Smírčí kříže

… současný stav poznání

Od roku 1983 pracuje při ašském muzeu Společnost pro výzkum kamenných křížů. Tato skupina dobrovolných pracovníků vybudovala centrální (republikovou) evidenci kamenných křížů, která v současnosti obsahuje více než 2350 popisů s fotografickou dokumentací, z toho 2020 objektů existujících ve 20. století. V tom je zahrnuto 280 objektů za posledních sto let ztracených. (1) Mimo to soustředila katalog téměř 1700 výstřižků kopií článků, publikací a rukopisů o smírčích křížích a k této knihovně uspořádala katalog.

POPIS KAMENNÝCH KŘÍŽŮ

Mezi drobnými památkami v přírodě zaujímají zvláštní postavení kamenné kříže, u nás většinou nazývané smírčími kříži. Jsou zhotoveny z jednoho kusu kamene a jejich podoba odpovídá rozdílné řemeslné dovednosti tvůrce. Někdy jde jen o kameny přizpůsobené několika údery sekáčem do tvaru kříže, jindy prozrazují již vysokou profesionální úroveň práce kameníka. Necelá polovina křížů je ještě opatřena vysekaným obrazem kříže, nářadí nebo zbraně, nebo krátkým textem a letopočtem.
Výzdoba, význam vysekaných nápisů, místní pověsti a tvarosloví křížů jsou stejné i u dalších druhů kamenných křížů, které jsou reliéfně nebo basreliéfně vysekány na plochých čtyřúhelníkových nebo kruhových kamenech a které rovněž zahrnujeme mezi smírčí kříže.

VÝVOJ NÁZORŮ NA PŮVOD A VÝZNAM KAMENNÝCH KŘÍŽŮ

První zmínky v literatuře se objevují v polovině 19. století v souvislosti se soupisovými akcemi nadšených badatelů soustředěných do tehdy vznikajících muzejních a vlastivědných spolků.

Na Moravě byly kamenné kříže pod vlivem cyrilometodějského milénia dávány do souvislosti s cyrilometodějskou misí. Zastáncem této teorie byl jeden ze zakladatelů Vlastivědného muzejního spolku v Olomouci Jan Havelka. Jeho vývody již roku 1885 vyvrátil J. Kalousek článkem o kontroverzách cyrilometodějských, otištěným v časopise Atheneum. Přesto však hypotéza o původu kamenných křížů z Velké Moravy byla i po smrti prof. Havelky dále rozšiřována jeho následovníkem Františkem Přikrylem a v obecném povědomí obyvatel zůstala dodnes.

Kromě regionální literatury moravské vstupují kamenné kříže do literatury německé, zejména na území Německa a německy mluvících krajů Rakousko-Uherska.

Od roku 1892 dává prostor tématice kamenných křížů i v té době založený časopis Český lid, do kterého o křížích psali: A. Šolta, J. Brož, J. Král, J. Š. Baar a další. Ještě v témže desetiletí o kamenných křížích psaly časopisy Unser Egerland (od roku 1897), Zeitung für Österreichische Volkskunde (1897), Mittheilungen der Nordböhmischen Exkursions Club (1895) a mnoho dalších tiskovin.

Tato aktivita dobře zapadala do obecného rámce zájmu o památky (tehdy starožitnosti) a péče rakousko-uherského ministerstva kultu a vyučování a od roku 1873 jeho orgánu – Centrální komise (K.K. Central–Kommission fűr Erforschung und Erhaltung der Kunst und historischen Denkmale).

Rozptýlený zájem badatelů dostal organizační základnu soupisových akcí v rámci soupisů všech uměleckohistorických památek. V pravidelně vydávaných zprávách Centrální komise se objevují soupisy křížů prof. Wilhelma, který za svůj život (1856-1940) soustředil popisy několika set kamenných křížů a křížových kamenů ze severozápadních a západních Čech. On také jako první upozornil na zmínky o kamenných křížích ve smírčích smlouvách, jež se koncem středověku uzavíraly před městskými úřady mezi rodinami oběti a vraha a týkaly se finančního vyrovnání. Tento obyčej nahradil krevní mstu a později byl kodifikován v městských právech a platil v našich zemích až do třicetileté války (Urfus 1992 ve Zprávách Chebského muzea a okresního archivu č. 2). V pozdějších právních předpisech již možnost mimosoudního vyrovnání zakotvena nebyla. V městských knihách v Plzni, Chebu, Kladrubech, Horním Slavkově, Ostrově nad Ohří, Krupce a Ústí nad Labem dodnes existuje asi 30 smírčích smluv, které mimo jiných pokut a pokání ukládají postavení kamenného kříže. (2) Proto se vžilo označení smírčí kříž pro všechny kamenné kříže, křížové kameny a křížová kola.

Okolnost, že bylo nalezeno pouhých 30 smírčích listin ukládající ve většině dokumentů postavení kamenného kříže, umožnila vznik několika dalších teorií o poslání a významu kamenných křížů.

1. Teorie hraničních mezníků vychází ze skutečnosti, že asi třetina kamenných křížů stojí na hranici katastrů. Do této teorie zapadá kříž U Maraka nedaleko Aše, který byl postaven roku 1290 na hranici nově zřízené ašské farnosti a listina k němu je uložena v městském archivu v Plauen (SRN).

2. Teorie značení středověkých cest nebere v úvahu okolnost, že kříže mohly plnit svou funkci jen na frekventovaných místech, což byly veřejné cesty.

3. Teorie výstražných znamení. Umístění objektu a vysekaný obrazec na něm – šibenice, popravčí meč, uťatá ruka a pod – mají varovat pocestného před nečestným činem nebo upozornit kupce na povinnost zaplatit clo (první zmínky u Gnirse roku 1933)

4. Teorie kultu mrtvých. Sedlák v publikaci Záhadné kříže z roku 1969 se domnívá, že lze vysledovat souvislost mezi kameny vztyčenými na počest padlého keltského bojovníka (3), římskými stélami a křesťanskými symboly kamenných křížů.

IKONOGRAFIE KŘÍŽŮ

Necelá polovina smírčích křížů je opatřena petroglyfem. Na kamenech nacházíme obrazce nářadí, znamenající zřejmě profesi člověka, který vstoupil do události, jež se smírčího kříže týkala. Častým motivem je sekera, dále nůž, kladivo, mlátek, ruční vřeteno, kolovratové vřeteno, soukenické nůžky, soukenická střela, tkalcovský člunek, krejčovské nůžky a kleště. V jednotlivých případech se objevuje žehlička, pluh a vůz s rejdem.

Zbraně snad symbolizují vražedný předmět. Nejčastěji jsou zastoupeny chladné zbraně všech typů, v několika případech kuše, v několika případech jezdecká pistole a puška.

Vysekané kříže doplňují trojrozměrné objekty a často se opakovaně objevují na ramenech křížů, nebo v jednotlivých polích křížových kamenů.

Letopočty a nápisy jsou častěji německé, na Moravě a ve vnitřních Čechách české. Latinský nápis nalezen nebyl. Obsahem textů je poručení duše zabitého bohu nebo krátký popis události. Někdy byl nápis pořízen dodatečně a časově s postaveným křížem nesouvisí. Kamenické značky se na křížích nenašly.

DATOVÁNÍ

Určit stáří smírčích křížů je velmi obtížné vzhledem k vysokému stupni eroze materiálu, která u některých objektů stírá jejich obrysy.

Přijmeme-li za svou myšlenku, že kamenné kříže jsou hmotnými památkami právní kultury, můžeme je zasadit do 14., 15., a 16. století.

Málo napovídají shodné rysy s architekturou a v případech řemeslného zpracování i obliba určitého výrazu křesťanského symbolu ve své době. Časový posun uměleckých hledisek v Evropě a okolnost, že se na výrobě křížů podíleli kameníci ze stavebních hutí, venkovští kameníci i prostí lidé, mají za následek širokou škálu různých podob. Můžeme je roztřídit nejvýše do dvou skupin: na starší, robustní, pravoúhle opracované kříže latinského typu a na mladší, většinou subtilnější kříže, často s okosenými hranami, řeckého a někdy i klínového typu. Tvar smírčího kříže je zřejmě ovlivněn i krajovými zvyklostmi.

Použití petroglyfů k časovému zařazení může vycházet z typologie zbraní. Lze totiž spolehlivě rozlišit meče silné a štíhlé, kord, palaš a šavli a podle nich učit dobu, kdy se převážně používaly. Podobně lze přihlédnout k typologii seker, které se často vyskytují. Jako časové mezníky mohou sloužit také určité vynálezy a doba, kdy se rozšířily (vůz s rejdem po roce 1400, kolovrat po roce 1500, jezdecká pistole po roce 1600). Každý pokus o datování musí být pečlivě prověřen a musí být v relaci s dalšími poznatky. Jsou známy případy, kdy objekt byl opatřen nápisem, který se stářím kříže nesouvisel a připomínal jinou událost, například násilný čin, jenž se stal v jeho blízkosti.

TOPOGRAFIE KŘÍŽŮ

Následující závěry vycházejí ze statistického zpracování souboru popisů kamenných křížů a křížových kamenů uložených v centrální evidenci ašského muzea.

Kamenné kříže se nacházejí po celé Evropě. Na území České republiky se vyskytují na místech středověkého osídlení. Krajina ve středověku neosídlená kamenné kříže nemá (na příklad centrální Šumava). Malá hustota tehdejšího osídlení znamená i menší výskyt křížů. Výjimkou je Praha a její širší okolí. V tomto prostoru probíhal v minulosti rozsáhlý stavební rozvoj a obrovské úpravy terénu v souvislosti s budováním silniční a železniční sítě a je možné, že tyto památky (jako i mnoho jiných v posledních desetiletích) vzaly zasvé.

V souboru jsou zastoupeny různé typy křížů. Nejčastěji se vyskytuje kříž řecký, dále latinský a klínový, u nejmladších objektů typ maltézský, jetelový a křížkový. Křížové kameny a křížová kola nesou kříže typu řeckého i latinského, kříže patkové, berličkové, lotrinské, papežské, patriarší a jenom v jednom případě kříž pravoslavný.

Zajímavé je rozložení křížů podle druhů. V okrese Cheb, v severních a západních Čechách se v 80% případů vyskytuje kamenný kříž. Křížové kameny se soustřeďují do okolí Plzně, Tachova a Domažlic.

Druhou oblast tvoří okolí Pelhřimova, Jihlavy a Třebíče. Téměř všechna křížová kola nacházíme na okrese Plzeň-sever. Mimo uvedená místa nepřevládá žádný druh a všechny typy se vyskytují společně.

SOUPISY

Z regionálních seznamů památek vycházel na začátku XX. století prof. Wilhelm, který v terénu prověřil, popsal a spolu s kresbou v měřítku 1:35 postupně publikoval ve zprávách vídeňské Centrální komise i jinde stovky křížů.

V roce 1940 dr. Walter Dreyhausen (1913-1990) uveřejnil jako svou disertační práci dodnes základní dílo Die alten Steinkreuze in Bőhmen und in Sudetengau, ve kterém soustředil všechny dosavadní poznatky o kamenných křížích a uspořádal je do katalogu o 499 položkách. Vycházel z prací zejména německých autorů, proto je území Sudet zpracováno úplněji než vnitřní území Čech. Pro toto území a Moravu jsou cenné práce Dokoupila, Svobody, Rennera a dalších. (4)

Soupisy památek historických a uměleckých v Království českém, vydávané od roku 1893 podle politických okresů, a Umělecké památky Čech z let 1977-1982 a nedokončené Umělecké památky Moravy uvádějí sice významnější kamenné kříže, ale podrobné soupisy nenahrazují. (5)

V letech 1918-1956 popsal a nakreslil 235 smírčích křížů Karel Šrámek a tento soubor věnoval Národopisnému muzeu v Plzni.

ZÁVĚR

Geneze smírčích křížů není objasněna beze zbytku. Pro část se našly nebo najdou listiny, pro další snad listiny existovaly a jsou ztraceny. Většina monolitických křížů byla postavena na památku události nebo z náboženských důvodů, stejně jako boží muka.

Přes množství a bohatost materiálu zůstává mnoho otázek otevřených. Základním problémem je malý počet nalezených smírčích smluv. Abychom mohli považovat všechny monolitické kříže za kříže smírčí nám brání neprobádanost a neúplnost archivů a poznatky o objektech, které vznikly ve stoletích pozdějších a byly tvarem smírčích křížů inspirovány. (6)

Pozn.

(1) Podle zjištění Petra Bořila.( viz rkp č. 1692)
(2) Problematikou se zabývá Pavel Rund ze Sokolova, který nalezl v literatuře více než 60 odkazů na smírčí smlouvy
(3) Sedlák za důkaz považuje reliéf nebo petroglyf keltského kříže (kříže v kruhu) který se vyskytuje na některých kamenných křížích a křížových kamenech a vyskytuje se často na podobných památkách ve Skotsku a Irsku
(4) Na Moravě zejména Franz a Richlý.
(5) Dosud nejúplnějším soupisem kamenných křížů je kniha kolektivu autorů z roku 1997, 2001 a 2007 Kamenné kříže Čech a Moravy, vydané nakladatelstvím ARGO v Praze.
(6) Jaroslav Herout ve velmi rozšířeném Slabikáři návštěvníků památek použil termín smírčí kříž, který se ve veřejnosti ujal pro všechny monolitické kříže a křížové kameny

 

Vít, Jaroslav: Zprávy památkové péče, roč. 54, 1994, č. 5, s.161-165. Aktualizováno ke konci roku 2007

 

  • SPOLEČNOST PRO VÝZKUM KAMENNÝCH KŘÍŽŮ. Knihovna a muzeum Aš, Mikulášská 3 Aš, PSČ 35201, telefon 354 525 195, e-mail: spvkk@muzeum-as.cz