Obrovské vlny
Přes oceány se často valí vlny větší než vysoký dům
Zmizení lodi MS München o výtlaku 44 600 tun, délce 261 metrů, o výšky pětipatrového domu, bylo zpočátku nejasné.
Na osudnou plavbu se teprve šest let starý kolos vydal z německých Brém 7. prosince 1978. Do cílového přístavu v Savannah v americké Georgii vezl kontejnery s ocelovými součástkami. Posádku 28 mužů čekala plavba přes záludný severní Atlantik, ovšem MS München byl stavěný tak, aby i s plnou zátěží dokázal zdárně projet špatným počasím.
To platilo až do půlnoci z 12. na 13. prosince. Tehdy se v éteru ozvala špatně slyšitelná depeše radiového důstojníka Jorga Ernsta. Kromě pozice lodi ohlásil také to, že loď je
v bouři poškozena. O tři hodiny později zaslechla plavidla v okolí další tísňové volání.
Nejbližší plavidlo ale bylo vzdáleno asi 200 kilometrů. Nakonec se volání o pomoc definitivně odmlčelo.
Brzy ráno odstartovala z irských letišť pátrací letadla, na místo se stahovaly i záchranné lodě. MS München však záhadně zmizel. Jediné, co pát-rači našli, byl kus záchranného člunu a tři plovací vesty.
Vyšetřovatelé se shodli, že loď měla zřejmě smůlu, neboť se ocitla v epicentru tzv. dokonalé bouře, v níž se zrodila tzv. obří neboli krvavá vlna vysoká 30 až 40 metrů a poškozené plavidlo doslova stáhla ke dnu. Úder byl tak bleskový, že posádka neměla vůbec čas uniknout.
Co jsou to ony „krvavé“ vlny?
Námořníci si o nich vyprávějí už dlouho: o majestátních vlnách vysokých třicet až padesát metrů, které připomínají obří stěnu a zavalují vše, s čím se na své bludné cestě setkají. Dlouho byly takové skazky považované za námořnické pohádky.
Jenže obří, desítky metrů vysoké vlny se opravdu vynořují z mořské hladiny, která je za pěkného počasí zdánlivé klidná. Na jejich konto zřejmí lze přičíst alespoň část ze dvou stovek lodí, které za posledních dvacet let beze stopy zmizely z hladiny moří.
Vědci si až dosud mysleli, že takoví obři se objevují tak jednou za deset tisíc let.
Skutečnost je daleko závažnější. Bludné vlny vznikají vlivem místních silných bouří a často se oceánem žene pouze jedna vzedmutá masa vody, která může měřit na výšku až 40 metrů. Tento vodní zabiják má pravděpodobně na svědomí řadu záhadných katastrof.
Koncem února 2001 přežily setkání s obřími vlnami hned dvě lodi, jež na ně narazily na místech vzdálených tisíc kilometrů od sebe.
Dokázaly to dva radarové satelity Evropské kosmické agentury, které tři týdny roku 2001 sledovaly dvě nevelké plochy v oceánu. Z jejich dat vědci vyvodili, že za sledovanou dobu se po hladinách světových moří přehnalo nejméně deset obřích vln. „Prokázali jsme tím, ze existují, a to daleko častěji, než se dosud soudilo. V dalším kroku chceme analyzovat, zda se dají předvídat,“ prohlásil šéf celého projektu Wolfgang Rosenthal.
Takovou předpověď však značně ztěžuje nejistota, co vznik obřích vln vlastně způsobuje. Obvykle jsou spojovány s místy, kde se setkávají mořské proudy. Za zvlášť nebezpečné bývá proto považováno východní pobřeží Jižní Afriky, ale také severní Atlantik, kde se Golfský proud sráží s chladnými vodami Labradorského moře. Jinou příčinou jsou zřejmě hurikány a bouře, které déle než půl dne ženou vodu jedním směrem.
Jsou ještě nepředvídatelnější než jejich sestřenky tsunami, jejich vznik nelze předpovědět, objevují se nečekaně, beze vší logiky.