Sex ve vesmíru?

Od roku 1982 muži a ženy začali společně létat do vesmíru. Nicméně, ještě před letem první ženy do vesmíru vědce zajímalo, zda je možné početí a jak toho v kosmu dosáhnout. Pojďme po pořádku.

První člověk, který nejen přemýšlel o sexu ve vesmíru, ale i o tom také otevřeně psal, byl Francouz.

V roce 1953 tehdy ještě málo známý spisovatel Pierre Boulle (později byl podle jeho románů natočeno několik filmů, které se staly klasikou kinematografie – „Most přes řeku Kwai“ a „Planeta opic“) – napsal frivolní sci-fi příběh, L’Amour et la pesanteur – v překladu „Láska a gravitace.“

Na vesmírné stanici byl Jo pouhý uklízeč, prostý dělník. Ještě před letem do kosmu se služebná Betty stala jeho nevěstou.

Na palubě „satelitu“ (tak se nazývala kosmické stanice v románu) byl kněz, který páru požehnal.
Nicméně, i přes opakované pokusy se milovat při jejich svatební noci se to nevěstě a ženichovi nedařilo, protože gravitace nefungovala.

„Znovu jsem zapomněl na tu prokletou gravitaci! A znovu nepropočítal svůj skok! Ale po pravdě řečeno, ani jsem to nezkusil, všechno bylo jakoby instinktivně. Proletěl jsem nad ní a ani se jí nedotkl. Proletěl jsem jak kluzák nad jejím horkým tělem a nemohl jsem se s ní spojit. Ležela jeden metr ode mne, a nemohl jsem se jí dotknout. Vrazil jsem hlavou do zdi nad postelí a odletěl k druhé pelesti naproti,“ bědoval hrdina.

Jo a Betty byli nuceni odložit sex až po návratu na Zemi.

Konečný závěr mladého muže Jo i autora příběhu byl negativní: „Jejich Satellit, ta hříčka bez gravitace, možná překrásná věc pro vědecká pozorování, vynikající místo pro pozorování hvězd, ideální pro zachycení kosmického záření – ano, souhlasím s tím. Ale pokud jde o lásku, pak udělali hrubou chybu a neomluvitelnou. To je poslední místo na světě, které bych doporučil novomanželům…“

O deset let později letěla do vesmíru Valentina Těreškovová, první žena, a setkání obou pohlaví na oběžné dráze se přestěhovalo z říše sci-fi do oblasti reality.

Těreškovové se to ještě netýkalo, protože byla na palubě „Vostoku 6“ sama, a orbitální stanice v té době ještě neexistovaly.

Nicméně, autoři mýtů o „kosmické lásce,“ operují s příjmením manželů Nikolaje (podle jiných zdrojů – Anatolije) a Ludmily Tokových, kteří byli údajně posláni do jednoho z prvních „Sojuzů.“

Expedice se, podle pověstí, nezdařila, kvůli smrti manžela v roce 1965 při letecké havárii. Později zemřela i Ludmila…

Na konci prosince 1973 se posádka „Sojuzu 13“ ve složení Petra Klimuka a Valentina Lebeděva, podle vzpomínek pracovníků Centra řízení letů, s nadpozemským smyslem pro humor, plnila zvláštní úkoly „strany a vlády.“

Jejich ejakulát, po návratu z oběžné dráhy, byl implantován jejich manželkám, ale ty neotěhotněly.

V roce 1976 NASA oznámila, že nábor nových členů posádky pro raketoplán bude probíhat již bez rozdílů mezi pohlavími.

Z více než 8000 podaných žádostí bylo 1544 žen, šest z nich – spolu s 29 muži – se staly astronautkami.

V Sovětském svazu nezapomněli, že musí předběhnout své soupeře v závodu o dobytí vesmíru.

První smíšená posádka byla vypuštěna z Bajkonuru 19. srpna 1982 na lodi „Sojuz T-5“: velitel Leonid Popov, palubní inženýr Alexandr Serebrov a kosmonaut-výzkumník Světlana Savická.

Na orbitální stanici „Saljut-7“, pýchy sovětského kosmického průmyslu, ji přivítala posádka Anatolije Běrezovského a Valentina Lebeděva.

O týden později se trojice bezpečně vrátila na Zemi, a už 27.září 1982 německý časopis Der Spiegel, bez vykrucování napsal: „Sex byl jediným důvodem, proč žena-kosmonaut navštívila své dva kolegy.“

Zdrojem tohoto, mírně řečeno, nechutného tvrzení, byl lékař z NASA jménem Dick Richards, který údajně znal všechny podrobnosti letu sovětské expedice. Tvrdil: „Rusové chtěli zkoumat, jak se bude vyvíjet dítě, počaté ve stavu beztíže.“

Říká se, že není kouře bez ohně. A tak tomu bylo i zde.

Sovětské experimenty s rozmnožováním potkanů během kosmického letu byly skutečně provedeny.
Nicméně, potkaní samice porodila životaschopné potomstvo, ale brzy sama zemřela.

Výzkumy, provedené týmem specialistů kosmické medicíny v Kansas City, prokázaly, že proces rozmnožování živých bytostí v podmínkách beztížného stavu se mění.

Během několika letů byly prováděny experimenty se spermiemi a vajíčky mořských ježků. Ve stavu beztíže se pohyblivost spermií zvýšila, ale po uvedení nádoby do odstředivky, která simulovala vyšší gravitaci – se opět snížila.

Ve skutečnosti, Anatoliji Berezovskému, veliteli orbitální stanice „Saljut“, tato expedice přinesla spoustu úzkosti, protože věřil, že žena na lodi vede k neštěstí.

V dopise své manželce si Běrezovoj stěžoval, že přítomnost Savické může zkomplikovat život na palubě stanice. Psal by něco takového, kdyby na palubě probíhal sex?

První žena – kosmonaut, která vyšla do otevřeného vesmíru v červenci 1984, porodila zdravé dítě v listopadu 1986. Ale tento fakt neměl nic společného s její „vesmírnou odyseou“.

Takže sex se v sovětských lodích neprovozoval.

Do začátku nového tisíciletí asi 40 žen létalo kolem Země, a některé z nich byly na oběžné dráze po dobu dvou týdnů.

V červnu 1983 Sally Ride dokončil let v raketoplánu Challenger a stala se prvním Američankou ve vesmíru.

Jejími kolegy, stejně jako v případě Savické, byli čtyři muži: Robert Crippen, Frederick Hauck, John Fabian a Norman Tagard.

Stejně, jako tomu bylo po letu Světlany Savické, vznikly po letu i pověsti o určitých událostech, který však byly oficiálně popřeny jak astronauty, tak i vedením NASA.

Podle nejrozšířenější legendy došlo k prvnímu pohlavnímu styku ve vesmíru 3. září 1984 během letu raketoplánu Discovery mezi Judith Resnik a Richardem Mullane. Oba nebyli milenci ani manžely.

Jediní manželé v kosmu byli astronauti Jane Davisová a Mark Lee, kteří v roce 1992 letěli na raketoplánu Endeavour. Byli však oddáni krátce před startem, takže NASA neměla čas je nahradit. Jako trest jim byly přiřazeny práce, rozdělené mezi nimi 12 hodinovou směnou.

Nehoda „Challengeru“ v lednu 1986 a smrt její posádky, ve které byla i Judith Resnik, nadlouho uzavřela diskusi o „sexu ve vesmíru.“

Pozornost západních médií se zaměřila na ruskou vesmírnou stanici „Mir“.

V květnu 1991 tam jeden týden ve vesmíru prožila první Angličanka Helen Sharman. 28 letá Helena, vzděláním chemik, vzala s sebou na palubu britskou zdrženlivost, soustředěnost pouze na práci, ale za stolem na „Miru“ byla spatřena v růžové košilce, oblečené přes sportovní kostým. Někteří komentátoři poznamenali, že mladá žena v negližé by nemohla přicházet z NASA…

4.října 1994 na „Sojuz TM-20„, společně s Alexandrem Viktorenko s Elenou Kondakovou startoval i Němec Ulf Merbold, který byl už dvakrát na oběžné dráze jako člen posádek amerických raketoplánů.

Specialista na kosmickou tématiku, německý novinář Horst Hoffman napsal, že „od společné vesmírné mise Ulf Merbold cítí ve svém srdci velkou náklonnost k elegantní Rusce.“

Co tím komentátor mínil, zůstává záhadou. A už se ho nezeptáme – zemřel v roce 2005.

Na tiskové konferenci bezprostředně po jejich návratu z oběžné dráhy, Kondakovová řekla novinářům na otázku sexu ve vesmíru: „Pro sex není důležité místo, ani stav beztíže, ale myslím, že musí být jedna velmi důležitá podmínka – aby člověk byl zamilovaný.“

Když její kolegové z legrace odvětili, že „A po takovém letu v kosmu my tě nemilujeme?“, 37 letá kosmonautka je políbila a řekla: „Samozřejmě vás miluji, ale pouze jako bratry.“

V médiích se objevila zpráva o těsných „kalhotách“ „Čibis“, které vytvářejí negativní tlak na spodní část těla, aktivující krevní oběh.

Ruští kosmonauti povinně oblékají „čibisy“ v závěrečné fázi letu. Během tří týdnů „stojí“ v hermetickém přípravku čtyřikrát po dobu 20 minut, a v posledních dvou dnech před sestupem na Zemi jim tyto kalhoty simulují pozemskou gravitaci až na 55 minut.

Odborníci na aerokosmickou medicínu v několika slovech vyjadřují jejich vedlejší efekt: „Je to lepší než Viagra.“

Zaměstnanci Hvězdného městečka si vypráví šťavnatý příběh o prvním vesmírném turistovi Dennis Tito.

Po návratu 60 letého amerického podnikatele z mimořádné cesty, se jeho mladá přítelkyně Dawn Abraham přiznala ruským specialistům, že nejlepší noc lásky v jejím životě by nebyla, pokud by nedošlo ke zlepšení mužské výkonnosti jejího přítele. Nevěděla, jestli je příčinou stav beztíže nebo dlouhodobá sexuální abstinence Dennise Tito.

Je třeba přiznat, že pouze zvířata cíleně prováděly sexuální experimenty ve stavu beztíže, a byly to pouze krysy.

Pokud jde o lidi, došlo-li mezi účastníky kosmických cest k nějakému druhu fyzické lásky, pak pouze z jejich vůle, nikoli na příkaz vědců…