Lovci záhad

„Nic nevidím…“ hlásí pilot stíhačky na pozemní základnu.

Země mu znovu opakuje údaje o poloze neznámého cíle. Po několika minutách marné snahy slyší pilot ve sluchátkách povel: „Vrať se na základnu!“ Záhadný cíl zůstal neidentifikován. A celý ten početný kolektiv lidí, kteří se na letu podílejí, zřejmě napadá myšlenka, již však nikdo nevysloví: létající talíř?

UFO (Unidentificed Flying Qbjects) — jak říkají Američané — neboli po našem létající talíře, pokládá mnoho lidí za produkt moderní doby. Nechceme se sice vracet daleko do historie, ale musíme konstatovat, že neznámá záhadná tělesa zjišťovali lidé na obloze již před staletími. Snad tyto jevy připisovali bohům, snad se jimi pro jiné starosti podrobněji nezabývali takových záhad kolem nich bylo.

Moderní doba však má prostředky — letouny, radiolokátory, dalekohledy, fotopřístroje a jiná technická zařízení, s jejichž pomocí se dnešní člověk pokouší oněm záhadným tělesům přijít na kloub. Přibývá konkrétních informací a důkazů. Už dávno pracují komise a vznikají další instituce pro výzkum neidentifikovaných létajících předmětů.

Síto vědeckých pracovišť odděluje legendy od seriózních vědeckých poznatků. Existují fotografie létajících talířů, kterým není proč nevěřit. Nedávno jsem si přečetl v našem tisku citovaný výrok jistého důstojníka našeho radiotechnického vojska. „Nechceme vzbuzovat paniku,“ povídal a měl tím na mysli zveřejnění údajů o záhadných tělesech, jejichž výskyt je zaznamenáván i nad naší republikou. Nesouhlasím, napadlo mě, panika je přece produktem lidské neznalosti a nedůvěry. A tento nesouhlas mě za pár dní poté svedl k jednomu stolu s plukovníkem našeho letectva. Z titulu své funkce v systému protivzdušné obrany státu má k tomu co říci. A tak téma rozhovoru bylo poněkud neobvyklé:

LÉTAJÍCÍ TALÍŘE NAD ČESKOSLOVENSKEM?

Loni se létající talíř objevil nad Sofií. A my nic! Lidé závidějí. Vlastně pardon, určitý pokus tu byl už dávno, možná nejeden. V tisku se objevil snímek létajícího talíře, který pořídil jistý fotoamatér v Krkonoších. Národ měl senzaci, ale zkazili mu ji meteorkáři. Docela jistě totiž poznali, že jde o lenticularis neboli čočkovitý mrak, který se kontrastně vyjímá na jasné zimní nebo podzimní obloze. A od té doby je klid. Alespoň mezi veřejností. Jen lidé mající na starost protivzdušnou obranu naší republiky jsou z tohoto „talířového“ klidu, zvláště v posledních dvou nebo třech letech, občas vytrženi. Zprávy přicházejí především z prostoru jižních Čech, ale i od Ostravy a odjinud. Zde jsou některé z nich:

Poplach na několika vidových hláskách…

Zprávy na základě vizuálního pozorováni udávají: Velké svítící těleso míří ve značné výšce a velkou rychlostí do vnitrozemí…

Je podvečer a jasná obloha. Vzápětí dostává protivzdušná obrana zprávy stejného smyslu i od Veřejné bezpečnosti. Upřesňují se údaje, podnikají nezbytná opatření. Těleso se pohybuje bez hluku, letoun to není, na balón je příliš rychlé. Rychlá analýza všech informací a zpráv a výsledek je objasněn — družice ECHO. Snad sem tento příklad ani nepatří, není typický a není složitý. Proto přejdeme k zajímavějšímu:

Poplach na radiotechnické hlásce…

Obsluha jednoho našeho radiolokátoru zjišťuje neznámý cíl a vede ho už za hranicemi republiky. Je neděle, letecký provoz nijak silný. V prostoru Dačic přetíná neznámé těleso hranici republiky. Radiolokátory je neustále ohmatávají. Už dříve odstartoval hotovostní stíhač a nyní je naváděn na neznámý cíl. Ale těleso, jak ukazují pozemní radiolokátory, létá po kružnici. Pilot se přibližuje do prostoru střetnutí. Dostává nové a nové rozkazy, aby střetnutí bylo co nejpřesnější. Těleso stále létá po kružnici. Už musí dojít ke střetnutí. Pilot má na palubě vlastní radiolokátor. Na základně netrpělivě očekávají zprávy …

„Nic nevidím!“ hlásí muž z letadla. Ani palubní radiolokátor nic nezachycuje, přestože podle měření pozemních stanic musí mít záhadné těleso velmi blízko. Pilot kličkuje, ale dává negativní zprávy. Objekt nemění výšku, jen rychlost. Letadlo nelétá po kružnici, balón je pomalý. O jaký cíl tedy jde? Zanedlouho opouští v prostoru Klatov naše území. Záhada zůstala nevyjasněna.

NIC NEVIDÍM!

Opět jsou radiolokátory v akci, jen na jiném místě a v jiné době. Neznámý cil se blíží k naši hranici z území NDR. V prostoru Trutnova proniká na naše území. Přístroje ukazují na výšku 2500 až 2700 metrů. Už jsou ve vzduchu stíhači. Neznámý objekt se mezitím blíží k Bechyni. Meteorkáři znovu upřesňují kurs a rychlost větru v místech, kudy se objekt pohybuje. Analýza potvrzuje, že nemůže jít o balón, protože objekt má jiný kurs i rychlost než vítr. Mezitím je naváděn stíhač. Zpočátku hlásí impuls na palubním radiolokátoru, ale když se přiblížil k údajnému cíli, nic nevidí a impuls z obrazovky zmizel. Mezitím má naše protivzdušná obrana, jako ve všech podobných případech, stálý a těsný kontakt s obdobným systémem v NDR. A informace z této strany? Ano, cíl rovněž vedeme našimi radiolokátory, rozhodně nestartoval z našeho území… Naše pozemní radiolokátory ho sledují až hluboko do Rakouska. Podle jejich měření se musel pilot s neznámým objektem střetnout. Podle pilota v daném prostoru nic nebylo. To potvrdil i jeho palubní radiolokátor. V NDR nemohli cíl identifikovat. Stejně tak u nás. Objekt zmizel nad Rakouskem…

Někdy jsou situace ještě složitější, jako tahle z podzimu minulého roku: Tentokrát se blíží neznámý cíl z prostoru NSR. Poblíž Chebu přelétává do vnitrozemí a směřuje pak na Plzeň. Meteorkáři potvrzují, že pohyb odpovídá směru a rychlosti větru. Všechna tedy mluví pro balón. Avšak v prostoru Plasy se situace náhle zamotává. Neznámý objekt se tu zastavuje…

Ten den je dobrá viditelnost, objekt není vysoko, a tak ho stíhač musí pří správném navedení vidět i očima. Ale stíhač ani jeho palubní radiolokátor nic nevidí. Přichází rozkaz ke startu vrtulníku. Z něho přece musí být těleso dobře vidět… Avšak hlášení všech letců znamenají zklamání. Objekt náhle mění směr pohybu, ale to všechno vidí jen pozemní radiolokátory z velké dálky. Lidé přímo u pramene pátrají marně. Jiné typy přístrojů i v tomto případě vyloučily radiotechnické rušení z „druhé strany“. Nespadl objekt snad na zem? Do pátrání je zapojena Veřejná bezpečnost. Ale všechny snahy jsou marné.

OMYLY RADARŮ?

Ano, to může být první a snad nejpřesvědčivější argument. Třeba mraky — radiolokátory na ně reagují. Jenže to zkušené operátory nevyvede z míry. Rozpoznají je. Mraky tedy můžeme vyloučit. Pak tu jsou hejna ptáků. Je přece známo, že taková hejna svého času dokonce vyburcovala celou protivzdušnou obranu USA a svět byl málem kvůli několika opeřencům na pokraji války. I naše radiolokátory zachycují hejna ptáků, zvláště v prostoru jižních Čech a v povodí Dyje. To už je pro operátory tvrdší oříšek. Omyl není vyloučen. Proto se naše protivzdušná obrana státu musí zabývat i takovými problémy, jako jsou mapy tahu ptáků. Podle některých výzkumů docházejí odborníci k názoru, že když je ptačí hejno ozářeno elektromagnetickou energii, tedy třeba paprskem radiolokátoru, rozptyluje se. Je to jedna z nevysvětlitelných záhad bioniky. Po rozptylu hejna se automaticky mění charakter odrazů. A na to už mohou zkušení operátoři reagovat. I u nás se stalo, že byl zvednut hotovostní stíhač proti ptačímu hejnu. Jistota je jistota, zásada je, že když radiolokátor hlásí cíl, musí stíhač do vzduchu. Diskutuje se a hodnotí až po přistání. Ale to už je jiná otázka. A vlastně celosvětový problém. Šlo však v předchozích případech o ptačí hejna? Nikdo neřekne ano ani ne. Ale lidé mající do toho co mluvít se spíš přikloní k záporné odpovědi. Zatím u nás nebyla pořízena jediná fotografie létajícího talíře. V jediném případě, a neuvedly jsme zdaleka všechny, nebyla prokázána přítomnost létajících talířů nad územím naší republiky. Je však prokazatelná přítomnost blíže nevysvětlitelných těles. Ví se jen tolik, že nepatří ani mezi pilotované letouny, ani mezi umělá kosmická tělesa vyslaná na oběžné dráhy ze Země, ani mezi balóny. Tedy létající talíře? Mohou mít přece viditelnou — ale i neviditelnou formu. Loni v listopadu byla v Sovětském svazu ustavena speciální komise pro výzkum neidentifikovaných létajících předmětů. Dříve nebo později musí přijít takové opatření i u nás. Ne proto, že je to moderní pro vyspělé státy, ale proto, že tu jsou objektivní důvody i z hlediska mezinárodní spolupráce. Modernost naší doby je především v poznávání nepoznaného.

Jiří Blecha, 1965

Archiv KPUFO