Nebeské rybky ?

Na fotografiích se objevují další záhadné objekty.

Jakési nebeské rybky, podobné úhořům, hádkům nebo medúzám – tak je nazývají zahraniční badatelé.

Na internetu tyto jevy můžeme nalézt v hojné míře pod označením skyfish, flying rods, solar entities, dočtete se o nich třeba zde (1) a zde (2)

K této záhadě se začínají vyjadřovat i kryptozoologové, jako o nových, dosud neznámých živočiších. Vždyť létají v povětří, ale mají ploutve jako ryby. Nejsou normálním okem viditelné. Podobají se rybám, medůzám i červům zároveň. A nebo jde o nějaké záhadné plazmové útvary, ze světa „jemných“ energií, kde žijí duše a přízraky.

Samozřejmě by bylo možné „nebeské rybky“ odsunout do sféry halucinací vyšinutých lidí, pokud by ovšem neexistovaly věrohodné záznamy – foto a videozáznamy.

Obr. Skyfish byl zachycen i během živé reportáže z Bagdádu.

Skyfish jsou podle nadšenců všude. Nejvíce jich je prý v Japonsku. Loví je tam za pomoci sítěk, na udice i na návnady.

Nejznámějším „nebeským rybářem“ je Kodzó Itikawa, který žije v zapadlé japonské vesnici. Je přesvědčen, že skyfish chytá na kousky sušeného tuňáka.

Obr. Japonci chytají skyfish z pomoci zvláštních „udiček“

V dětství, za pochůzek v horách, často prý nebeské rybky lovil, malé i velké, říkají jeho sousedi. Říkají jim „čjuman“. Jsou prý velmi starobylé, patřily k duchám vesnice.

Jejich „rybolov“ začíná tehdy, když bytosti dosahují délky 3 m. U země prý létají rychlostí až 300 km/h, ve velké výšce to je až 1000 km/h. Lidi ani techniku nenapadají. A vůbec se chovají velice mírně. Ale některé jsou prý jedovaté.

Ovšem, ani jedinou „nebeskou rybku“ nikdo dosud nepředstavil. Vysvětlení je jednoduché – chycená „rybka“ rychle umírá a rozkládá se. Zůstává pouze neforemný gel, který se okamžitě vypařuje.

O co ve skutečnosti jde?

Poprvé „rybky“ zachytili na videozáznamu bratři Escamillo – José a Manuel – na jaře 1994. Natáčeli ve státě Nové Mexiko (USA), kde havaroval létající talíř. A odtud vznikla záhada, která se stala zvlášť populární. Řešení se ovšem tak populárním nestalo.

Specialisté především analyzovali trajektorii zachycených objektů. A zjistili, že nejsou nikterak rychlé, pohybují se maximálně 60 km/h. A hlavně, nejsou podlouhlé. Je to … hmyz. Mouchy, motýlci, vážky, které se připletly před objektiv a způsobily protáhlou stopu během expozice jednoho snímku. A křídla způsobí rozmazanou stopu, která vypadá jako spirálka. To vznikne tehdy, když hmyz prolétá kolem objektivu v méně, než ohniskové vzdálenosti.

To není jen nějaké vysvětlení, bylo to potvrzeno i experimentem. Vědci házeli na vzdálenost 30 cm od kamer, pracujících v různých režimech, kroužky z hliníkové fólie o průměru 0,3 cm. Výsledný obraz při frekvenci 1/30 a 1/100 přesně odpovídal tomu, co je vydáváno za skyfish.

Samozřejmě, hmyz je složitější než kroužky, a proto je variabilita „rods“ v podstatě nevyčerpatelná.

Odkazy

(1) http://images.google.cz/images?q=RODS&hl=cs&lr=&sa=X&oi=images&ct=title
(2) http://pl.wikipedia.org/wiki/Rods