Poslední tajemství Velikonočního ostrova

Specialisté stále neví, kdo a proč postavil kamenné obry na Velikonočním ostrově – bylo to před milióny lety, nebo jen před několika staletími?
Vědci předložili další hypotézu…

Malý kousek souše v Tichém oceánu nedává spát vědcům po celá staletí.

Obyvatelé, kteří postavili téměř tisíc kamenných soch moai, někam zmizeli, takže jich řadu ani nedokončili. Zdá se, jako by práce byly náhle zastaveny. Hrstka zbývajících domorodců nemohla říci nic o osudu svých krajanů.

Ale o skutečnosti, že na Velikonočním ostrově existovala rozvinutá civilizace, není pochyb. Hlavní důkaz o její existenci jsou právě tyto sochy.

Podle většiny výzkumníků, divoši neměli síly ani možnosti pohybovat sochami o váze několik desítek tun a výšce 3 až 20 metrů. A co je nejdůležitější – pečlivě je rozmístit po celém ostrově.

„Takovou práci mohli provést pouze mimozemšťané,“ propaguje svou nejfantastičtější hypotézu známý švýcarský cestovatel a spisovatel Erich von Däniken. „Ne nadarmo se oči soch dívají na oblohu.“

Podle tohoto spisovatele mimozemšťané přišli na ostrov z důvodu poruchy své lodi. A když ji opravovali, ze zábavy tesali vlastní sochy. Proto mají moai dlouhé tváře.

Když loď opravili, kosmičtí návštěvníci odletěli, a zanechali zde mnoho nedokončených soch.

O nic méně extravagantní verzi představila v knize „The Secret Doctrine“ (Tajná doktrína) filozofka a okultistka Helena Petrovna Blavatská.

Obr. Obyvatelé Velikonočního ostrova. Rytina z roku 1860. Všimněte si převislých ušních boltců.

Předpokládala, že Velikonoční ostrov byla částí Lemurie – mýtické země. Žili v ní, vedle Lemurijců také Atlanťani – lidé, kteří přežili potopení Atlantidy.

Příslušníci obou těchto ras byli podle legend obři o velikosti 7 až 18 metrů. Proto je pro ně na výrobu a rozmístění desetimetrových soch nebylo těžké.

Ale i zde zasáhly obrovské povodně, o kterých se hovoří v místních legendách: „Z nebe i z nitra země udeřily blesky, přišla velká voda, a nebylo nic vidět kolem sebe.“ A rozhněvaný bůh Uvoke dokončil katastrofu, „rozdělil zemi“ svým ohnivým kyjem. Ostrov se potopil tak rychle, že nikdo neměl čas k útěku.

Nicméně, říká Madam Blavatská, za několik staletí se tento kousek země zvedl ze dna, což je obecně typické pro ostrovy sopečného původu. A tak dokonce i sochy zůstaly ve své téměř původní podobě. Ale mnohé, samozřejmě, popadaly ze svých podstavců.

Okřídlení lidé

Třetí verze, které se drží většina vědců: vinou místních obyvatel došlo na Velikonočním ostrově k ekologické katastrofě, která proměnila tichomořský ráj v poušť.

„Počet ostrovanů rostl a začali les kácet rychleji, než se stačil obnovovat,“ řekl v televizní stanici „Discovery“ americký biogeograf Jared Diamond. (1)

Aby uvolnili pozemky pro zemědělství, lesy vypálili, stromy použili pro stavby, nebo s nimi topili.

A brzy se tak projevil nedostatek potravin a vody. Les přestal zadržovat vlhkost, začalo sucho, potoky vyschly. Půda ztratila dřívější plodnost.

Během úpadku domorodci začali stavět Moai, aby si usmířili bohy. Ale bohové nepomohli. Kolaps vysoce rozvinuté civilizace dovršil kanibalismus.

Nicméně někteří badatelé věří, že do dnešního dne zůstal klan původních obyvatel ostrova, který ukrývá před nezasvěcenými prastaré znalostí svých předků.

Například mohou přechovávat starobylou literaturu domorodců – Rongo Rongo.

Znaky, vyryté na hladkém povrchu desek a také obrázky, ukazují okřídlené lidi, podivné dvounohé tvory, fantastická zvířata, spirály – jejich smysl vědci stále nemůže rozluštit.

Jeden z místních lidí jednou přiznal badatelům, že předkové potrestají každého, kdo odhalí bledým tvářím tajemství tohoto písma.

Jenže všechny tyto fascinující hypotézy padnou, pokud se střetnou se suchými vědeckými fakty.

Archeologové Carl Lipo (2) z Kalifornské státní university a Terry Hunt (3) z University na Havaji (USA), napsali knihu „The Statues that Walked: The Astonishing Untold Story of Easter Island’s Success. („Sochy, které chodily. Vyřešení záhady Velikonočního ostrova.“ Free Press, New York, 2011)
Píší v ní, že zde pokročilá civilizace nikdy neexistovala. I když sochy stavěli domorodci sami.

Moai měly sloužit k odstrašení – odradit nepřátele, přicházející z moře a také pro magické rituály.

Sochy jsou vytesané z lomu u vyhaslé sopky Rano Raraku ze sopečného tufu – sopečného popelu, ztvrdlého po erupci. Na místa je domorodci odvlekli za pomocí pák, lan a dřevěných válců. Různé pokusy prokázaly, že tento způsob dopravy je reálný.

Např. 12 ostrovanů za pomocí dvou tyčí jako pák a páru lan, podkládali válce pod téměř 20 tunovou sochu, byli schopni ji ustavit za 18 dní.

Kromě toho vědci zjistili, že sochy byly přemísťovány ve spěchu. Ukázalo se, že každou sochu, ležící okrajích cesty doplňuje deska – podstavec. Prostě zapadla pod zem.

Když moai stály podél cest, představovaly stráž, chránící cestu ke kráteru Rano Raraku – vstupu do jiného světa.

„A domorodci nezmizeli dříve, ale až po příchodu osadníků z Holandska v roce 1722,“ – prohlásil při prezentaci knihy Dr. Lipo. „Oni umírali velmi brzo. Evropané je nakazili mnoha chorobami – pohlavními, úplavicí, leprou, tuberkulózou, neštovicemi. Tyto nemoci ostrovany zdecimovaly.“

Podle vědců neexistovala žádná ekologická katastrofa, která je nyní tak oblíbená mezi příznivci „zelených“.

Bohužel, Velikonoční ostrov – zmenšený model naší planety, kterou čeká stejný osud, pokud bezmyšlenkovitě zkonzumuje svoje přírodní zdroje.

„Kácení stromů nebylo jedinou příčinou devastace,“ říká doktor Hunt. „Velikonoční ostrov nikdy nebyl tropickým rájem. Ale hlavní faktor, který zničil les, byli krysy. Ty přišli až s kolonisty, rozmnožili se geometrickou řadou a sežrali semena palem.“

„Takže se nám ukazuje takový obraz – lidé, kteří uvítali Holanďany a ti, kteří vytvořili moai – to byli ti samí, ta samá civilizace,“ shrnul Dr. Lipo. „Ve prospěch tohoto zjištění je přesvědčivý argument – pokud by někdo tesal sochy historicky dříve, byly by dnes silně zvětralé.“

Názor skeptika

Britský archeolog Paul G. Bahn, autor knihy „Easter Island Earth Island“ (4) říká:

„Ostrované se pobili navzájem. Tito autoři ignorují místní tradice. Takže, pokud se vychází z dochovaných legend a archeologických nálezů, obraz je jiný. Jedna legenda říká, že ostrov kdysi obývali lidé s dlouhými ušními lalůčky, které díky zavěšeným ozdobám sahaly až na ramena. Těm s dlouhýma ušima – místní vládnoucí elitě – byli podřízeni ti s krátkýma ušima – dělníci, kteří vytvářeli kamenné památky.

Když se roku 1680 populace ostrova rozrostla a země už nemohla nakrmit všechny, tak se krátkouší vzbouřili a zabili téměř všechny s dlouhýma ušima. Ale protože bez „vládnoucí třídy“ prostí dělníci nemohli přežít, tak brzy vyhynuli i sami.

O válce a bojích svědčí dochované důkazy – vědci objevili hroty šípů a šipky z obsidiánu – byly jich tisíce.
Konflikt také vedl ke svržení a znesvěcení kamenných idolů – mnoha sochám pozuráželi nosy.

Verze Carl Lipo a T. Hunta popírá existenci takové rozdělené ostrovní společnosti, stejně jako občanskou válku a její následky. Ukazuje se, že vědci prostě ignorují všechny tyto argumenty, protože se nehodí do jejich původního plánu.

Pokud jde o zachované sochy, pak podle údajů archeologů, kteří studovali kultury Střední Ameriky, ztvrdlý sopečný popel, ze kterého jsou vyrobeny moai, dostatečně odolává větrné erozi. To je důvod, proč sochy vypadají „mladší“ než je jejich skutečný věk.“

Odkazy

(1) http://cs.wikipedia.org/wiki/Jared_Diamond
(2) http://www.csulb.edu/colleges/cla/departments/anthropology/faculty-and-staff/carl-lipo/
(3) http://www.anthropology.hawaii.edu/people/faculty/Hunt/index.html
(4) http://books.google.co.uk/books/about/Easter_Island_Earth_Island.html?id=M2yBQgAACAAJ