnitř lodi. Podle toho obsah krabice mohl být podobný. To může vysvětlovat, proč byla krabice pro ženu tak důležitá a pořád ji držela v ruce.

Bylo nám nařízeno prozkoumat tuto ženu a loď. Vzhledem k tomu, že je zvyk vracet tyto lodě zpět na moře, považovali jsme za nejlepší nechat ženu uvnitř lodi a poslat ji pryč. Toto rozhodnutí bylo příliš kruté, ale byl to její osud.“


V roce 1925 slavný folklorista Yanagida Kunio (1875-1962) napsal o této události knihu s názvem „Příběh o Usuro Bune“. Píše zde o původu rodiny kawano:

„Před dlouhou dobou se rybář jménem Wakitaro žijící na ostrově Gogono plavil na moři. Našel Ucubo Bune na moři a přitáhl ji domů.

Našel v ní dívku, jejíž stáří bylo asi dvanáct nebo třináct let. Řekla mu, že byla dcera krále v Číně. Vzhledem k tomu, že byla zapojena do skandálu ve své vlasti, byla nucena odplout na moře v této lodi.

Rybář ji pojmenoval Wake-hime. Později se stala princeznou krále v Iyo a porodila Ochimiko, který byl začátkem rodiny kawano.“

V této době byla provedena řada kreseb zachycující loď i ženu. Ty jsou popsány v ufologické literatuře jako jedny z prvních známých kreseb UFO.

Knihy jsou velmi staré a opravdu existují ve výše uvedených knihovnách. Není pochyb o tom, že příběhy byly napsány před rokem 1825, dlouho předtím, než začala moderní éra UFO.

Legendou o „duté lodi“ se zabývali vědci (historici, etnologové, fyzici) i ufologové. Podle vědců je historka jen výplodem fantazie a plodem klasického japonského folklóru. Podle ufologů je svědectvím o setkání s obyvateli podmořské nebo cizí civilizace.

Literatura

Kazuo Tanaka: Did a close encounter of the Third Kind occur on a Japanese beach in 1803? In: Sceptical Inquirer. Vol. 24, No. 4, Juli/August 2000, ISSN 0194-6730, s. 37–44.

Masaru Mori: The female alien in a hollow vessel. In: Fortean Times. Vol. 48, Dennis Publishing Ltd., London 1987, ISSN 0308-5899, s. 48–50.

Obr.2-5 Různá vyobrazení příběhu z let 1835, 1844 a starších.

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 225

error: Kopírování zakázáno!