Jsou v Tibetu zbraně starých bohů? (2)

Vyšla kniha, založená na odtajněných dokumentech NKVD.

O jedné epizodě z knihy o 450 stranách vypráví v rozhovoru s redaktory Komsomolské Pravdy její autor, generál Ivašov

Kdo byl Jakov Bljumkin?

Předobraz mladého Stirlitze

Jakov Bljumkin byl čekistickou legendou, ačkoli v mnoha ohledech zveličenou. Když vstoupil do Čeky, oznámil, že se narodil v roce 1900 v Oděse na Moldavance. Po svém zatčení přiznal, že se narodil v Černigově v roce 1898. Celý jeho život byl také plný tajemství. Podle různých fám, spolu s banditou „Japončíkem“ vyloupil banky v Oděse. Je známo, že v roce 1918 přešel z Oděsy do Moskvy.

Vedení strany Levých socialistických revolucionářů (SR – eserů), spojenců bolševiků (tehdy Všesvazové komunistické strany – bolševiků – VKS (b)), poslalo Bljumkina do Všesvazové mimořádné komise (črezvyčajnaja kommisija – ČK – „čeka“) do čela oddělení pro boj proti mezinárodní špionáži. Dne 6. července 1918, s mandátem Čeky, se objevil na německém velvyslanectví a zabil velvyslance von Mirbach. To posloužilo jako signál pro vzpouru levicových socialistů – revolucionářů (SR – eserů). Vzpoura byla potlačena, Bljumkin byl odsouzen k zastřelení. Uprchl na Ukrajinu. O rok později se vzdal čekistům. Díky Trockému (1) a Dzeržinskému byl amnestován. Za občanské války sloužil jako vedoucí osobní ochranky Trockého. Pak se vrátil do Čeky. Měl přezdívku Max, Isajev. Právě podle něj spisovatel Julian Semjonov (2) popsal Maxima Isajeva – mladého Stierlitze. (3)

Obr.3  Otto von Stierliz. Nejslavnější role herce Vljačeslava Tichonova v seriálu „Sedmnáct zastavení jara“ CSFD. Internet: https://www.csfd.cz/film/95426-sedmnact-zastaveni-jara/prehled/

V každém případě je námět knihy „Diamanty pro diktaturu proletariátu“ převzat ze skutečného případu čekisty Bljumkina. Pod rouškou klenotníka Isajeva, v roce 1921 odhalil v Revelu (dnes Tallinn) pracovníky Gochranu, kteří pašovali šperky do zahraničí. Pak se náš „Stierlitz“ sám vypravil do zahraničí, a stal se rezidentem. V roce 1929 se vrátil do SSSR. A pohořel … kvůli ženě. Velmi hloupá historie.

Podrobnosti jsou uvedeny v knize Leonida Ivašova.

Obr.4 Lev Davidovič Trockij

Špión a Margarita

Podzim roku 1929. Do hlavního vchodu hotelu Metropol nakráčela nádherná kráska s vlasy černými jako pryskyřice. A brzy se začalo šeptat, že nabízí americké dolary za sovětské ruble. Kráska neměla zkušenosti s výměnou měny, a tak ji čekisti brzo zadrželi. O několik hodin později byl na stole vedoucího vyšetřovacího oddělení OGPU položen dokument označený „Zvláštní kontrola“!

161/1

Staršímu pověřenému pracovníkovi komisaře OGPU, soudruhu L.Čertokovi

Informuji, že 28.9.1929 v hotelu „Metropol“, při pokusu o nezákonnou výměnu cizí měny, byla zatčena občanka Poležajeva Margarita Semjonovna, nar. 1904 v Oděse v rodině židovského lichváře. Zadržená je v cele číslo 76. Prokázala, že pracuje na operativní komunikaci v operačním oddělení OGPU u staršího komisaře Zotova, který ji pověřil, aby sledovala soudruha OGPU, Bljumkina Jak. Gr., od kterého 28.9.1929 obdržela cizí měnu ve výši 10 000 USD na adrese Moskva, Bolšaja Sadovaja, dům 7, byt 3.
Z jejích slov, v bytě Bljumkina viděla kufr plný amerických dolarů. Bljumkin jí vyzval k útěku z SSSR a ona má informace o jeho spolupráci se zástupci německého vojenského zpravodajství.

162/2

O tom, že Poležajevová získala peníze od Bljumkina, a o jeho špionážní činnosti neměla čas podat zprávu prostřednictvím kanálů operační komunikace.

Zodpovědný komisař Samochin.“

Obr.5 Jakov Bljumkin byl zastřelen 3. listopadu 1929. Foto: ru.wikipedia.org

Kufr s 2,5 milióny dolarů

Vyšetřování vedl zkušený čekista, hlavní vyšetřovatel čtvrtého oddělení OGPU L. Čertok. Okamžitě zajistil občanku Poležajevovou. Stala se nejen obviněnou podle článku 59/8 zákona o valutách, ale především nástrojem k odhalení Bljumkina. Mezi kolegy to byl člověk velmi nebezpečný. Využíval spojení nejen s vedením OGPU, ale téměř s vůdci státu. Ale nadřízení mu nedali peníze.

Jakov Bljumkin měl stálou snahu si „získávat“ soudruhy, aby s ním drželi a kryli ho.

Margarita nic neskrývala, protože pochopila, co se stalo. Jen upřímné přiznání jí umožnilo dostat se ven.

Na otázku Čertoka o vztazích s Bljumkinem, Poležajevová řekla se samolibým úsměškem:

„Jakob byl můj milenec. Byla jsem jeho jediná žena. Jakov mi věřil a řekl mi téměř všechna svá tajemství, které se mu vyskytly při práci.“ Oznámila, že velký kufr z černé kůže, o rozměrech 1,5 x 0,7 metru, výšce asi 40 cm, nabitý valutami, leží pod postelí v ložnici. To je jen část toho, co získal od zahraničních agentů, kteří si Jašu velmi považovali. Když požádala o peníze, vytáhl krabičku s 10 tisíci dolary a milence koupil oblečení, parfémy a vše potřebné před útěkem. Vysvětlila, že se chystali lodí do Jižní Ameriky. Na německém velvyslanectví v Argentině očekává Bljumkina důležitá hodnost od zpravodajské služby.“

Stručně řečeno, zradila milence bez uzardění.

Čekisti šli do jeho bytu. Našli kufr, o kterém mluvila Margaritou a v něm – 2 miliony 440 tisíc amerických dolarů!

Majitel nebyl v bytě. Zjevně už tušil něco špatného, odešel na chatu svého přítele, slavného básníka Sergeje Gorodětského. Byla to jeho poslední noc na svobodě. Čekisti ho následující den zatkli.

Starší komisař Čertok zahájil trestní řízení č. 99762 proti Bljumkinovi, pracujícímu na zahraničním oddělení OGPU, podle článku 58.1, 58.1 trestního zákona RSFSR.

Jen si pomyslete, Dzeržinského favorit! Před dvěma měsíci, po návratu z nelegální cesty na Východě, byl pozván na večeři samotným Menžinským, který nahradil po smrti „železného“ Felixe Edmundoviče Dzeržinského v čele OGPU SSSR. Jeho pohledy na Východ zajímaly vůdce Kominterny, Molotova (5) a Manuilského (6)! A teď je ve vězení.

To není možné!

Čertok vyslechl oba milence. Margarita zopakovala, co řekla vyšetřovateli dříve. O dolarech od německé zpravodajské služby za prodej tajemství, o plánech uniknout do zahraničí. Chtěla o tom informovat OGPU, ale neměla čas …

Blumkin však řekl, že neplánoval útěk. Naplánoval jinou průzkumnou zahraniční misi.

Občance Poležajevové dal 10 000 dolarů, aby si koupila drahé oblečení na cestu do zahraničí jako agentka. Ale osobní práci svého agenta neměl čas zformovat… Neprodával žádné tajemství. Milióny v kufru byly určeny pro zvláštní operace. Kdo mu je dal, je státní tajemství. Kdo to potřebuje, ten to ví.

Po celý měsíc se téměř každý den konaly výslechy. Vězeň se oháněl jmény vysokých funkcionářů (zesnulých revolucionářů, jako byl např. F. E. Dzeržinskij), „tajnými komisemi“, které neměl právo odtajnit … Zřejmě doufal, že ho vysocí ochránci vyvedou z vězení.

Nicméně, Čertok vynesl obvinění. „V létě roku 1929 Bljumkin úmyslně předal zástupci německé vojenské rozvědky za 2,5 milionu USD státní tajemství, což by mohlo mít velmi vážné následky pro zájmy Sovětského svazu. Pak se pokusil provést útěk ze SSSR. Zločin potvrdila Poležajevová … zpráva ze dne 29. října 1929 o tom, že Bljumkin nehlásil nikomu v úřadě o setkání s Trockým na Kypru, o verbování tajných agentů pod krytím občanky Poležajevové, zajistil si cestu na říjen do Jižní Ameriky. Takové peněžní prostředky nebyly nikdy vydány v takovém měřítku. Včetně speciální pokladny OGPU.“

Případ byl projednán mimosoudně na schůzi kolegia OGPU. Za vězení se vyslovili pouze Artuzov, Berzin a Trilister. Jagoda, Agranov, Pauker, Molchanov a několik dalších vůdců OGPU hlasovali za trest smrti. Vedoucí ministerstva, Menžinskij, se zdržel hlasování.
Vzhledem k delikátnosti a důležitosti situace se čekisté rozhodli informovat politbyro Ústředního výboru VKS(b).

„Ústřední výbor VKS(b), soudruhu Stalinovi.
Na zasedání rady OGPU ze dne 3. listopadu 1929 byl shledán vinným ze spáchání trestného činu podle článků 58.1 a 58.10 trestního zákona RSFSR bývalý zaměstnanec zahraničního oddělení OGPU Bljumkin Jakov Gerševič, 1898 rok narození, dříve odsouzen za kontrarevoluční činnosti v roce 1919. Šetřením bylo zjištěno, že Bljumkin úmyslně předal zástupci německých vojenských zpravodajských služeb významné státní tajemství Sovětského svazu. V květnu tohoto roku měl Bljumkin neoprávněné setkání s Trockým na Kypru.
Žádám vás, abyste potvrdil verdikt.
Náměstek OGPU Jagoda.
3.11. 1929»

Obr.6 Memorandum Stalinovi

Trockého jméno bylo pro Stalina jako červený hadr pro býka. Politbyro schválilo rozsudek. A ve stejný den, 3. listopadu 1929 – to je spěch, co? – četa, vedená vedoucím tajného oddělení OGPU Jakova Agranova (poměrně vysoká pozice pro velitele střelců!) provedla popravu. Jeho milenka byla nalezena oběšená v cele.

Konec případu…? Omyl.

Odkazy

(1) Trockij, Lev Davidovič. (1879 – 1940). Wikiperdia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Davidovi%C4%8D_Trockij
(2) Julian Semjonovič Semjonov. Wikipedia. Internet: https://ru.wikipedia.org/
(3) Stierlitz. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stierlitz
(4) Sedmnáct zastavení jara. SSSR, 1973. CSFD. Internet: https://www.csfd.cz/film/95426-sedmnact-zastaveni-jara/prehled/
(5) Vjačeslav Michajlovič Molotov. Wikipedia. Internet: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vja%C4%8Deslav_Michajlovi%C4%8D_Molotov
(6) Manuilskij, Dmitrij, Zacharovič. Wikipedia. Internet: https://ru.wikipedia.org/