Loď bláznů

aneb – jak nacisté nezničili New York

Uprostřed druhé světové války byla skupina německých sabotérů dopravena ponorkou k americkému pobřeží blízko New Yorku.

Byli instruováni, aby organizovali teror v Americe: umístili bomby do továren, obchodů ve vlastnictví Židů, na přehrady, silnice a železnice.

Ale místo toho, aby tato operace změnila průběh války, vše skončilo jako fraška: ponorka najela na mělčinu, jeden ze sabotérů se opil v baru a všem řekl, že je „tajný agent“, druhý se pokusil vzdát FBI, ale byl pokládán za šílence…

Všechny detaily „Operace Pastorius“, jsou uvedeny v nedávno odtajněných dokumentech MI5. Operace se stala jednou z nejtragikomičtějších epizod 2. světové války. Ale v té době, píše se ve zprávě MI5, to bylo považováno za velmi vážnou situaci. Tým sabotérů byl totiž vybaven a vycvičen lépe než jiné expedice.

Plán, který byl vypracován krátce poté, co USA vstoupily do války, byl zaměřen na to, aby rozrušil morálku Američanů po útocích na podniky vojenského průmyslu, šířil strach a protiválečnou propagandu.

Operaci rozpracoval George Dasch, německý občan, který vyrostl v USA.

Většina diverzantů byla přesvědčenými nacisty – ale ne samotný G. Dash. Ten se rozhodl přejít k nepříteli dříve, než opustil Německo.

Diverzanti se naučili vyrábět výbušná zařízení a mechanismy z takových věcí, jako sušené fazole, kousky cukru a žiletek.

Ostatní členy svého týmu Dash považoval za „bandu idiotů.“

Mezi původními kandidáty byl jeden maličký Skot – zrádce s chlupatýma rukama a žlutými zuby od tabáku, přezdívaný „Scotty“.

Scotty kdysi pracoval jako prodavač, prodával kravaty na Středozápadě, a později se přestěhoval do Hamburku, kde se stal účetním.

„Nikdo mu nevěřil, a tak byl poslán zpět domů, protože jeho kandidatura byla zcela nevhodná.“

Čtyři muži, vybraní pro diverzní operaci, dostali k dispozici vysoce výbušná zařízení, a brusiva, která měli sypat do mazacích systémů motorů.

Bylo jim řečeno, aby při příjezdu do USA byli po několik měsíců v klidu, a pak zahájili operace, zaměřené na to, aby došlo ke zpomalení americké vojenské mašinérie, došlo k přerušení výroby, narušili železnice, elektrické vedení a narušili dopravu.

Tým měl zničit most „Hell Gate“ v New Yorku, což mělo být způsobeno havárií vlaku, a dělat paniku odpálením zápalných bomb v židovských obchodech.

Mezi další důležité cíle patřily vodní elektrárny na Niagarských vodopádech a newyorkský vodovod.

Kromě toho, Dash měl u sebe kapesník, na kterém byla napsán neviditelným inkoustem jména Američanů, na které bylo možné požádat o pomoc, stejně jako krycí jméno a heslo operace „Franz Daniel Pastorius“.

To je jméno zakladatele první německé osady na území dnešních Spojených států, která byla založena ve 17. století.

Přečíst si text bylo možné až po namočení kapesníku do soli.

MI5 uvádí, že „německá zpravodajská služba věnovala velkou pozornost k docílení úspěchu operace.“

Sabotérům slíbili „vysoké postavení v Německu, po návratu domů po válce“, ale také je varovali, že a zradu budou platit životem.

„Nevěřte nikomu, a zrádce zabijte na místě,“ – bylo jim řečeno.

Plán se začal rozpadat ještě před tím, než komando začalo pracovat.

Po večeři na rozloučenou v Paříži, jeden z nich – Herbert Haupt, se opil v restauraci hotelu Hôtel des Deux Mondes a hlasitě oznámil svým společníkům, že je špión.

Byl i další podivný moment této operace – každému členu skupiny dali „malého kovového dikobraze“ – maskota ponorky, která je měla dopravit k břehům Ameriky.

Jednalo se o „tajné znamení, podle kterého se mohou členové navzájem poznat.“

Jejich ponorka se přiblížila k pláži Amagansett na Long Islandu 13. června 1942, a brzy narazila na mělčinu.

Jak napsal Victor Rothschild, který měl v MI5 na starosti protisabotážní operace, „jen díky lenosti a hlouposti Pobřežní obrany USA ponorka nebyla vystavena útoku amerických vojáků.“

Tým diverzantů doplaval ke břehu na nafukovacím člunu.

Měli na sobě nacistické uniformy – pro případ, aby nebyli zastřeleni jako vyzvědači, pokud by byli zajati po přistání v civilním oděvu.

Druhá skupina diverzantů přistála na Floridě, ale byla to scéna, kterou by nevymyslel žádný režisér komediálního žánru.

Aby naplnili požadavek mít na sobě uniformu, a byli tak v případě zajetí považováni za válečné zajatce, usoudili, že bude stačit mít čepice. Vyplavali tedy v plavkách a s vojenskými čepicemi na hlavách.

Newyorkští diverzanti se na pláži převlékli do civilu a uniformu zakopali v písku.

V tuto chvíli se objevil voják Pobřežní hlídky!

Diverzanti se však vydávali za rybáře, uvízlé na mělčině. Poté odjeli vlakem do New Yorku.

Strážný však informoval úřady o incidentu na pláži, ale „dlouho nikdo neinformoval FBI, a všechno se svedlo na neprofesionální postup vojáka.“

Plán se nakonec zhroutil o týden později, kdy Dasch sám zavolal FBI do Washingtonu, že je diverzant a chce podat zprávu samotnému Edgaru Hooverovi.

„Byl pozván do centrály FBI v New Yorku, ale zástupce ředitele úřadu, D.M. Ladd, se k jeho doznání stavěl skepticky. Teprve až když Dasch vyložil na stůl 84 000 dolarů – peníze určené na provedení operace – si FBI uvědomila, že mají co dělat s nacistickým špiónem.

Agenti obou diverzních skupin byli rychle pochytáni, i když pravděpodobně existovala i třetí skupina, která unikla zatčení a přešla do ilegality.

Všichni diverzanti byli shledáni vinnými ze špionáže a odsouzeni k smrti.

Dash dostal třicet let vězení, ale v roce 1948 byl propuštěn a vrátil se do Německa.

Zbývajících šest diverzantů, včetně celého týmu z Floridy, skončili na elektrickém křesle.

V MI5 nepochybovali o tom, že tato diverzní operace s celou svou absurditou představovala vážnou hrozbu pro americké a spojenecké válečné úsilí.

Pokud by Dasch nezradil, její výsledky by zase tak komické nebyly.

Ve zprávě se konstatuje: „Ostatní členové výpravy byli zarytí nacisté, kteří by nepochybně prováděli plánované akce se vší důkladností.“

Podle:

http://www.fbi.gov/about-us/history/famous-cases/nazi-saboteurs