Zlatá země Ofir

V 10. století př. n. l. byla země Ofir pokládána za největší z největších zlatých dolů světa.

Právě zde se rozkládaly doly legendárního krále Šalamouna, které ho proslavily stejně tak jako jeho moudrost. Bohužel však tu je háček; nevíme zatím, kde ta země byla.

Bible, jinak štědrá na podrobnosti, zeměpisnou polohu země Ofir neuvádí. Po tomto ztraceném Eldorádu šerého dávnověku pátrali lidé odedávna, zejména v době renesance, v době velkých zeměpisných objevů.

Conquistadoři i slavní mořeplavci se pokoušeli vypátrat cestu k pohádkovému bohatství Indiánů. A dokonce na čas přesvědčovali sebe i jiné, že cíle je již dosaženo a například na mapě Tichého oceánu ukazovali na Šalomounovy ostrovy. Další pátrání však vždy končilo trpkým rozčarováním.

V roce 1931 žil v Saúdské Arábii jistý americký báňský inženýr K. S. Twitchell. Zde, mezi Mekkou a Medínou, kde se zrodil islám, mu ukázali kočovníci místo Mahd az-Zaháb, což přeložil jako „kolébka zlata“. Dávno zasypané šachty ho překvapily svými rozměry, což také popsal ve své zprávě. Tím to však skončilo.

V letech 1939—1954 tu bylo znovu zahájeno dobývání stříbra i zlata v malé oáze, ale ne již v tak rozsáhlém měřítku. V paměti místních obyvatel to oživilo dávno zapomenuté pověsti.

Roku 1974 zahájilo Ředitelství pro užitkové nerosty Saúdské Arábie společně s Geologickou správou USA důkladný geologický průzkum. Když průzkum skončil, sdělil geolog Robert U. Lewis, že získané údaje potvrzují, že místní doly byly velmi bohaté na zlato a mohly tak být zdrojem legendy o zemi Ofir.

Lze to dokázat?

Za prvé se doly rozkládaly podél frekventované karavanní cesty vedoucí ze severu na jih celým Arabským poloostrovem. Tato cesta je nepochybně starší než 4000 let, a karavany krále Šalamouna ji tedy před 3000 roky mohly docela dobře používat. Za druhé se ukázalo, že svahy všech pahorků Mahd az-Zahábu jsou doslovně posety tisíci kamenných kladiv všech rozměrů a množstvím roztříštěných primitivních důlních zařízení. Jejich stáři lze odhadovat na desítky staletí.

Ale jako nejpřesvědčivější důkaz se projevilo zhodnocení „provozních kapacit“ těchto dolů. V bibli se praví, že králové Hiram a Šalomoun dostali z Ofiru za dobu své vlády 1086 talentů zlata. To odpovídá asi 31 tunám zlata.

Množství vytěžené hlušiny, kterou po sobě zanechali dávnověcí horníci, odhadli odborníci asi na milión tun. Prozkoumáním tohoto ohromného množství odpadu stanovili, že každá tuna obsahovala průměrně 0,6 unce zlata, přičemž unce, kterou se tradičně měří množství zlata, se rovná 31 gramům. Znamená to tedy 19 g zlata v tuně horniny. A to není tak málo, protože se vyplatí i těžba při koncentraci gram zlata na tunu horniny.

■ ZNANIJE-SILA, Moskva