Tajná zpráva o stavu ufologie (2012)

– vývoj a perspektivy
Člověk, narozený na úsvitu éry UFO je už dnes v důchodovém věku.

Zájem o UFO a návštěvníky z jiných světů je dnes přes uplynulá desetiletí stále živý, i když zprávy postrádají doprovodné důkazy. Ufologie ovšem nijak nezeslábla, ačkoli někteří skeptici naivně předpokládali, že postupně bez oněch důkazů zanikne.

Tvář UFOlogie se za uplynulá desetiletí hodně změnila, neustále se také mění hnutí kolem fenoménu UFO. Jedno ovlivňuje druhé a naopak. Schopnost proměny svědčí o síle tohoto fenoménu, nikoli jeho slabosti.
Podívejme se na to, jak se hnutí kolem fenoménu UFO měnilo v průběhu let a jak vypadá dnes. Možná nám to i naznačí, jaký bude jeho další vývoj.

I. Pozorování UFO (1947)

Na počátku bylo pozorování soukromého pilota Kenneth Arnolda 24. června 1947. Sdělil, že viděl devět letících objektů, které letěly „jako talíř, vržený na vodní hladinu.“

Od té doby i další svědkové začali hlásit „talíře“, ačkoliv Arnold neřekl, že objekty vypadaly jako talíře, ve skutečnosti vypadaly jako bumerangy, ale poskakovaly jako talířky. Byly také pokusy označovat tyto objekty jako „lasturovitého tvaru“, ale tento název se neujal.

Brzy začalo pozorování „talířů“ přicházet z celého světa. Pozorování přicházela v určitých vlnách, které zřejmě iniciovaly a posilovaly zprávy ve sdělovacích prostředcích.

Vlna obvykle začala v jednom místě, ale jakmile zpravodajství začala příběh šířit, vzrušení lidí vyvolalo zvýšené pozorování a tedy i ohlášení dalších jevů odjinud. K velkým vlnám pozorování UFO došlo v USA v letech 1947, 1949, 1952, 1957, 1965-67 a 1973. V ČR došlo k takovým „vlnám“ v roce 1968 – 69, 1991, 1993 a poté v souvislosti s objevením obrazců v obilí – 1993-1994.
Přesto, že soustředěné zprávy neposkytují žádný hmatatelný důkaz, zájem veřejnosti o tento problém neupadá.

I když byla soustředěna svědectví k tisícům případů objevení UFO, podařilo se vyloučit řadu chybných, přirozených jevů, zůstává stále množství zpráv, které se vymykají svým charakterem známým jevům.

Soustředěné informace naznačují v mnoha ohledech na určité druhy nových jevů, dosud neznámých a neprozkoumaných, které se mohou stát základnou pro budoucí, skutečně vědecký výzkum.

Samotné řešení a selekce mezi zprávami přináší množství nových poznatků a zkvalitňuje zpětně způsoby sběru informací. Zároveň přispívá k odbornému růstu těch, kteří se tímto problémem zabývají.

II. Únosy (1966)

Něco skutečně nového přišlo v roce 1966: kniha Johna G. Fullera popsala únos Betty a Barney Hillových mimozemšťany na venkově v New Hampshire. Kniha se čte jako thriller. Vypráví příběh manželského páru, jedoucí po venkovské silnici pozdě v noci. Náhle vidí UFO. Po návratu domů Betty začíná mít noční můry o únosu mimozemšťany.

Hillovi dochází k závěru, že jim „chybí čas“ a dochází k přesvědčení, že sny o únosu mohou mít skutečný základ. Barney Hill byl ve stavu značného stresu a tak vyhledal známého psychiatra, Dr. Benjamina Simona. U něj v hypnóze oba manželé vypověděli příběh o únosu, což z velké části ukončilo noční můry Betty (obr.2). Zde se poprvé začali označovat údajní mimozemšťané jako příchozí z planety u hvězdy Zeta Reticuli (souhvězdí Sítě), a to podle dešifrování hvězdné mapy, kterou ukázali mimozemšťané Betty a ta ji pak v hypnóze nakreslila. Kolem výkladů této mapy jsou však značné spory.

Tento příběh se stal senzací, byl mnohokrát publikován v časopisech, knihách a TV. Brzy se začaly objevovat podobné případy.

Další příběh zažil dřevorubec Travis Walton (obr.3), a je popsán ve známém filmu Oheň v oblacích.

Obvykle tyto příběhy představovaly obecný vzor: člověk jede na venkově v noci, vidí světlo na obloze, které se přibližuje. Následuje strach, a není možné si vzpomenout, co přesně následovalo. Až v hypnóze se obnoví potlačené vzpomínky na únos mimozemšťany.

Toto schéma se změnilo v roce 1981 vydáním publikace „Missing Time“ (Chybějící čas), od Budda Hopkinse (obr.4).

K únosu už nebylo nutné, aby dotyčný cestoval na osamělých silnicích pozdě v noci, mimozemšťané mohou přijít přímo do ložnice, a unést člověka, aniž by proti tomu byla možná jakákoli obrana. Mimozemšťané se od té doby podobají duchům.

Následovalo množství knih, článků a televizních pořadů, a tak bylo brzy nové paradigma pro únosy položeno.

Navíc se zde vytvořil koncept opakovaných únosů, které obvykle začínají v dětství, nebo se zabývá vznikem osobního vztahu mezi uneseným a únoscem.

Zvláštní postavení mají v únosech ženy, s mystickým, celoživotním poutem, spojující je s neznámými kosmickými silami a bytostmi, se kterými zažívají i sexuální vztahy.

Tyto koncepty únosu obsahují teze, které se dostávají do konfliktu s obvyklým chápáním fyzických vazeb člověka s prostředím. Údajní mimozemšťané i lidé levitují, prochází zavřenými okny nebo pevnými stěnami, teleportují se z jednoho místa na druhé. Hopkins se vší vážností tvrdí, že mimozemšťané mají schopnost udělat sebe a své oběti neviditelné, aby mohli lépe skrývat svoji činnost.

Vzhledem k tomu, že k únosům dochází v noci, mají často sexuální podtext, vznikly námitky, že tyto stavy nelze rozlišit od poruch spánku a mohou souviset s potlačenými vzpomínkami na traumatické události v minulosti člověka, a to i bez „mimozemské“ příčiny.

Od začátku 1990 se tématika únosů stala známým fenoménem. V roce 1992 televizní stanice CBS uváděla celou minisérii na základě tvrzení z Hopkinsovy knihy. Hopkins a další badatelé v tomto oboru (dr. John Mack, dr. David Jacobs), si byli tak jisti neotřesitelností své teorie, že v roce 1992 uspořádali konferenci na MIT, pořádanou fyzikem Davidem Pritchardem, za účasti vědců i skeptiků.

Ti na konferenci poukázali na do očí bijící slabiny této teorie a vyšetřovacích metod, zejména hypnózy, kterou nelze považovat za spolehlivý nástroj k odhalení pravdy a neskýtá záruky pro vyloučení záměrné manipulace.

Obr.5 David Jacobs, PhD.

Hopkins a jeho kolegové na konferenci poprvé odhalili podrobnosti o velkolepém údajném únosu ženy přímo z jejího manhatanského bytu do UFO (Linda Napolitano (Cortile). Tento případ se stal předmětem knih a mnoha článků. Nicméně, nezávislé vyšetřování dalších ufologů prokázala značné nejasnosti, které svědčí spíše pro předem připravený podvod. I v jiných případech se ukázalo, že výzkumníci si výpovědi postižených únosy záměrně upravovali, aby jim dokreslovaly jejich předem dané teorie.

I když nadšení ufologové věřili, že fenomén únosů konečně přinese to, co UFOlogie vždy potřebovala, tedy potvrzení o existenci mimozemských návštěvníků, pod vlivem těchto problémů nadšení nad údajnými únosy postupně opadává.

„Únosy“ jsou stále hlášeny, údajně unesení jsou i nadále hypnotizováni (a to i naprosto nekvalifikovanými lidmi), a podpůrné a badatelské skupiny i nadále působí.

Přesto je tento fenomén již na ústupu a postižení budou raději hledat pomoc kvalifikovaných odborníků – psychoterapeutů, kteří možná časem objasní, co se za zážitky, které dnes nazýváme „únosy“, skrývá.

III. UFOlogie a „New Age“ (1969)

Do UFOlogie významnou měrou zasáhlo zhruba od konce 60. let hnutí „Nového věku“ (New Age) a představuje hlavní přelomovou linii v jejím dosavadním chápání.

New Age – „Nový věk“ je široký myšlenkový směr, jehož cílem je duchovní povznesení, rozvinutí lidského myšlení a jeho skrytých sil, prohloubení schopnosti lidí nejrůznějších ras, náboženského přesvědčení, politických a kulturních názorů, žít vedle sebe ve vzájemné harmonii. Na rozdíl od různých apokalyptických vizí, New Age vidí budoucnost lidstva optimisticky. Jeho stoupenci tvrdí, že do naší doby se již promítá začátek nového období lidských dějin, v němž bude přibývat harmonie, míru, mezilidského přátelství a sounáležitostí s přírodou. Toto pozitivní myšlení o nejbližší budoucnosti lidstva se přetvořilo v široké celosvětové hnutí. Zahrnuje množství organizací, institucí, sdružení a skupin a přímo i nepřímo zasahuje do nejrůznějších oblastí lidského života.

UFOlogie ovlivněná „New Age“ často používá náboženské pojmy a témata, podporuje myšlenku kosmické, metafyzické změny Země a života lidí v souvislosti se vstupem do „věku Vodnáře“, „konec mayského kalendáře,“ nebo nějaké další koncepty, které by byly do značné míry obdobou konceptu konce věků, tisíciletí v tradiční křesťanské eschatologii.

Zastánci UFO z hnutí „New Age“, často zapomínají základní požadavek, že k prokázání svých tvrzení je potřeba důkazů a dávají důraz na osobní zjevení.

Zatímco dřívější „kontaktéři“ údajně mluvili s mimozemšťany a přijímali od nich kosmické moudrosti přímo, a snažili se o předložení nějakého pofidérního „důkazu“ o takové komunikaci, např. upravené fotografie, úlomky kosmické lodi apod., dnešní „New Age“ ufologové se tím netrápí – to hlavní je pro ně příjem mimozemských zpráv prostřednictvím telepatie, channelingu, snů, nebo jiných subjektivních zkušeností, pokud pokračují v tradici kontaktérů při osobním vztahu s UFO a jejich posádkami.

IV. Havárie UFO (1980)

Velká část současné UFOlogie stojí na uznání reality jedné nebo více údajných havárií UFO.

První údajná havárie UFO získala širokou pozornost už v roce 1950, knihou Behind the Flying Saucers (Za létajícími talíři) od hollywoodského spisovatele Franka Scully.

Na základě vyprávění Silase Newtona a Leo Gebauera, kteří se vydávali za vynálezce a vládní vědce – se prý v roce 1948 zřítil talíř nedaleko Aztecu v Novém Mexiku. Ten obsahoval těla 16 mrtvých mimozemšťanů. (obr.8)

Ale po důkladném vyšetření novináře J.P. Cahna ze San Francisca se ukázalo, že Newton a Gebauer byli vlastně podvodníci, oškubávající investory a tak se dostali do problémů se zákonem. Také Newtonovy vzorky podivných mimozemských kovů byl vlastně prostý hliník.

Ale po dvaceti letech, když se na odhalení zapomnělo, příběhy o haváriích se znovu objevily.

Veterán ufologie Leonard Stringfield začal sbírat příběhy o haváriích a ke konci roku 1970 vydal knihu Retrievals of the Third Kind (Rešerše třetího druhu). Nicméně, Stringfield nikdy nepodal žádné důkazy pro svá tvrzení, a jeho příběhy o havarovaných UFO nebyly příliš známé široké veřejnosti. Byl také první, kdo předložil příběh o havarovaném talíři u Roswellu v Novém Mexiku v roce 1947.

Nicméně, událost zůstala úplně nepovšimnuta, až byla vzkříšena roku 1980 v knize Roswell incident od Charlese Berlitze (který také zpropagoval Bermudský trojúhelník) a Williama L. Moore.

Budete marně hledat slovo „Roswell“ v nějaké knize o UFO nebo článku, který vyšel před rokem 1980, a to i v případě, že předmětem článku by byly havárie UFO.

Tento počin odstartoval dlouhou a zdá se, že nekonečnou sérii senzacechtivých filmů, TV pořadů, knih, a bezpočtu článků, které udělali z Roswellu synonymum pro mimozemšťany a UFO.

Na konci 90. let se ukázalo, že u Roswellu spadl svazek výzvědných balónů projektu Mogul.

Ale jakmile se taková událost, beletrizovaná nebo ne, stane kulturní součástí populace, nezáleží na tom, jestli je vůbec případ prokázán, jestli je přehnaný, zkreslený, a nebo úplně vymyšlený. Legenda o Roswellu bude prostě žít i bez takových důkazů.

Legendy o haváriích UFO tvoří významnou část současné UFOlogie. Dnes se seznam údajných havárií UFO rozšířil na několik známých pojmů, jako je Roswell, Kecksburg, Dalněgorsk, Kalahari a Aztéc.

Obr.10 Ryan Wood

Od roku 2003 se konference o haváriích UFO („Crash Retrieval Conference”) koná každý listopad v Las Vegas.

Organizuje ji Ryan S. Wood (obr.10), který tvrdí, že po celém světě je registrováno dosud sedmdesát čtyři havárií UFO. Všechny tyto případy byly samozřejmě úspěšně utajeny příslušnými vládami té které země.

V. Fotografie a videa UFO (1950)

Fotografie údajných UFO hrály významnou roli již od počátku ufologie.
Brzy svou příležitost vycítili šprýmaři a podvodníci všeho druhu. Od roku 1950 slavný „kontaktér“ George Adamski vyráběl množství fotografií, prý kosmických lodí jeho přátel z Venuše, z nichž některé byly vyfotografovány zblízka a další za pomoci jeho dalekohledu.

Nicméně, tyto fotografie nikdy nevypadaly přesvědčivě, a málo lidí mimo okruh jeho stoupenců je bralo vážně. Později se ukázalo, že je vyráběl za pomoci nádobí ze svého krámku.

Některé „klasické“ fotografie UFO jsou stále považovány za pravé, např. foto Evelyn Trentové z Oregonu roku 1950. (obr.11) Fotografie obstály i zkoumání pro skeptickou Condonovu zprávu, a analýza došla k závěru, že objekty na fotografii jsou opravdu vzdálené. Analýza však nebrala v úvahu možnost zhotovení fotografie přes zrcadlo.)

 

Také fotografie UFO z brazilského ostrova Trindade (obr.13,14) z roku 1958, jsou dosud uznávány, i když jejich autor byl odborník na trikové fotografie a v roce 2003 se přiznal, že UFO vyrobil ze dvou lžic.

Fotografie bratří Lucciových (obr.15,16) z Pennsylvanie z roku 1965, jsou rovněž slavné a přetiskované v mnoha knihách a časopisech. Nedávno se přiznal jeden z bratrů, že šlo o podvrhy.

V posledních letech jsou nejznámější fotografie a videa tzv. světel z Phoenixu z roku 1997. (obr.17)

Tyto záběry, pořízené po celém tamním regionu, nepochybně zachycují skutečné objekty. Faktem však je, že v té době probíhalo rozsáhlé cvičení letectva Národní gardy a fotografie byly pořízeny v blízkosti zkušebního polygonu.

Slavné záběry UFO v infračerveném světle z Mexika roku 2004 se ukázaly jako snímky světel ze vzdálených ropných vrtů. (obr.18)

O fotografie a videa UFO je stále značný zájem. Některé záběry jsou schopny vejít do celosvětové proslulosti (viz např. nedávný případ UFO nad Jeruzalémem).

Téměř všechny z posledních „neidentifikovaných“ objektů na fotografiích a záběrech se jeví jen jako tmavé tečky, šmouhy, nebo světlé body. Tyto snímky zachycují jen hmyz, ptáky nebo tzv. „orby“, tedy prach nebo hmyz.

Vzhledem k tomu, že je dnes všeobecně dostupný mobilní telefon s možností fotografování a digitální fotoaparáty, z nichž obojí mohou snímat různě dlouhé záběry, sice stoupá počet takových snímků, ale nijak se nezvyšuje procento neobjasněných jevů – a tedy počet opravdových UFO, které zůstávají neobjasněny přirozenými a známými jevy.

V uplynulých letech bylo vytvořeno množství falešných snímků a videozáběrů. K tomu přispělo rozšíření grafického softwaru, jako je Photoshop a další, umožňující změnu, a dokonce i tvorbu fotografií a videozáběrů.

Málokteré záběry jsou považovány za pravé delší dobu. Je pro ně charakteristické, že jsou obvykle předloženy veřejnosti anonymně přes internet, protože příběh o jejich původu by dlouho neobstál. I tak je jejich životnost krátká. S tím zřejmě tvůrci počítají v kalkulaci pro odvedení pozornosti od jiných problémů, nebo účelového stržení pozornosti.

Je také obvyklé, že fotografie UFO zhotoví a objekt vidí pouze jednotlivec nebo malá skupina lidí, a to i přesto, že objekt údajně pluje nad hlavním městem.

Aby byla fotografie nebo videozáběr přesvědčivý, musí badatelé vědět maximum o jeho vzniku, o průběhu pozorování, poloze svědka i objektu, atd. Znamená to vyhovět skutečně podrobným požadavkům na normální šetření UFO, které se vyvinulo v průběhu uplynulých desetiletí. Existence fotografie nebo záběru není možné brát za důkaz sám o sobě a z těchto požadavků slevovat.

VI. „Konspirační“ ufologie (1987)

Skutečnost, že se ufologie za šest desetiletí nepohnula z místa, naznačuje, že musí existovat spiknutí gigantického měřítka, s bohatými zdroji, schopnými úspěšně utajovat tajemství UFO, jejich havárií, mimozemšťanů, atd., a to v rámci celého světa.

Počátky „konspirační“ ufologie sahají k jejím počátkům, ale první konkrétní rysy začala nabývat po vydání Condonovy zprávy, jejíž střízlivé záběry ufology nenadchly.

Až v roce 1987 dostal tento směr jasnější podobu. Objevily se zprávy o údajné tajné vládní skupině v USA, známé jako MJ-12 (nebo Majestic-12), jejímž úkolem bylo vyšetřovat havárie UFO a také zajistit jejich utajení

Obr.19 Ufologové William L. Moore, Jaime Shandera a Stanton Friedman

Ufologové William L. Moore a Jaime Shandera oznámili v roce 1987, že anonymně obdrželi kopie vládních dokumentů směřující k osvětlení činnosti kolem utajení havárií UFO a získávání dat.

Kvůli obavám z možného úniku vládních dokumentů, následovalo rychlé vyšetřování FBI a to došlo k závěru, že dokumenty byly „zcela falešné“.

Podvod odhalilo následně šetření dalších ufologů. Například, jeden dokument byl napsaný na modelu psacího stroje, který byl vyroben až patnáct let po dni uvedeném v dokumentu. Také podpisy H. Trumana byly vystřižené z jiných dokumentů, atd., atp.

Mnoho nadšenců dodnes brání pravost těchto „uniklých“ dokumentů, ale žádný důkaz o jejich pravosti nejsou schopni předložit.

Další dokumenty údajné skupiny MJ-12 získal ufolog Timothy S. Cooper. Ty jsou však ještě méně věrohodné než ty původní.

Obr. Timothy S. Cooper

Dr. Robert M. Wood a jeho syn Ryan S. Wood jsou hlavní zastánci pravosti „Dokumentů Majestic“, a to prostřednictvím svých webových stránek majesticdocuments.com, pořádají o nich konference, píšou články atd.

Obr.20 Philip J. Klass, jeden z předních skeptiků UFO

Jiní předpokládají, že i NASA se podílí na globálním spiknutí a utajuje setkání s UFO v průběhu různých vesmírných letů.

Pověsti o pozorování neidentifikovaných objektů v kosmu nemají žádnou oporu a často jde o přímé výmysly. Vyprávění astronautů jsou vytržena z kontextu, aby to znělo, že viděli cizí kosmické lodě.

Obr. Dr. Robert M. Wood

Zatímco pár astronautů věřilo v UFO (např. Edgar Mitchell a Gordon Cooper), ani jeden astronaut netvrdil, že viděl stopy nějaké nepozemské technologie během svého letu do vesmíru.

Obr. Gordon Cooper

Během misí raketoplánu, zatímco astronauti spí, NASA často dělá přímé videozáběry z kosmu na Zemi, a poskytuje je kabelovým TV.

Někteří ufologové, přesvědčeni o tom, že NASA je zapojeno do utajení přítomnosti UFO, sledovali mnoho hodin tyto jednotvárné záběry. Nalezli na nich pohyb malých bodů, které údajně představují cizí kosmické lodě. Jde však vždy jen o malé kousky ledu z trysek raketoplánu nebo jiných úlomků na oběžné dráze.

Autor knih Richard C. Hoagland (obr.21) se stal slavným tím, že podporuje tvrzení o nejrůznějších spiknutích, které většinou zahrnují i NASA.

Mj. jde o to, že NASA utajuje informace o tváři na Marsu, o velkých mimozemských artefaktech na Měsíci, o antigravitačních silách, a mimozemských civilizacích na měsících Jupiteru a Saturnu. Jeho webové stránky enterprisemission.com jsou plné „hyperdimensionální fyziky“, která samozřejmě přesahuje všechno, co je v běžné fyzice známo.

Dalším významným zdrojem konspirací, zejména o tom, jak cizí technologie pronikají do našeho světa, je kniha The Day after Roswell (Den po Roswellu, 1997) od bývalého plukovníka Philipa J. Corso (obr.21).

Podle něj velké množství dnešních známých technologií, včetně integrovaných obvodů, optická vlákna a lasery, nebyly vlastně vynalezeny pozemšťany, ale byly využity technologie z havarovaného talíře v Roswellu.

Corso také prohlašuje, že on sám byl schopen pochopit cizí technologie, zatímco někteří špičkoví vědci nikoli.

Corsovy vývody byly rozsáhle kritizovány a odhaleny ufologem Bradem Sparksem a dalšími, ale přesto se i nadále těší široké popularitě.

Další seskupení, snažící se odhalit údajná spiknutí se nazývá Grand Disclosure Project (Projekt Odhalení – disclosureproject.org), a založil ji Steven M. Greer, lékař (obr.22).

Tvrdí, že shromáždil přes 400 svědků UFO z řad vojenských a vládních struktur a projektů, kteří jsou ochotni svědčit.

Podle Greera váha těchto svědectví z první ruky, spolu s vahou vládních dokumentů a jiných důkazů, vytvoří nepochybně důkaz o realitě těchto jevů.

První akce, kterou o sobě dal tento projekt vědět, byla dodnes stále velmi vychvalovaná tisková konference v National Press Club 9. května 2001 ve Washingtonu. Čas od času pořádá podobná senzační prohlášení (naposledy o vyřazení jaderných sil mimozemšťany minulý rok). Ani jeden se svědků Projektu Odhalení nepředkládá jako důkaz nic jiného, než jen svá vlastní slova. Je pravidlem, že médiím představení svědci ihned po tiskové konferenci zmizí, aniž by odpověděli na zvědavé otázky reportérů.

Náklonností k senzačním tvrzením a mediálnímu rozruchu je Greer známý.

Na veřejných akcích je obklopen bezpečnostní ochrankou, aby ukázal svou ohroženost před vládním spiknutím, zatímco v běžném životě se pohybuje naprosto volně.

Greer spojuje s odhalováním spiknutí také tvrzení o tajných technologiích, spojených s tzv. „volnou energií“, „antigravitací,“ a dalších, které prý v podstatě vyřeší veškeré pozemské problémy.

Dalším zajímavým a současně velmi aktivním směrem fantastické UFOlogie je to, co se nazývá exopolitika, která má sledovat „politické důsledky mimozemské přítomnosti.“

Jedná se o nápad Michaela Sally z roku 2004, který cestuje po celém světě a účastní se konferencí a vystoupení, ve kterých propaguje mírové vztahy mezi lidmi a mimozemšťany, a naléhá na ukončení údajného utajování přítomnosti mimozemšťanů na Zemi. On a další exopolitici tvrdí, že vlády a jimi pověřené agentury uzavřeli tajné dohody s mimozemšťany, kterých je tu dokonce několik desítek různých typů.

Obr. Alfred Labremont Webre a Michael Salla

Exopolitika tak vůbec odmítla předchozí postupy ufologie na hledání důkazů s odůvodněním, že tyto důkazy již byly dávno podány. Dále Salla vyhlásil, že pokud důkazy chybí, je třeba si je domyslit, tedy jakoukoli předloženou hypotézu neodmítat, ale ještě více o ní přemýšlet. Když tak odvrhl veškeré racionální zkoumání v ufologii (a to pak přirovnal k jakési „inkvizici“ svým pátráním a kritickým šetřením a vylučováním chybných a klamných případů), a otevřel tak dveře všem možným, minulým i současným fantasmagoriím, musí se také vyrovnat s tím, co dělat, najdou-li se na jedno a totéž téma dvě odlišná stanoviska. I zde si Salla ví rady, když řekl, že jednoznačná shoda v exopolitice není ani vhodná, ani prospěšná.

Těmito základními postuláty exopolitika představuje značně zaplevelenou oblast těmi nejnesmyslnějšími výmysly a fantaziemi.

Také tento obor si s důkazy mimozemské přítomnosti nedělá velké starosti. Důkazem může být jakékoli probliknutí na obloze nebo fantasmagorická konstrukce z běžných televizních zpráv a mezinárodních událostí. Na otázku novinářů, kde Salla bere důkazy o mimozemské přítomnosti, ze kterých spřádá své konstrukce, odpověděl, že „z internetu“…

Svým širokým záběrem a otevřením se všem nesmyslům, se exopolitika stala velmi populárním směrem, jehož web, exopolitics.org, dosahuje několik milionů návštěvníků ročně.

VII. „Sci-fi“ UFOlogie

Klasická, dnes nejrozšířenější ufologie by se dala nazvat „vědecko-fantastická“ – vychází z domnělé reality mimozemských návštěv nebo návštěv z „jiné dimenze“.

Vše je založené na nekritickém pozorování UFO, zhotovených fotografií a videí, údajných únosů, havárií UFO, apod.

Své inspirace čerpá z bohaté nabídky vědecko-fantastické literatury a filmů.

Dychtivě se hledá „důkaz“, a na zpochybňování se reaguje nesnášenlivě až agresivně.

Trvá na tom, že je čas vymyslet „novou“ vědu založenou na „důkazech“ o incidentech s UFO.

VIII. UFO, UFOlogie a média

Zpočátku se informace o UFO a ufologii šířila prostřednictvím běžného zpravodajství prostřednictvím masových sdělovacích prostředků.

Následovaly významné časopisy se senzačními zprávami o pozorování a příslušné komentáře.

Obr. major Donald E. Keyhoe

První knihy o fenoménu UFO napsali major Donald E. Keyhoe (autor označení Unidentified Flying Objects – UFO), Frank Edwards, John G. Fuller a jiní. Knihy se staly bestsellery a vyvolaly značnou diskusi.

První spolky a organizace, zabývající se UFO skupin, jako NICAP a APRO, byly představeny veřejnosti prostřednictvím novinových zpráv. Byly popsány jako badatelské, než jako skupiny, věnující se propagaci myšlenky UFO jako meziplanetární návštěvy.

Mnohé knihy se staly bestsellerem a vyvolaly celonárodní zájem a polemiku. Naposledy to bylo před téměř 25 lety: šlo o knihy Whitley Striebera Communion (1987) a Transformation (1988).

Obr. Whitley Strieber

Poté se začala ufologie prosazovat především v amerických zábavných médiích, v rozhlasových a televizní talk show. Zpravodajské pořady hrají už jen velmi malou roli.

Od roku 1990 začaly americké kabelové TV stanice produkovat zábavné programy založené na známých a populárních tématech, jako Roswell, pitva mimozemšťana a únosy do UFO.

Tématika UFO se dostala do beletrie a stala se tématem populárních filmů, jako je Blízká setkání třetího druhu, ET, aj., a vcelku prorostla s tématikou sci-fi.

Brzy tam bylo mnoho jiných zábavných pořadů představovat UFO témata, která i když prezentován jako beletrie mnoho podniknout, aby se „na základě skutečnosti.“

Zábavné pořady byly brzy podpořeny dokumentárními filmy, ve kterých není dán žádný prostor skeptickým pohledům.

Obecně platí, že tématika UFO zvyšuje sledovanost daného média, takže není žádný zájem o jakékoli pochybovačné hlasy.

Novým médiem, široce rozšířeným, se stal internet. Představuje hlavní základnu pro všechny směry a názory a stejně tak i hlavní kolbiště pro jejich střet a výměnu názorů.

IX. „Vědecká“ ufologie ?

Ufologie stojí za hranicemi zájmu vědy. Přesto vyvolává některými aktivitami otázky, které inspirují různé vědecké obory k činnosti a nutí je k zodpovězení a řešení těchto otázek.

Někteří ufologové hovoří a předpovídají, že se ufologie stane vědou. Bude to možné?

Ufologie jako paravěda prochází přesně takovými cestami, jako každá věda v procesu svého formování. Je pro ní charakteristický koncepční zmatek, soutěž mezi velkým počtem navzájem se rozcházejících zásadních názorů, neustálý boj mezi skupinami zastánců různých směrů.

Teprve až se vytvoří vhodný a přijatelný systém, který dobře vysvětlí většinu existujících otázek, stane se vodítkem pro další výzkumný postup, vytvoří se z toho dominantní paradigma a obor se stane opravdovou vědou.

Přijaté paradigma se stane závazným způsobem přístupu k problémům.

Nemá jen poznávací, ale i normativní úlohu – definuje dovolenou oblast problémů, určí metody přístupu k problémům a stanoví standardy řešení.

Zatím v ufologii existuje množství různých hypotéz. I když v ufologii desítky let dominuje mimozemská hypotéza, není mezi výzkumníky jediná. U každého výzkumníka převládá jeho teorie. Říká se, že kolik ufologů, tolik je i hypotéz.

O UFO zvláště převládají tyto hypotézy a jejich kombinace:

1. příchozí z paralelního světa
2. plazmové rozumné shluky
3. projevy z paralelního světa.
4. tajné vojenské experimenty
5. nějaký supermozek manipuluje hmotou a umožňuje viditelnost technických objektů
6. složitá řízená halucinace
7. démonické projevy, atd.

Souhrn pohledů je v podstatě velmi široký. Ovšem přesně tak to vypadalo v prvotní etapě při vzniku jiné vědy.

Přechod paravědy ve vědu je možný pouze v několika případech. V čem je příčina toho, že paravěda nepřechází do oblasti vědeckého výzkumu? Je ve filozofických základech paranomálního učení.

Pokud se tyto základy položí, musí se zajistit její rychlé rozšíření.

Úkol je o to složitější, že přívrženci parajevů se dělí na dvě radikálně odlišné skupiny:

– z hrstky výzkumníků, badatelů – každý má svůj světonázor a převládající hypotézu
– z velké masy zájemců

Spolupůsobení těchto skupin je velmi složité a oddělit je není možné. Obě skupiny ale bojují o co největší vliv na veřejnost. Zároveň skupiny zájemců nechtějí přijímat argumenty badatelů, neboť mnozí dospěli k parajevům proto, že odešli od vědy, kam na rozdíl od nich badatelé směřují a kam se snaží dostat.

Jak je zřejmé, v současnosti mohou jít výzkumníci jednou z následujících cest.

V prvním případě se utvoří nevelká základní skupina z co nejvíce zkušených výzkumníků, jdoucích jedním směrem, a všem ostatním v ní zamezí účast.

Při tom rozšíří svůj světonázor jako elita paravědeckého společenství.

V druhém případě je možné soustředit všechny výzkumníky daného směru.

Kromě toho přijme všechna přání, ideje soustředěných lidí. A tak postupně pod záminkou sjednocení prosadí všeobecný světonázor, paradigma.

Praxe ukazuje, že ani jedna varianta nezaručuje úspěch. Ale elitě, díky jejímu postavení, se může mnohem snadněji podařit rozšířit svůj světonázor, rychleji se upevní její pohled na filozofické základy této paravědy.

X. Budoucnost

Budoucnost fenoménu UFO a hnutí, které se jím zabývá, může být jiná než jeho zastánci očekávají.

Nejlepším argumentem a nadějí pro budoucnost fenoménu UFO a také ufologie, je to, že každá nová generace bude mít vždy o tento jev zájem.

Vyplývá to z prostého faktu, že UFO vždy přitáhne pozornost lidí, protože jde o zřetelný problém a bude nutit lidi se jím zabývat, bude chtít jej řešit.

Zatímco většina z lidí nezná nikoho, kdo by se setkal např. se samovznícením (SHC), svědkem UFO nebo něčeho podivného na obloze se stal téměř každý.

Předpokládejme, že budoucí generace zajistí přetrvání ufologie. Problém je v tom, že obliba UFO a očekávání ohledně mimozemských návštěv byla v minulosti vyšší. Zájem o téma UFO zajistí nová generace mladých lidí, vychovaná na tématu sci-fi, i když tento obor už není jednoznačným zdrojem zájemců o UFO a záhady.

Je také jisté, že část ufologů se bude distancovat se od špatných hypotéz o UFO, zejména mimozemských a hledat ve škále hypotéz jiné cesty. Dnes je zřejmé, že jiné civilizace nelze hledat v naší Sluneční soustavě, a problém vzniku života a vyspělé civilizace je otázkou, kterou budou řešit mnohé vědní obory ještě dlouho. Nelze však vyloučit cesty, kontakty s bytostmi, jejichž podstata se zatím vymyká našim představám. Je třeba také vzít v úvahu to, že za jevem UFO se mohou skrývat úplně jiné, dosud neznámé přírodní, veskrze pozemské jevy. Ufologie tak může napomoci k jejich odhalení.

Právě takové záhadné případy, které nelze objasnit a vysvětlit klasickými jevy, mohou být odrazem k takovému hledání. Je proto nutné důsledně odhalovat omyly, přirozené jevy, schovávající se za tento fenomén. Je pravdou, že mezi nimi jsou i takové, kterým chybí informace, ať už kvůli nedokonalosti výzkumu, neochoty svědků nebo záměrným podvodům.

Ufologické hnutí přestálo různé peripetie. Jak je zřejmé, nestojí na předložení jednoznačného důkazu.

Největším problémem dnešní „fantastické“ ufologie je to, že se přání vydávají za skutečnost.

Současná hlavní naděje a očekávání ve „fantastické“ UFOlogii je stejná jako v případě křesťanského učení – je to naděje na „druhý příchod.“

Pokud důkazy o UFO jako mimozemské návštěvy nepřineslo ani množství pozorování, ani foto a videozáběry, ani fenomén únosů do UFO, ani legendy o haváriích, pak se očekává, že důkazy budou odhaleny po odhalení nějakého utajeného spiknutí. I tento předpoklad stojí na vodě.

Ufologie je však stále bohužel ve vleku sdělovacích prostředků, ze kterých ho nevysvobodil ani internet. Jednou za čas média způsobí kolem UFO široké pozdvižení, ale to vždy po čase odezní. Vývoji ufologie ani řešení problému se takové aféry nijak nepřibližují.

Velká témata, jako únosy, Roswell, v podstatě doznívají. I když jsou stále populární, témata se již vyčerpala a několik let žijí už jen reprízami.

Takže je pravděpodobné, že UFOlogie čeká „příští velké téma.“ Co to bude, je těžké říci.

Ať už to bude cokoli, můžeme očekávat, že to bude něco, co nabídne prvek osobního vztahu nebo zapojení do problematiky UFO, (jako byli „kontaktéři“ nebo „unesení“), aby to bylo vzrušující a alespoň trochu nebezpečné. A dále, bude to slibovat možnost podání skutečného ohromujícího důkazu a nebo odhalení těchto důkazů.

Spojení vzrušení a zábavy v jedno – to bude těžký úkol, ale kdo se pohybuje v UFOlogii delší dobu ví, že to je možné.

XI. Vývoj záhadologie v ČR a perspektivy jejího rozvoje

Abychom pochopili vývoj záhadologie v ČR, je nutné si stanovit její základní etapy a najít jejich charakteristické znaky a snažit se postihnout faktory, které vedou k jejich změnám

Etapy

1) do roku 1989

Skutečně masový zájem o záhady všeobecně způsobily faktory vnější i vnitřní povahy.

Vnější:

• Rozvoj kosmonautiky
• Vznik prvních „záhadologických“ zejména archeoastronautických knih (Daniken, Agrest, aj.)

Vnitřní :

• Období let 1968 – 69 umožnilo vstup těchto informací i k nám (první knihy – překlad „Vzpomínek“ od L.Součka a „Záhady létajících talířů“ od V. Patrovského a řady novinových článků
• Na toto téma tak začali psát i další autoři, docházelo k přebírání informací ze zahraničí, hlavně ze sovětského tisku (MUDr. Souček, doc. Petrtýl, velvyslanec v Kostarice Fr. Toth…)

Co z toho vyplývá ?

• Prvními a jedinými záhadologickými autory byli v podstatě vysokoškolsky vzdělaní odborníci, kteří měli možnost publikovat
• Díky jejich knihám a článkům se začala tvořit početná komunita příznivců této oblasti – ale nijak neorganizovaná
• Určitou možnost organizace představovaly až v 80.letech vznikající sci-fi kroužky a kluby.
• Ale i tak možnost jejich realizace byla pouze pasivní – četba a výměna knih.
• Ostatní aktivity – v podstatě ilegální – dovoz a překlady knih ze zahraničí, jejich překlady a šíření samizdatů – v podstatě to ovlivnilo jen pár jednotlivců v okolí těchto osob, a knihy byly různé, i podřadné kvality

2) Po roce 1989

Vznikla možnost nejen příjmu nových informací, ale i možnost organizování se příznivců záhadologie

2.1) Do roku 1993

• Vznik masové organizace, sdružující všechny zájemce o anomální jevy (ČsAAA)
• Zdrojů bylo málo (knihy, články, vznik prvních časopisů)
• Přednáškové, veřejné akce byly masově navštěvovány
• Začaly se však diferencovat jednotlivé zájmy a odstředivé tendence
• Dostaly se do konfliktu počáteční nadšení ke společné organizaci se soukromými zájmy jednotlivců
• Rozpad ČsAAA a konstituování různých názorových směrů a jejich organizační základny

2.2) 1993 – 1999

• Postupné utváření jednotlivých záhadologických směrů a jejich zájmových spolků
• Vystoupení nových osobnosti a autorů
• Vznik nových časopisů a množství knih na trhu
• vznik i klubových občasníků a samizdatů
• objevy a bádání v řadě oblastí, do kterých se zapojily stovky osob, kolem různých spolků a hlavně časopisů
• V podstatě položeny základy všech záhadologických oborů, soustředěny základní poznatky ve všech oblastech

2.3) 2000 – 2009

• Širší používání internetu
• zhoršující se ekonomické podmínky limitují volnočasové aktivity
• konec velkých objevů, opakování starých témat, i vyřešených
• začíná krize tištěných časopisů, zánik některých, ostatní jen doplněk reklamy
• publikování na internetu otevřelo možnosti novým autorům a zájemcům o záhadologii
• těchto nových osobností je větší množství, jejich publikování nic nebrání
• rozšíření těchto možností vedlo k nebývalému snížení úrovně – po stránce obsahové i formální
• Některé spolky fungují pouze virtuálně, kolem web stránek
• Začíná averze „nových“ vůči „starým“

2.4) Od roku 2010

• Otevřené konflikty získávají institucionální základnu
• hospodářská krize – negativně ovlivňuje konkrétní badatelskou činnost – cesty, vlastní aktivity
• obsah a vydání knih určují vydavatelé
• ceny knih způsobily, že jsou badateli i veřejností na pokraji zájmu
• opakování starých témat pokračuje, křísí se i podvodná témata a autoři i v mezinárodním měřítku, což se oklikou dostává do ČR
• nesmysly ze zahraničí jsou považovány za něco nového
• naděje na vznik nových knih a časopisů je marná
• kritické a vysvětlující pozice nemají šanci vyjít
• na obsah záhadologických časopisů nemají badatelé ani ten nejmenší vliv
• Dochází k podivné směsici sci-fi a záhadologie

Nové spolky

• Fans of Supranatural (Chebsko, Karlovarsko) – http://fos.tym.cz/, poslední aktualizace – 1.9.2010
• Českulit – Česká okultní elita (?) – http://okulto1.blog.cz/ 10/2010
• UFO klub* (Zlín) – 9/2010
• Klub Avalon (Šumpersko) – 2/2011 – 9/2010
• Záhady CZ (Praha) – 5.1.2011, předchozí 27.5.2010
• Veneta (Karlovy Vary) – 14.11.2010
• Alef Investigation* (Turnov) – trvale – http://alef.i.sweb.cz

Co je pro ně charakteristické?

• Záhadologie pro ně není hlavní volnočasovou aktivitou
• Fungují pouze virtuálně, brání se klasickým vazbám, kázni
• Začínají s velkým nadšením a ohlasem, ale brzy jim dochází dech (pohyb „členů“, strnulost v činnosti, zánik, atd.)

Politický aktivismus

• Záhadologie je také spjatá se společensko-politickým aktivismem.
• Po roce 1989 záhadologie spojena s liberalismem a demokracií, hledáním a tolerancí, které jsou spíše v pozadí, jako základ činnosti
• Od 2000 začíná politický aktivismus přímo srůstat se záhadologií. Řešení záhad se spojuje s řešením záhad v politice, s oblibou konspiračních teorií
• 2010 – ústup od demokracie, obliba rychlých a jednoduchých řešení, bez hledání a možností předkládat škálu názorů, ale lpění na prvním „alternativním“ názoru, odpor vůči jiným názorům, zhrubnutí a agresivnost diskusí

Východiska pro novou etapu

1) Sledovat stejný vývoj v okolních státech
Situace v ČR jako první předjímá to, co přijde do ostatních východoevropských zemí (Polsko, Pobaltí, RF, atd.)
• Slovensko – nikdy nebyla vůle k jakékoliv domluvě o spolupráci, což vedlo k současné úplné atomizaci badatelského hnutí. Spolky neexistují, jen virtuálně kolem webů, spravovaných jednotlivci. Racionální proud nemá svou institucionální základnu.
• Polsko – vedení záhadologických spolků jsou novináři. Z toho vyplývá jejich averze vůči sobě, nespolupráce, otevřené nepřátelství. Hlavní je publikování, bádání a diskuse je podružná, ne-li žádná
• RF – v badatelských spolcích jsou i vědci, kosmonauti apod. Témata záhadologie jsou diskutována a zpracovávána i na VŠ.

Od roku 2010

• Internet se stává nejdostupnějším zdrojem informací. Stává se hlavním kolbištěm při střetu různých směrů a idejí.
• Pokles vzdělanosti je v příkrém rozporu se zdánlivým množstvím dostupných informací. Lidé se však nedovedou v tomto množství orientovat a tak podléhají klamům a nesmyslům.
• sociální sítě – zatím nejsou plně doceněny, ale přesto mohou významně zasáhnout do struktur a existencí organizací a spolků

Co z toho vyplývá ?

• Nutno využít možností, které jsou charakteristické pro internet, tj.
• rychlost a aktuálnost přinášených informací
• důraz na informace ze zahraničí (vyžaduje jazykové znalosti, kontakty se zahraničím…)
• decentralizace v řízení – dát větší prostor regionálním badatelům
• sociální sítě využít pro propagaci idejí i akcí a nábor nových členů