Ludvík Souček : UFO. Co jsou ? Co nejsou ? (2)

Hrobové mlčení zakrylo i nález kanadské průzkumné skupiny začátkem července 1960.

Téměř o půldruhého roku později sdělil (patrně ve slabé chvíli) dr. Wilbert Smith z Ottawy, poradce námořnictva Spojených států, novinářům: „Nalezli jsme množství velice zvláštního kovu … Je toho okolo tří tisíc liber (asi 1500 kg – pozn. aut.)… Našli jsme věci, které se nedají vysvětlit. Máme tu něco, co nebylo přineseno ne naší Zemi ani helikoptérou… Domníváme se, že to, co máme, je část velkého zařízení, které přiletělo do tohoto slunečního systému, a že to pobývalo dlouho v prostoru, než se ocitlo na Zemi. To lze soudit podle meteoritů, jež tkví v jeho povrchních vrstvách. Nevíme, zda se to stalo před několika lety – nebo před několika staletími…“

Roku 1957 byl sledován létající talíř u města Ubatuby ve státě Sao Paulo. Byl pozorován jeho výbuch a havárie. Některé úlomky dopadly na mělčinu a mohly být sebrány. Metalurgický průzkum (dr. L. Barbosová ze spektrografické sekce Brazilského mineralogického ústavu) prokázala, že jde o čistý hořčík. Přesně stejný výsledek měly i analýzy otěru „bělavého kovu“ na kamenech v Soccoru i jinde, kde bylo pozorováno přistání létajících talířů. Americká a ještě přísnější brazilská vojenská cenzura však potlačily všechny zprávy. Tak byly potlačeny i zprávy o slitcích kovu, „zabavených“ brazilskou vládou na střechách, chodnících v ulicích Bahia Bianca, když mnoha desítkami lidí pozorovaný létající talíř manévroval ve skupině tří těles a ztrácel ze spodní strany trupu „stříbřitou tekutinu“, tuhnoucí kov, jež zkoumal dr. Risvaldo Maffei.

Mohli bychom pokračovat dál a dál, od nálezů přes snímky a radarové záznamy až k celé měsíce trvajícím výslechům a psychiatrickým vyšetřením pod vlivem drog, za kontroly detektoru lži, atd. atd., zkrátka za okolností, jimž by nedokázal úspěšně čelit ani otrlý recidivista, natožpak ženy z domácnosti, obchodníci, drobní lidé, kteří byli ochotni podstoupit krajně nepříjemné procedury a leckdy se i vystavit veřejnému odsouzení a posměchu, jen aby dokázali svou jednoduchou a prostou pravdu: „Ano – viděl jsem létající talíř zrovna tak dobře, jako vidím vás. O mém zážitku nemůže být pochyb.“

Proč tedy všechno utajení, proč publikační zákaz pod pokutou 10 000 USD, který si vynutilo americké ministerstvo války, proč mlčení oficiálních míst?

Velmi jednoduše proto, že UFO jsou svými charakteristickými letovými vlastnostmi a schopnostmi, které takřka přesvědčují, že si létající talíře vyprosily laskavé výjimky ze zákona setrvačnosti a gravitace, v současné době nedosažitelnou potenciální zbraní, proti níž jsou přepadové stíhačky a nejrychlejší raketové pokusné modely nedokonalost sama. O vhodnosti diskového tvaru pro létající stroje všeho druhu není pochyby. Němečtí vědci za II. světové války vyvíjeli (a podle majora v. v. Rudolfa Lusara, historika nacistických tajných zbraní, dokonce vyvinuli a velmi úspěšně vyzkoušeli) létající talíře pro bojové účely. Válečný invalida, bezruký a slepý fyzik Burghart Heim, přednesl už raku 1953 svou teorii o létajícím disku, schopném úplnou proměnou hmoty v energii a naopak překonat „světelnou bariéru“, tedy podle našich dnešních představ nepřekonatelnou rychlost světla a ocitnout se tak v mimoprostoru, pro nás nepředstavitelném světě, kde jsou hmota i čas podrobeny zcela jiným zákonům, ve světě, jenž umožňuje cesty od galaxie ke galaxii v nepředstavitelně krátké době snad několika okamžiků. Jeho teorie, přijímaná jako pošetilá kuriozita, se znovu dostává na pořad dne teoretickými úvahami o tzv. tachyonech, částicích neskonale rychlejších než světlo. I ona zatím vzbuzuje úsměvy – právě tak jako kdysi Diracova předpověď pozitronu, otevírající novou a dnes už doširoka proklestěnou cestu do nitra atomu…

Pokračování