V roce 775 n.l. se u Země odehrály „hvězdné války“?

Stopy výbuchů z kosmu jsou zachyceny v letokruzích stromů.

Skupina japonských vědců z University v Nagoya (Nagoya University) pod vedením profesora Fusa Miyake, zkoumala letokruhy starých cedrů, které rostly v Evropě.

Zjistili, že ve středověku cedry zachytily silný energetický tok, v jehož důsledku obsah radioaktivního izotopu uhlíku C14 vzrostl 20 krát!

Podle odpočtu letokruhů Japonci určili, že k tomu došlo v roce 775 n.l. Vědci uveřejnili výsledky měření v časopise Nature.

Uhlík C14 vzniká po bombardování dusíku v ovzduší vysokoenergetickými neutrony. Ty vznikají buď při poruše provozu jaderných reaktorů nebo při jaderném výbuchu nebo v důsledku vystavení atmosféry silnému gama záření z vesmíru.

První dva zdroje, samozřejmě odpadají: v osmém století nedošlo k žádným haváriím jaderných elektráren, ani nevybuchly atomové bomby.

Zbývá kosmos…

Země se tedy musela dostat před 1200 lety do cesty nějaké kosmické katastrofy, a byla bombardována kosmickými paprsky. Ale co bylo zdrojem, to se japonským vědcům nepodařilo zjistit.

Ozařovat Zemi může třeba Slunce. Ale to by musela být síla, která by zničila ozonovou vrstvu a způsobila polární záři na celé planetě.

A to by neprošlo bez povšimnutí kronikářům té doby – lidé bedlivě sledovali podivnosti a zaznamenávali anomálie. Ale taková svědectví z té doby nejsou.

Zdrojem kosmického záření může být výbuch supernovy, po kterém následuje tvrdé gama záření.

Ale i to by museli lidé vidět. Starověcí astronomové například uvádějí výbuchy supernov, které nastaly v roce 1006 a 1056. Proč ty z roku 775 neviděli? Vždyť ty by musely být mnohem jasnější, viditelné i za denního světla.

Dokonce i stopy po takové explozi by dnes astronomové našli i po takové době s pomocí moderních infračervených a rentgenových teleskopů.

Ale nic takového se nenašlo.

Jinak řečeno, neznáme důvod náhlého zvýšení izotopu uhlíku C14, i když zdroj záření, který způsobil anomálii, se s největší pravděpodobností nachází v kosmu.

Poté, co Japonci zkoumali dřevo starých cedrů, prověřili vzorky získané z ledovců. I zde zjistili abnormální nadměrnou koncentraci izotopu berylia-10, který se také tvoří pod vlivem kosmického gama záření. Vědci při hledání přirozených příčin tápou v nejistotě.

„Současné znalosti nám neumožňují určit příčinu,“ cituje Miyake britský list Daily Mail. „Můžeme pouze říci, že v kosmickém prostoru, v blízkosti Země, došlo k neuvěřitelně silným energetickým účinkům v roce 775 našeho letopočtu, ale nešlo ani o sluneční erupce nebo výbuch supernovy.“

Igor Moskalenko, astrofyzik ze Stanfordské University, komentoval studii japonských kolegů:

„Nedovedu si představit takový výbuch supernovy, nehledě na to, že by musel být velmi jasný,“ řekl vědec časopisu New Scientist. „Navíc, muselo být několik takových záblesků, celá série v malé vzdálenosti.“

Podle Jonathona Allena, studenta Kalifornské univerzity se jednalo o supernovu, o které je zmínka v tzv. Anglosaské kronice. Podle textu se v roce 774 na obloze nad Anglií po západu Slunce objevil „rudý kříž“.

Červená barva jevu podle něj může naznačovat, že by se hvězda mohla nacházet za prachovým mračnem. Přes něj by byl pozůstatek této supernovy (třeba neutronová hvězda) dnes jen těžko pozorovatelný. A to by vysvětlovalo, proč se na hvězdných mapách neobjevuje žádný vhodný kandidát na výbuch v době kolem roku 775.

Volba slov v kronice by také snad mohla naznačovat, že objekt se na obloze objevil krátce po západu Slunce. To by pak znamenalo, že během dní či týdnů následujících po zmíněném pozorování by hypotetickou supernovu pozemským pozorovatelům zakrylo Slunce. To by mohlo vysvětlovat, proč ji nezaznamenal žádný pisatel kromě autora(ů) Anglosaské kroniky. (podle: technet.idnes)

Zpráva aktivizovala archeoastronauty

Ufologové, zabývající se dávnou astronautikou, rozvinuli myšlenku Igora Moskalenka po svém. A navrhli řešení: u Země se odehrály jakési „hvězdné války“. Země zachytila záblesky výstřelů, které po sobě pálily kosmické lodě válčících civilizací.

Existuje však i méně bojovná hypotéza. Ta je založena na studiích amerického astronoma Harrise, který se v roce 1986 snažil dokázat, že gama záblesky – a dlouhé a krátké – jsou výsledkem pohybu kosmických lodí, s pohonem na antihmotu.

Gama-záření se objeví v důsledku styku antihmoty s naší, obyčejnou, hmotou – dojde k anihilaci. Kosmická loď, používající tuto energii ke svému pohybu, čas od času vyvolává takové exploze.

Harris se dokonce pokusil dohledat řadu gama záblesků, které leží v jedné linii. Věřil, že jde o dráhu letu cizí kosmické lodi. Napočítal dokonce 134 takových cest – cestování ve vesmíru je tedy velmi živé.

Takže je možné, že před 1237 lety se Země dotkla emise cizí kosmické lodi?