Jak vypadaly obětní kameny?

Vznikající archeologie 18. a 19. století vedla k objevu řady kamenů, které naznačovaly svou výjimečnost nějakým svým vnějším znakem – tvarem, velikostí nebo umístěním.
Mezi různými viklany, bludnými balvany zaujaly významnou úlohu i kameny s miskami a prohlubněmi. Takové „misky“ mají více či méně pravidelný tvar, průměr 30 – 120 cm, hloubku až 50 cm. Archeologové a učenci objasňovali existenci misek a žlábků tím, že byly zhotoveny pravěkými lidmi, aby jim sloužily k pohanským obřadům. Na kamenech byly podle těchto představ zabíjena obětní zvířata nebo i lidé, do misek byla zachycována jejich krev.

„Obětní kameny“ lze nalézt na Velkém Mehelníku u Písku, u Kunžaku a Landštejna na Jindřichohradecku, u Kadova na Strakonicku, i jinde. Místa s prohlubněmi jsou opředena i tomu odpovídajícími pověstmi. Velmi pěkné misky lze nalézt i u Černých Voděrad u Prahy, nebo u Žihle.

Ale už tehdy geologové připomínali, že misek je velmi velké množství a že tedy mohou být přirozeného původu. To vedlo ke kompromisnímu stanovisku, že i když misky mohly vzniknout přirozeným způsobem, mohly být přesto k modloslužebným účelům využívány.

Zdá se, že tato možnost má určité opodstatnění – v okolí těchto kamenů byly občas nalezeny pravěké artefakty. Přesto však vysvětlení vzniku misek působením dešťové vody způsobilo, že jejich obliba začala upadat a obětní kameny byly odsunuty do oblasti romantické archeologie.

Skutečně ověřených lokalit, uznaných archeology, tak dodnes zbylo jen několik …

Archeologové se tak musí při stanovení účelu daného objevu, opírat o nesporné nálezy.

Domněnky a fantazie zde nemají místo.

Schéma

Až do léta 2003.

Tehdy si strakonický archeolog PhDr. Michálek všiml podivně rozestavěných kamenů na stavbě nového rybníka. Při následném průzkumu se ukázalo, že zde, asi jeden kilometr od Cehnic, bylo kdysi kultovní místo únětické kultury, tedy z doby asi 1000 př.n.l. Skládalo se z kamenného kruhu s centrálním, ve směru sever-jih orientovaným menhirem, který se tak stal prvním oficiálně datovaným českým megalitem. Kolem středového kamene o výšce přes jeden metr je kruh menších kamenů.

Objev nezůstal stranou zájmu sdělovacích prostředků a tak se na místo vydaly řady zvědavců. Také badatelé z Klubu psychotroniky a UFO, z.s., kteří na internetu tvoří soupis všech lokalit, které by se daly s megality spojovat, dorazili brzy po skončení výzkumu. Ale až na zhotovených fotografiích cehnických kamenů si povšimli zajímavých barevných odlišností na jejich povrchu.

Za plného slunečního svitu oko nepostřehlo rozdíly, které zvýraznila až fotografie.

Ukázalo se, že vrcholek centrálního kamene, kde je mělká prohlubeň, je zřetelně tmavší a skvrna naznačuje stékání nějaké kapaliny žlábkem po straně. Po stranách kamene je navíc barevně odlišené jeho postupné zasypávání po několika vrstvách. Na konci jedné vrstvy jsou na závětrné straně kamene výrazné tmavší plochy.

Podle představ o používání obětního kamene vše evokuje dojem, jako by do žlábku na vrcholu kamene byla obřadně lita krev obětovaných zvířat. Protože vše se odehrávalo zřejmě v noci, kámen byl ozařován ohněm z nějakých kahanů, položených u boku. Od jejich plamene je také kámen výrazně očazen.

Jak je to možné? Vše se zachovalo jen díky tomu, že kultovní místo je umístěno v mírné terénní depresi, a postupné sesuvy půdy zakonzervovaly daný stav.

Foto z Google Maps

Jak to tedy vypadalo v praxi?

Jen si to představte – tmavá noc, lidé v uctivé vzdálenosti shromáždění kolem kamenného kruhu, kde stál jen žrec a jeho pomocníci. Kámen uprostřed je osvětlen odspodu několika lojovými kahany, podobně, jako dnes věže kostelů a výškových budov, jen v primitivnějším provedení.

Mihotavé ohýnky vytvořily působivou scenérii světla a stínů kolem kamene, na jehož vrcholek s mělkou prohlubeninou, začaly dopadat kapky obětovaného zvířete. Ovce? Kozy? Nebo šlo o něco skromnějšího a levnějšího, třeba kohouta nebo jen slepice? Kdoví. To vše doplňte zvuky bubnů, nebo primitivních píšťal, nebo nějakého zpěvu žreců, nebo i shromážděných lidí, kteří padají na kolena před kamenným kruhem, věřící v to, že jejich oběť byla bohy milostivě přijata, a příští lov nebo úroda bude příznivá.

Romantická představa!

Ale romantika do reality nepatří. Kamenný kruh, který toto všechno zažil, zůstal na místě, tedy – byl zasypán v hrázi rybníka. Pouze replika tohoto kamenného kruhu byla nakonec ustavena uprostřed obce, na pozemku bývalého statku u Jáchů, ohraničeném polorozbořeným domkem, a na druhé straně domem s Infocentrem. Budete-li hledat více informací o kamenném kruhu a jeho historii, na webových stránkách obce o něm nenajdete jediné slovo. Místo dostalo název „Devět králů“, a obec obdržela v roce 2006 na úpravu pozemku prostředky od Ministerstva pro místní rozvoj. Místo dnes vypadá sice pěkně, ale – je to jen kopie. To, co bylo tehdy nazýváno první, oficiálně datovaný český megalit, a co se mohlo stát výrazným tahákem pro turisty, bylo rozježděno náklaďáky a poté pohřbeno tunami zeminy – a tedy v podstatě zničeno.

Tak neslavně končí nadějné senzace a romantické představy.

Více na –

Album megalitických památek. KPUFO.CZ – Cehnice: https://www.kpufo.cz/oblasti/meg/album/kartoteka/mcehnice/mcehnice.htm 

Foto: Martin Hübner