Kdo zabil Kašpara Hausera?

Fenomén dítěte, odchovaného zvířaty, jako byl románový Mauglí, považujeme za možný v exotických zemích, ale ne v západní a střední Evropě, kde civilizace vymýtila husté lesy a vyhubila většinu divokých zvířat.
Přesto se zde takový příběh nalezence udál – šlo o tajemného Kašpara Hausera. Byl to potomek nějakého šlechtice či monarchy? Kdo ho zabil? Přinášíme překvapivé odhalení…

Jak se to všechno událo? Na svatodušní pondělí 26. května 1828 viděli dva obuvníci, jak se kolébá přes náměstí v Norimberku 16-letý chlapec v selském oděvu.

Dělníci si mysleli, že ten chlapec chytil „vlka“ a rozhodli se mu pomoci dostat se domů, ale na otázku, kde žije, odpověděl nějaké nesmysly: „Chci být kavaléristou, jako můj otec.“

Mladý muž byl převezen na policejní stanici.

V chlapcově tašce našli dopis, adresovaný rotmistru 4 eskadrony 6 pluku (Chevaulegers) Friedricha von Wessenig, kapesník s iniciály K. H. a několik listů papíru s textem katolických modliteb.

Tento fakt je důležitý pro nalezení rodičů, nebo alespoň, pro určení rodiště nalezence.

Ve většině německých států převládala luteránská církev. Výjimkou bylo Bavorsko.

Na otázku, jak se jmenuje, mladý muž neodpověděl. Tak mu dali do rukou pero a on na kus papíru napsal: Kaspar Hauser.

Kromě znalostí několika modliteb, uměl počítat peníze a sotva psát.

Zásoba slov tohoto výrostka byla poměrně omezená.

V jednom z dopisů nalezených u něj neznámý autor napsal, že jemu, chudému selskému čeledínu, toto dítě kdosi položil před dveře v říjnu 1812.

Nikdy by se nerozloučil s chlapcem, ale ten se chce stát kavaleristou, a proto ho posílá k jednomu z důstojníků pluku, umístěného ve městě.

Jenže v té době údajný otec dítěte, pokud jím měl být velitel pluku, byl už mrtvý.

V jiném dopise, psaném s hrubými chybami, – zdánlivě od matky nalezence – se psalo, že se narodil 30.dubna 1812 (v originále s chybou v měsíci: 30 Aperil místo April 1812).

Někteří badatelé následně podle rozboru písma určili, že oba dopisy napsala stejná osoba.

Kašpara Hausera zavřeli do norimberské pevnosti, kde byl pod dohledem Andrease Hiltela.

Nejprve Kašpar jedl jen chléb a zapíjel ho vodou, protože jiné jídlo a víno u něj vyvolávalo odpor.

Nehledě na bavorské prostředí, kde se hovořilo franským dialektem němčiny, Kašpar Hauser mluvil starobavorským dialektem.

Vedle právníků a teologů ho zkoumali také lékaři. Ty udivily nevyvinuté svaly mladého muže, který se prakticky teprve učil chodit.

Podle slov nalezence, od útlého dětství byl oblečen jen v košili a kalhotách, a byl držen v jakési temné jeskyni, kde se ani nemohl úplně natáhnout. Chléb a vodu mu přinášel jakýsi muž, jehož tvář neviděl. Oblečení mu vyměnil za nové a jídlo přinášel v době, kdy chlapec spal. Badatelé předpokládali, že hluboký spánek byl způsoben požíváním opia.

Krátce před cestou do Norimberku tento muž přicházel častěji. Učil chlapce psát, chodit a také modlit se a naučil ho věty určené pro jeho otce, kavaleristu.

18. července 1828 byl Kašpar v péči profesora gymnázia, známého básníka, a později náboženského filozofa Georga Friedricha Daumera.

Profesor ho učil základům různých věd, které sám ovládal, ale řekl, že byl v některých případech udiven Kašparovým talentem.

17.října 1829 Kašpar Hauser nepřišel k obědu. Se zkrvavenou hlavou ho našli ležet ve sklepě. Když přišel k sobě, řekl, že byl napaden neznámým člověkem, jehož tvář byla zahalena v černém šátku nebo byla potřena sazemi.

Podle jeho hlasu, jak řekl Hauser, tento muž ho dovedl do Norimberku, a teď mu hrozí násilím. „Dříve, než opustíš Norimberk – zemřeš,“ – řekl mu.

Přes veškeré úsilí při šetření a vyhlášení vysoké odměny, žádné informace o „černém muži“ se nepodařilo získat. Očité svědky útoku se také nepodařilo najít, ale v ten den údajně spatřili ve městě dva podezřelé muže v černých šatech.

Hauser následoval svého bývalého opatrovníka a žil v domě úředníka magistrátu Bieberbacha. Od této chvíle Kašpara chránili po celou dobu dva policisté.

Incident s pokusem o vraždu Hausera opět vybudil vlnu dohadů o jeho šlechtickém původu.

Říkalo se, že to byl plod zakázané lásky, nebo byl synem vysokého duchovního nebo vysoce postavené dámy.

Podle všeho Kašpar nemohl žít bez dobrodružství. Jednou za bílého dne, 3. dubna 1830, mladý muž málem zemřel, když se postřelil na hlavě.

Stráže, hlídající na chodbě, okamžitě po výstřelu přispěchaly do místnosti a uviděly, jak Kašpar leží v bezvědomí na podlaze. Z pravé strany hlavy krvácel.

Lékaři zranění neoznačili jako vážné, ale bylo nutno dohled nad podivným mladíkem zpřísnit.

A co se stalo?

Snažil se dostat knihu z police, a při tom se mu podařilo zavadit o nabitou pistoli, visící na zdi.

Rozhodnutím starosty přešel nalezenec k dalšímu opatrovníkovi.

Nový oficiální opatrovník Hausera, baron Gottlieb von Tucher, u kterého Kašpar půl roku žil v Norimberku, hovořil o jeho „velmi podporované marnivosti, ohromné lstivosti, pokrytectví a lhavosti.“

Zachoval se zápis, sestavený předsedou soudu Anselmem Feuerbachem, který strávil dva roky sledováním nalezence v Ansbachu: „Kašpar Hauser – je vychytralá, ničemná bestie, podvodník, povaleč, kterého by bylo třeba zabít.“

Feuerbach pokračoval ve vyšetřování. Nicméně, smrt Anselma Feuerbacha, ke které došlo 29.května 1833, byla bolestivou ztrátou pro Kašpara.

Šly zvěsti, že Feuerbach byl otráven kvůli jeho roli v případě Kašpara Hausera.

Životopisec Anselma, Gustav Radbruch o tom dokonce napsal: „Odpovídalo by skutečnosti, pokud by muži, který žil jako bojovník za právo, bylo umožněno zemřít jako bojovník za právo.“

V bavorském městě Ansbach se Kašpar Hauser stal úředníkem v kanceláři odvolacího soudu a stal se středem pozornosti smetánky místní společnosti.

Navzdory skutečnosti, že byl pohledný muž a vášnivý tanečník, neměl sexuální vztahy s ženami.

Začalo by se na něj zapomínat, kdyby jeho náhlá smrt znovu vzbudila pozornost.

14.prosince 1833 neznámý muž, prý dvorní zahradník, pozval Kašpara k prohlídce artéské studny v zámecké zahradě, a tam mu slíbil odhalit tajemství svého původu.

V zahradě kdosi záměrně Hausera bodl. V důsledku zranění Hauser zemřel o tři dny později.

Na místě útoku byla nalezena dámská kabelka fialové barvy.

V ní se nacházela poznámka, zapsána zrcadlově: „Houser jistě vám bude vyprávět, jak vypadám, a odkud jsem. Hauser, aby neztrácel úsilí, já sám vám řeknu, odkud jsem ____ Já přišel z __ na bavorskou hranici. ___ Po řece _____ Já chci ještě říci, že mé jméno: ML Ö.“

Vznikla opodstatněná pochybnost, zda bodná rána vznikla cizí rukou a zda nešlo o pokus o sebevraždu.

K tomu dospěli ne nějací hloupí novináři, ale to napsali černé na bílém pracovníci soudu. Policista Merker napsal ve své zprávě, že šlo o „vlastní poranění bez úmyslu spáchat vraždu.“

Nepřímo potvrdily tento závěr i poslední slova na smrtelné posteli kněze Fuhrmanna: „Proč bych měl skrývat hněv nebo nenávist nebo vztek na lidi, kteří mi nic neudělali.“

Nicméně, bavorský král Ludvík I. slíbil na svou dobu astronomickou odměnu (10.000 guldenů) za dopadení pachatele. Samozřejmě, hledání bylo marné.

Pohřbu nalezence 20. prosince 1833 se zúčastnili téměř všichni obyvatelé Ansbachu.

Na hrobě Kašpara Hausera je uveden latinský epitaf: HIC JACET CASPARUS HAUSER AENIGMA SUI TEMPORIS IGNOTA NATIVITAS OCCULTA MORS MDCCCXXXIII.

V překladu tato věta znamená: „Zde leží Kaspar Hauser, hádanka svého času, neznámého původu, záhadná smrt v roce 1833.“