Ruská varianta řešení Voynichova rukopisu

Ruští matematici prokázali smysluplnost Voynichova rukopisu, vzniklého někdy v letech 1404 až 1438.

Odborníci z Ústavu aplikované matematiky M.V. Keldyše dokázali, že text Voynichova rukopisu je psán ve dvou smíšených jazycích – bez samohlásek. 60% textu je napsáno v angličtině nebo němčině, a 40% – v italštině nebo španělštině, jako varianty latiny.

Je to zajímavá teorie, kterou v roce 2017 publikoval tým pod vedením Jurije Orlova z Keldyšova ústavu. Jejich přístup byl čistě statistický – zkoumali strukturu a rytmus textu pomocí matematických metod.

Tým z Keldyšova ústavu aplikované matematiky (součást Ruské akademie věd) pod vedením Jurije Orlova použil k analýze rukopisu metodu, která se nezaměřovala na čtení jednotlivých slov, ale na statistické vlastnosti textu jako celku.

Zde je podrobnější pohled na jejich metodu a to, co zjistili o obsahu:

Metoda statistické podobnosti

Jejich přístup spočíval v porovnávání „otisků“ textu. Místo louskání šifry zkoumali, jak často se v textu opakují určité vzorce a jaká je vzdálenost mezi slovy.

• Odstranění samohlásek: Vědci vyšli z hypotézy, že text je psán v jazyce bez samohlásek (podobně jako v některých starých semitských jazycích, ale zde aplikováno na evropské základy).
• Slučování slov: Předpokládali, že text vznikl odstraněním mezer a samohlásek a následným novým rozdělením na „slova“, která vidíme dnes.
• Křížová korelace: Porovnávali Voynichův rukopis s velkým množstvím textů v různých jazycích (včetně latiny, angličtiny, němčiny či španělštiny). Zjistili, že statistický profil rukopisu se nejvíce blíží právě kombinaci zmíněných jazykových rodin v poměru 60 % (germánské) ku 40 % (románské).

Co zjistili o obsahu kapitol?

Ačkoliv vědci text přímo „nepřečetli“ slovo od slova, jejich analýza potvrdila, že text má vnitřní logickou strukturu, která odpovídá přírodovědným traktátům té doby.

• Botanická část: Potvrdili, že slovní zásoba v částech s rostlinami je konzistentní a specifická pro dané téma.
• Farmakologická a balneologická část: Analýza ukázala odlišné statistické vzorce pro kapitoly s „koupajícími se ženami“ a recepty, což naznačuje, že autor skutečně měnil terminologii podle tématu.

Zde je pár klíčových bodů k jejich závěru:

• Princip „míchání“: Podle nich je text vytvořen odstraněním samohlásek a mezer, přičemž slova z různých jazyků jsou promíchána v určitém poměru (zmíněných 60/40).
• Jazykové rodiny: Neoznačili jeden konkrétní jazyk, ale spíše skupiny. Těch 60 % odpovídá germánské větvi (angličtina, němčina) a 40 % románské (italština, španělština, latina).
• Skepticismus: Přestože jde o seriózní matematickou analýzu, kryptologové a lingvisté jsou k úplnému rozluštění stále skeptičtí. Tato metoda totiž nevysvětluje, jak text smysluplně přečíst, pouze identifikuje statistickou podobnost s těmito jazykovými rodinami.

Vlastně to naznačuje, že rukopis mohl vytvořit někdo velmi vzdělaný, kdo ovládal více evropských jazyků a záměrně text zakódoval.

Závěr vědců:

Podle Keldyšova ústavu není Voynichův rukopis nesmyslný podvod (hoax), ale skutečný strukturovaný text, který byl záměrně zbaven samohlásek a zašifrován kombinací více jazyků, aby byl pro tehdejší nepovolané čtenáře nečitelný.

„Bohužel, obnovit celý text bez samohlásek není možné, protože zvolených smysluplných slov je příliš mnoho … V dalším kroku musí být pochopení toho, podle jakých smíšených jazyků je tento text napsán,“ – řekl doktor fyzikálních a matematických věd Jurij Orlov.