Bude Atlantida nalezena?

Platón: „Já sám jsem neviděl Atlantis, ale od znalých lidí mnoho o ní slyšel.“
Řek Platón netušil, jaké vzrušení budou vyvolávat dvě jeho knihy, ve kterých se zmiňuje o starověké Atlantidě.

Někteří je považují za téměř základní knihy lidstva, druzí je mají za podvod, jakýsi starověký bulvár, překrucující fakta.

Jeho „Dialogy“ – „Timaeos a Kritias“ – jsou podle dnešních měřítek jen dvě tenké brožury, jejíž obsah by se snadno vešel do obsahu jedněch dnešních novin.

Ale poté, co Platón podle některých popsal dávnou supervelmoc Atlantis, na toto téma (jak bylo spočítáno na konci 20. století francouzskými filology), bylo napsáno více než 250 tisíc článků. Dnes můžeme předpokládat, že toto číslo převýšilo 300 tisíc.

Od Platóna o Atlantis víme málo.

Filozof napsal, že tento stát se nacházel na ostrově, nebo skupině ostrovů, dobře oddělen od všech svých sousedů. Ležel v oblasti, kde jeho obyvatelé bez námahy sklízeli dvě úrody za rok.

Bojovní Atlanťané neustále napadali své sousedy. Až nakonec Řekové, ačkoli o mnoho slabší, šli do války, ale v den bitvy došlo k zemětřesení a potopě. Aténská armáda se propadla pod zem, ale i Atlantis zmizela pod vodou.

K těmto událostem došlo kolem roku 9000 před naším letopočtem.

Platón se údajně dozvěděl o Atlantidě od Solóna, svého děda, který cestoval do Egypta a tam se spřátelil s místními kněžími – znalci starověkých mystérií. Byli to oni, kteří mu vyprávěli příběh o Atlantidě. Podle nich se nacházela někde v Atlantiku – na západ od Gibraltarské úžiny.

Platón nebyl jediný

Kromě tohoto filozofa, který popsal Atlantis v letech 360 do 370 př.n.l. se o ní zmínili i další starověcí spisovatelé.

Například o sto let před ním slavný historik Herodotos napsal: „U slaného jezera je hora Atlas. Úzká a vysoká tak, že její vrchol je zahalen v mracích po celý rok. Od ní dostali jméno i místní lidé, kteří se nazývají Atlanťany.“

Skeptici však říkají, že k platónské Atlantidě tito lidé nemají žádný vztah. Pohoří Atlas je v Africe a tito lidé byli předky Libyjců. Ale ti žádnou supercivilizaci ve starověku nevytvořili.

Jiný řecký filozof Feopomp, který žil jako Platón ve 4. století př.n.l., popsal obrovský ostrov – stát s mnoha městy.

Ten jednou poslal přes oceán vojsko s 10 miliony vojáků, s cílem dobýt Hyperboreu. Ale když útočníci viděli, jak žijí Hyperborejci, pomysleli si, že jsou nešťastní, a vrátili se domů. Pravda, i Hyperborea je mýtická velmoc, ale samotné jméno Atlantis Feopomp neuvedl.

To jsou hlavní literární zdroje, kde je možné se dozvědět o mýtickém státě.

Byli i další autoři, ale ti psali o Atlantidě mnohem později a lze předpokládat, že čerpali právě jen od této starověké řecké trojice.

Kde se Atlantida nachází?

Platón ani jeho kolegové spisovatelé neuvádějí přesné souřadnice legendární země.

Podle předsedy Ruské společnosti pro studium Antlantidy Alexandra Voronina, nejperspektivnější oblastí pro hledání jsou oblasti Baham, Kuby, Kréty, ostrova Santorini, okolí Sao Paulo, ústí Gibraltaru, pobřeží Španělska a Irska.

Rozptyl je to velký – od Eurasie do Ameriky, od severní Afriky po severní Evropu.

Ale to je přesně v souladu s moderní „atlantickou teorií“, ke které se však klasická věda staví s nedůvěrou.

Klasičtí atlantologové věří, že mýtický stát se nacházel na velkém ostrově, který ležel v Atlantiku.

Jeho obyvatelé byli tak technologicky vyspělí, že pluli do Ameriky, Afriky a Evropy – její kolonie byly rozptýleny téměř po celém světě. A také proto se u mnoha národů můžeme setkat s legendami o jakémsi mýtickém státě, který zmizel v důsledku přírodních katastrof.

Je třeba hledat zlato a mramor

Jediný způsob, jak dokázat, že Atlantis existovala je – najít ji.

Ale za 10.000 let od katastrofy by na oceánském dně po ní mnoho nezbylo.

„Pokud Atlanťani používali železo, pak žádné stopy po něm v mořské vodě dlouho nezůstaly,“ říká Alexej Zavarov, ředitel laboratoře polymerních materiálů strojírenského výzkumného ústavu. „Slaná voda je příliš agresivní prostředí. Šanci přežít dodnes má jen zlato. Ale sotva Atlanťané postavili zlaté sochy o výšce deseti metrů. Menší věci, byť zlaté, je nemožné na dně najít.“

Další otázka: z čeho stavěli své domy domorodí Atlanťané?

Pokud ze žuly, bazaltu a vápence – stavebních materiálů antického světa, to vše se už proměnilo v písek. Za deset tisíc let nic nezůstane z dřevěných staveb, ani ze staveb z nepálených cihel. Mohly by se dochovat pouze stavby z mramoru.

Potopila se?

Řada vědců tvrdí, že nedošlo k žádné katastrofě planetárního rozsahu. To by znamenalo, že Atlantis bezpečně přežila až do našich dnů. Tedy – lépe řečeno oblast, kde se nacházela. Její existence se předpokládala v Africe, Malé Asii, na Britských ostrovech, na Sibiři, v Americe a dokonce v Antarktidě.

Byl to první stát na světě. Klidně fungoval, a podroboval si okolní barbary. A pak jej ti samí barbaři zničili, jako v případě Římské říše. A poté, opět podle římské analogie, nastala éra dekadence a barbarství. A veškeré informace o Atlantis byly zapomenuty, takže z ní zbyly jen mýty a legendy.

Zastánci klasické historie považují tuto verzi za absurdní, ale atlantologům se líbí. A proč ne?

Před 300 lety nikdo netušil, jak vyspělý stát byl starověký Egypt. I Trója byla považována za mýtické město.

Atlantologové jsou přesvědčeni, že četné artefakty, nalezené ve všech koutech světa, ukazují na dávnou existenci jakési pracivilizace. Nezáleží na tom, jak se jmenovala: Hyperborea, Lemurie nebo Atlantis.

Kde hledat potopenou zemi?

Badatelé začali Atlantidu vážně hledat až v 19. století. Návrhů na místa byla celá řada.

V roce 1768 vystoupila s původní teorií Američanka Corneille DePauw, která umístila Atlantidu do Severní Ameriky.

V roce 1803 geograf J.B. Bory de Saint Vincent navrhl, že zbytky tohoto kontinentu jsou Azorské ostrovy, Kanárské ostrovy a Madeira.

Roku 1819 francouzský přírodovědec Pierre-Andre Latreille (1762-1833) ji umístil do Persie.

V roce 1883 francouzský badatel Etienne Felix Berlioux ve své knize „Atlanta“, napsal, že Atlantis byla v severní Africe mezi Tuniskem a Marokem, a byla oddělena od pouště Sahara mělkým mořem. Toto moře pak vyschlo a změnilo se v solné bažiny.

Na začátku XX. století německý učenec Leo Frobenius navrhl hledat Atlantidu v Africe, v Mauretánii a Nigérii.

V roce 1925 slavný badatel Fosset v Jižní Americe slyšel od místních Indiánů, že v tropických lesích Amazonie, v džungli na plošině Mato Grosso, se skrývají tajemní bílí lidé. Fossett byl přesvědčen, že jde o potomky Atlanťanů. Zorganizoval výpravu na jejich nalezení, ale zmizel v amazonské džungli.

Po vydání knihy „Tajemství prehistorické Británie“ v roce 1946 se stala módní teorie, že severní část Atlantidy byla na jihozápadním cípu Anglie, a ostrov sám byl na suchém místě, ale ponořil se na dno moře tam, kde je dnes oddělena Británie od evropského kontinentu.

Nejzajímavější verze je, že Atlanťané žili v Antarktidě. Ta nebyla před deseti tisíci lety zaledněna. Tato hypotéza se objevila v polovině 70. let. Ale dokázat ji, stejně jako vyvrátit, je nemožné. (1)

Мínění skeptiků

Jak poznáváme oceány, míst, kde by mohla Atlantida být, stále ubývá.

A Atlantský oceán je už tak dobře prozkoumán geology, že je tamní existence Atlantida úplně vyloučena.

V minulém století většina vědců předpokládala, že základem legendy o Atlantis je výbuch sopečného ostrova Santorini ve Středozemním moři. Ale Santorini, ačkoli se rozpadl na tři ostrovy, nezmizel pod vodou. A ani jeden z jeho obyvatel tehdy nezahynul: zemětřesení je včas přimělo uprchnout před výbuchem sopky.

Příběh Atlantidy byl poprvé představen v dialozích Platóna Timaeus a Kritias. Ale atlantologové zapomínají, že jde o fikci, a nikoli protokol z nějakého zasedání.

Kromě toho, druhá a třetí části trilogie začíná dialogem „Stát“. V něm Platón popsal „ideální stát“, a mýtus o Atlantidě a starých Aténách, kde údajně byla forma vlády, která mu sloužila k ilustraci jeho myšlenky.

Platónovi učedníci věděli, že Atlantida neexistovala, a Aristoteles, nejvýznamnější z nich, napsal: „Kdo ji vymyslel, ten ji i utopil.“ Teprve o mnoho let později lidé začali brát legendu vážně.

Historici se domnívají, že Platón přišel na myšlenku propadlého kontinentu díky katastrofě, která otřásla Řeckem právě během jeho života. V zimě roku 373 před naším letopočtem totiž po zemětřesení kleslo pod vodu město Helico. Popis jeho záhuby se shoduje s Platónovým příběhem o Atlantidě…

Odkazy

(1) Chronologie hypotéz na umístění Atlantidy: http://atlantipedia.ie/samples/chronology-of-location-theories-a/