Existovali obři? (12)

Skrývají archeologové důkazy o obrech? * Obři v Čechách
Také zde je řada pověstí a odkazů o obrech.

Obří hrad na Šumavě (okr. Prachatice) uprostřed dříve nepřístupných lesů je zdrojem mnoha záhad. Vznikly pověsti, že jej postavili a uvnitř hradu se skrývali obři. Ti si tam žili celkem spokojeně, až přišli lidé, kteří je rušili. Obři se tedy sebrali a odešli na jih, do Alp. Byli tedy ze své vlasti vytlačeni stejně jako autoři této pověsti, staří Keltové.

V jedné z lidových pověstí se vypráví o nálezu jejich kosti, údajně tři metry dlouhé, kterou vesničané z Popelné použili jako lávku přes říčku Losenici.

Na Jitrovníku (okr. Děčín) a v jeho okolí se shromažďovali obři. Vytvářeli divoké a surové tlupy. Vedli bujný a rozmařilý, nikoliv tichý slušný život. Lidé se báli střetnout se s nimi a vyhýbali se jim. Obrům sloužil na Jitrovníku k obveselení kuželník s devíti kuželkami a šesti koulemi z čistého zlata. Při hře v kuželky hodovali a hýřili. Všichni při tom strašidelně kleli a vysmívali se bohu i lidem.

Právě ve sváteční den 1. listopadu, na den Všech svatých, provozovali své neplechy dlouho do noci. Avšak ještě veseleji a zuřivěji než dříve. Nad Jitrovníkem svítil měsíc. Tu se konečně měsíc otevřel, na obloze se objevila ohnivá koule. Sletěla směrem dolů, rozbila a zatloukla do země zlaté koule, kuželky i obry.

Svého času žil na hradu Pajrek (okr. Klatovy) i obr. Lidem neškodil, naopak, když si od něj někdo potřeboval půjčit obrovské kladivo, šel za ním, a obr pomohl. Dokonce se svým přítelem, žijícím na zřícenině blízkého Rýzmberku (také obrem), postavili společně kostel v Loučimi. Každé ráno si obři navzájem podali ze svých hradů ruce – na vzdálenost dobrých 30 kilometrů…

V okolí Dobříše (okr. Příbram) byli postrachem okolí podivní obři, vládci kraje, kde si vytvořili své základny. Nakonec se vzájemně povraždili při velké obří bitvě. Měli červené oči a jakési otáčivé (?) ruce. Zastánci archeoastronautických teorií zde budou vidět vzpomínku na nějaké umělé tvory.

tejně to může být i s poznámkou, že obři lámali skály a polykali je i se zemí a uschlými větvemi. Šlo snad o odběr vzorků pozemské krajiny, nebo jen o nasazení obyčejné těžké techniky – obrů?

V mytologii keltských obyvatelů Francie – Galů – se vyskytuje přívětivý obr – Gargantua. Zúrodňoval lesní půdu, vysoušel mokřiny, přehrazoval řeky a neúnavně přenášel kameny. O tom hovoří také jeho jméno, které zní : „Ten od obrovského kamene“ nebo „Obr od kamene“. Je však zřejmé, že původ pověstí je ještě starší. Těžko přehlédnout podobnost mezi jménem obra Gargantua (Gar-gan-tua) a Krakonoše (Kra-kon-oš) i faktickou podobnost obou postav – oba jsou obři, sídlí v horách, atd. Podle lidové tradice má Krakonoš svojí zahrádku v Obřím dole, která je plná léčivého koření a magických rostlin.

Město Hostinné (okr. Trutnov) má obry i ve svém městském znaku, jehož užívání městu povolila v roce 1759 sama Marie Terezie. Podle pověstí se v nedalekých horách usadila jejich tlupa. Protože byli dobří a mírumilovní, měšťané je požádali o pomoc, neboť do města často vpadla tlupa lupičů a domorodce obrala o všechen majetek. Lupiči byli ozbrojeni a samotní měšťané proti nim nic nezmohli. Obři žádosti vyhověli. Jednoho večera se ukryli v útrobách města a lupiče pobili.

Bohuslav Balbín se zmiňuje ve své „Vlastivědě“ (1679) o nálezech koster neuvěřitelně velkých mužů. Psal o tom: „V oseckém klášteře pod hradem Rýzmburkem se ukazují zavěšené kosti a jiné pozoruhodnosti, totiž obří žebra a kyčelní pozůstatky obra. Před několika lety se v břevnovském klášteře u Prahy objevila dutina – hledali tu volnou půdu pro nějakou stavbu – a v dutině ležela kostra obra délky čtyř lidských těl. Dva naši otcové z pražské koleje viděli ty kosti a prozkoumali je a přišli na to, že to není z kamene, ale že jde skutečně o lidské kosti – lebku, články a žebra. Kronikář Hájek též vypráví, že tělo jednoho obra bylo nalezeno na Tetíně roku 785.“ Délka čtyř lidských těl může činit neuvěřitelných 5 metrů.

Avšak kosti, nalezené v té době, patřily s největší pravděpodobností pravěkým zvířatům.

Název moravských a slovenských Habánů (obr.) se stalo synonymem pro lidi vysokého vzrůstu.

Nejvyšší člověk v ČR, Tomáš Pustina, měří 224 cm. Jeho růst byl způsoben nadprodukcí růstového hormonu.

Pokračování