Napsal Voynichův rukopis Indián?

Voynichův rukopis – kniha v neznámém jazyce, pojmenovaná pro antikváři a bibliofilovi Wilfriedu Michaelu Voynichovi, který ji získal v roce 1912, je jednou z nejznámějších kryptografických hádanek.
Jedna z posledních hypotéz říká, že tento text by mohl být napsán jedním z dnes již mrtvých indiánských jazyků Střední Ameriky.

Kolektor polsko-litevského původu, manžel slavné spisovatelky Ethel Lilian Boole, autorky románu „Gadfly“, Wilfrid M. Voynich, našel během svého londýnského působení podivný rukopis v knihovně jezuitské koleje v severní Itálii.

Byl napsán v neznámém jazyce a neznámým písmem, údajně v období let 1404 – 1438. Obsah tohoto rukopisu, i přes četné pokusy, je stále nemožné přečíst. Zájem o tento tajemný artefakt a jeho obsah projevila i americká Národní bezpečnostní agentura NSA (National Security Agency).

Někteří badatelé jsou přesvědčeni, že Voynichův rukopis je dovedně vytvořený falzifikát. Mystifikace se často v dějinách objevovaly, a proto je opatrnost zcela na místě. Fakta jsou následující: neexistuje žádný důkaz o existenci rukopisu před lety 1576-1612, kdy se objevují nesourodé informace o tom, že je uchováván na pražském dvoře císaře Svaté říše římské Rudolfa II. Habsburského (1552-1612).

Američtí botanici Arthur O. Tucker a Rexford H. Talberte na webu HerbalGram, vydávaném neziskovou organizací Americká botanická rada (American Botanical Council), vyslovili svůj názor na rukopis z pohledu botaniky a chemie. (1) Dali se, na rozdíl od lingvistů a kryptografů, do zkoumání ilustrací, než do luštění písma a slov.

Vědci zjistili např. podobnost vyobrazení s rostlinou xiuhamolli / xiuhhamolli (podčeleď agáve) popsané také v Libellus de medicinalibus indorum herbis („Malá kniha o indiánských léčivých rostlinách“, známé jako „Aztécký bylinkář“ z roku 1552), která obsahuje vyobrazení a popisy léčivých rostlin používaných v předkolumbijském Mexiku. Originál v aztéckém jazyce nahuatl se nedochoval a nyní vědci používají latinský překlad, známý jako Codex de la Cruz-Badiano.

Na obou vyobrazeních jsou vidět hrubé zalomené kořeny, připomínající drápy. Na ilustracích v Kodexu Cruz Badia je tato rostlina zobrazená s váčkami, zužujícími se kvetoucími listy, zatímco ve Voynichově rukopise má pouze jeden pupen s listy ve tvaru srdce.

Jiná rostlina vypadá jako Ipomoea muurucoides Roem. & Schult. (Convolvulaceae), v rukopisu Voynicha jeho varianta – I. Arborescens (Humb. a Bonpl. Ex Willd.) G. Don.

Nicméně, oba druhy jsou tak podobné, že se zdá, že jsou vytvořeny, když ne umělcem, tak malíři, kteří jakoby patřili do stejné školy.

Navíc, na jedné ze stránek Voynichova rukopisu je obrázek modrého minerálu. Soudě i podle primitivního vyobrazení, jde pravděpodobně o krystal boleitu. To je velmi vzácný minerál, jen s několika nalezišti v jižní Kalifornii a v Mexiku. Většinou se těží v dole Santa Rosale (El Boleo). (2)

Pro americký původ Voynichova rukopisu svědčí i obrázek na fólii č. 70, připomínající mississippského aligátora (Atractosteus spatula), který se vyskytuje pouze v Severní Americe. (3) Tento živočich se nazýval v jazyce Nahuatl otolal, který je přepsán v atlacaaca (atlaca – „rybí lid“ + aca – „někdo“).

Kupodivu, tuto ilustraci doprovází slovo Mars (snad březen – „March“ ve francouzštině), napsaný tmavší barvou a jiným rukopisem.

Pokud je před námi opravdu popsaná flóra Nového Španělska – Nueva España, podmaněné dobyvateli v roce 1521, pak to není v rozporu s datováním Voynichova rukopisu. Nejstarší zmínka o něm, jak už bylo zmíněno, spadá do roku 1576. Padělatelé by potřebovali pozoruhodné znalosti rostlin a živočichů, stejně jako minerálů Střední Ameriky, kromě informací o její historii a kultuře. Zejména, rozdíl mezi fialkami Viola bicolor (Violaceae) a V. tricolor botanická věda stanovila až ve dvacátém století.

Uvedené zvláštnosti popsané vegetace nejsou jedinými vodítky, vedoucími k možnosti, že by Voynichův rukopis mohl být vytvořen v Novém světě. Analýza složení inkoustu, provedená v roce 2009, ukázala, že jeho složení je odlišné, než typy inkoustů použitých u evropských rukopisů. Obsahuje totiž minerál atacamit (4), pojmenovaný podle místa jeho prvního objevu – pouště Atacama v Chile. Těžko uvěřit, že by takový inkoust mohl být použit ve Starém světě.

Autoři studie na závěr uvádí, že styl kreseb ve Voynichově rukopise je podobný starým rukopisům z 16. století z Mexika (např. Codex Cruz Badia). Díky tomu se jim podařilo identifikovat celkem 37 rostlin z 303 zobrazených ve Voynichově rukopise (což je 12,5 procenta z celkového počtu), šest zvířat a jeden minerál.

Geograficky by veškerý shromážděný materiál mohl být z na území od Texasu, západně od Kalifornie, jižně od Nikaraguy, poukazuje na botanické zahrady v centrálním Mexiku, možná na Huaztepec (Morelos). Dochované rukopisy a staré kodexy Nového Španělska z 16. století připomínají kaligrafii Voynichova rukopisu, podobně jako Zákoník Osuna (Codex Osuna, 1563-1566, uložený v Mexico City).

Názvy rostlin a živočichů, které byly identifikovány pomocí klasického jazyka nahuatl (5), španělštiny a jazyka národa Taino (6) a Mixtéků (7).

Text je zřejmě napsaný v jazyce nahuatl, dnes již mrtvém dialektu centrálního Mexika, možná, Morelos (8) nebo Pueblo (9).

Odkazy

(1) Arthur O. Tucker, Rexford H. Talbert: A Preliminary Analysis of the Botany, Zoology, and Mineralogy of the Voynich Manuscript. Issue: 100 Page: 70-75, HerbalGram, 2013, Internet: http://cms.herbalgram.org/herbalgram/issue100/hg100-feat-voynich.html?ts=1391290311&signature=570f932a98a9f7fb98c6f98d16c412e9
(2) http://de.wikipedia.org/wiki/Boleit
(3) http://en.wikipedia.org/wiki/Alligator_gar
(4) http://cs.wikipedia.org/wiki/Atacamit
(5) http://cs.wikipedia.org/wiki/Nahuatl, http://en.wikipedia.org/wiki/Nahuatl
(6) http://en.wikipedia.org/wiki/Ta%C3%ADno_people
(7) http://en.wikipedia.org/wiki/Mixtec_people
(8) http://en.wikipedia.org/wiki/Morelos
(9) http://cs.wikipedia.org/wiki/Pueblo