Olgoj Chorhoj: smrtící mongolský červ
Mongolské mýty vypráví o zvláštním a smrtícím červu, který žije pod pískem v poušti Gobi.
Jen málo stvoření z kryptozoologických análů má tak dramatickou pověst jako smrtící červ z mongolské pouště. Setkání s tímto tvorem v obrovské poušti Gobi bylo prý pro většinu lidí fatální událostí.
Je jen málo zmínek v literatuře o existenci takového tvora – žádný exemplář dosud nebyl zajat, vyfotografován, nebo jinak spolehlivě zdokumentován. Jsou jen příběhy o setkání s tímto bizarním bezhlavým červem, který zabíjí každého, kdo se s ním setká nebo se ho jen dotkne.
Olgoï-Khorkhoï žije pod pískem, ale během letních měsíců v červnu a červenci se může občas aktivizovat k útoku a zabíjet. (1)
Je méně než jeden metr dlouhý, podobný salámu. Jeho název se překládá jako „červ podobný střevu.“ Jeho oba konce vypadají stejně a nemá patrnou hlavu nebo ocas. V některých zdrojích se uvádí, že je krvavě červené barvy.
Dotknutí se červa přivodí okamžitou smrt, buď působením nějakého jedu, nebo úrazem elektrickým proudem.
Může ale i stejným způsobem (tj. výstřikem jedu nebo elektrickým výbojem) člověka zabít na vzdálenost několika metrů.
Na Západě se poprvé se o něm objevila zmínka v anglickém Asia Magazine´s, v roce 1922.
Zoolog Roy Chapman Andrews (2) v knize „On the Trail of Ancient Man“ (1926), popisující velkou, dobře organizovanou a dobře financovanou vědeckou expedici po celém Mongolsku, se zmiňuje i o zoologii. (3) Šlo o druhou expedici sponzorovanou American Museum of Natural History. Bylo o ní publikováno více než 50 vědeckých prací.
V létě roku 1919 se Andrews a jeho kolegové dostali do mongolského hlavního města Ulanbátaru, který se tehdy nazýval Urga.
Setkali se s premiérem, ministrem zahraničních věcí a dalšími úředníky při projednávání podrobnosti o jejich expedici.
Andrews napsal:
Pak nás premiér požádal, pokud by to bylo možné, abychom chytili pro mongolskou vládu exemplář allergorhai-horhai. Pochybuji, že někdo z mých vědeckých čtenářů může identifikovat toto zvíře.
Nikdo z přítomných toto stvoření neviděl, ale všichni pevně věřili v jeho existenci, i když jsou o něm jen nepatrné zprávy.
Vypadá jako klobása o délce asi půl metru, nemá hlavu ani nohy, a je tak jedovatý, že jen dotek znamená okamžitou smrt. Žije v těch pustých částech pouště Gobi, kam máme jít.
Pro Mongoly je to totéž, co drak pro Číňany.
Premiér řekl, že ačkoli ho ani on nikdy neviděl, zná muže, který by nám o něm mohl vyprávět.
Pak ministr vlády uvedl, že „jeho bratranec zesnulé sestry manželky“ ho také viděl.
Slíbil jsem, že zaznamenám vše o allergorhai-horhai, kdybychom náhodou na něco narazili, a vysvětlil jsem, že bychom ho mohli chytit za pomocí dlouhých ocelových kleští, navíc s tmavými černými brýlemi, takže katastrofální účinky i při pohledu na tak jedovatého tvora by byly zažehnány.
Setkání skončilo výborně. Protože jsme měli společný zájem na chycení allergorhai-horhai, byl jsem tomu rád, protože se teď se dveře do Vnějšího Mongolska naší expedici naplno otevřely.
O deset let později byl Andrews spolupracovníkem dalších expedic a v roce 1932 vydal knihu The New Conquest of Central Asia, ve kterém zopakoval tento krátký příběh, a dodal:
Nikdy jsem ještě nenašel Mongola, který by byl ochoten připustit, že on vlastně viděl (O.CH.), i když každý říkal, že zná desítky lidí, kteří ho viděli.
Navíc, když jsme šli do regionu, kde byl oblíbený biotop tohoto zvířete, místní Mongolové řekli, že ho lze hojně nalézt o několik kilometrů dále.
Kdyby víra v jeho existenci nebyla tak pevná, tak bych ji odmítl jako mýtus.
Oznamuji to zde v naději, že budoucí průzkumníci pouště Gobi mohou mít větší úspěch, než jsme při hledání Allergorhai horhai měli my.“
Český badatel Ivan Mackerle (1942-2013), strojní inženýr a cestovatel, známý se svým obojživelným Volkswagen Schwimmwagen a cestami po světových záhadách, měl lepší přístup k ruské a mongolské literatuře o tomto tajemném zvířeti. (4) (5)
Podařilo se mu shromáždit téměř všechno, co bylo kdy napsáno o Olgoj chorchoj, a byl to on, kdo jej představil západní veřejnosti.
Mackerle byl také první, kdo našel zmínku o červu z publikací Roye Andrewse, a bez něj by Andrewsovy knihy zůstaly neznámé a pohřbeny na nějakých zaprášených policích v knihovně.
Mackerle byl původně inspirován sovětskou sci-fi příběhy Ivana Jefremova (1908-1972), který v letech 1942-43 napsal krátký hororový příběh s názvem Olgoj Chorkchoj. Ten vyšel vyšel česky v roce 1956 ve sborníku s názvem „Sedm podivuhodných příběhů. (6) V ní je expedice geologů terorizována červy.
Jefremov byl profesionální paleontolog a slyšel příběhy o tomto stvoření i v roce 1946, když doprovázel paleobiologickou výpravu sovětské akademie věd do pouště Gobi.
Po této povídce Jefremov napsal populárně naučnou knihu o sovětské expedici s názvem Cesta větru (1955), ve kterém popsal rozhovory s Mongoly o smrtícím červu.
Ivan Mackerle se usilovně věnoval hledání zmínek o Olgoj chorchoj v sovětské a mongolské literatuře, a úspěšně vystopoval několik dalších odkazů.
V 1987 vyšla kniha s názvem „Altajn Tsaadakh Govd“ (7) o Mongolsku a legendách části pouště Gobi, kde našel tuto krátkou zmínku o tajemném červu:
„Další velmi nebezpečné zvíře žije také v Gobi, ollghoi chorchoi. Podobá se střevu naplněného krví, a to se pohybuje v podzemí. Jeho pohyb je možné zjistit jen podle pohybu vln písku.“
Další zmínku našel v mongolské knize z roku 1990 Mongolská tajemství, ve kterém autor cituje sovětského vědce A.D. Simulkova, který popsal bytost v roce 1930. Nedal však k dispozici žádný zdroj, a není znám ani tento vědec, ani jakákoli jeho zpráva.
Mackerle a malá skupina společníků uspořádali dvě expedice do pouště Gobi s cílem hledat červa v letech 1990 a 1992.
Inspirován románem Franka Herberta Duna z roku 1965, ve kterém byli obří píseční červi vylákáni na povrch rytmickými otřesy, Mackerle a jeho kolegové vyzkoušeli různé metody otřesů v písku.
Bušili do písku motorem s malým beranidlem, a dokonce odpalovali i malé nálože ukryté v písku.
I když se mu Olgoï-Khorkhoï nepodařilo najít, poskytl základy pro další populární práce o smrtícím červu.
Mackerle nejprve publikoval svůj článek v časopise Reflex v roce 1991, pak v dalším českém časopise Filip v roce 1992.
Jeho články se objevily v anglicky psaných bulletinech se zaměřením na UFO a New Age s názvem „Faithist Journal“ v roce 1992 (8) a „World Explorer“ v roce 1994. Také se mu podařilo dát dohromady 30 minutový dokumentární film pro Českou televizi s názvem „Záhada písečného netvora“, který byl vysílán v roce 1993. (9)
Po Mackerleho článcích vypukla doslova exploze článků o olgoj chorchoj na kryptozoologické scéně.
Na základě jeho článků můžete nyní najít o mongolském červu zmínku prakticky v každé knize o kryptozoologii, vydané po roce 1990.
Do objevení a fyzického kontaktu s tímto zvířetem jde však stále jen o pověsti a mýty.
Literatura
(1) Olgoj Chorchoj. Wikipedie, http://cs.wikipedia.org/wiki/Olgoj_chorchoj
(2) Roy Chapman Andrews. Wikipedia, Internet: http://en.wikipedia.org/wiki/Roy_Chapman_Andrews
(3) Andrews, R. On the Trail of Ancient Man. New York: Doubleday, 1926, s. 103-104
(4) Mackerle, I.: Hledání smrtícího červa. Internet: http://www.mackerle.cz/olgoj-chorchoj/ (5) Mackerle, I.: Mongolské záhady, I. Železný, Praha 2001
(6) Jefremov, I.: Olgoj Chorchoj. In: Sedm podivuhodných příběhů. SNDK, Praha 1956 (http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9E%D0%BB%D0%B3%D0%BE%D0%B9-%D0%A5%D0%BE%D1%80%D1%85%D0%BE%D0%B9_%28%D1%80%D0%B0%D1%81%D1%81%D0%BA%D0%B0%D0%B7%29)
(7) Cevegmid, Dongodín: Altajn Tsaadakh Govd. UlaanBataar: Ulsyn Hevleliin Gazar, 1987
(8) Mackerle, I.: In Search of the Killer Worm of Mongolia. The Faithist Journal. 1 Sep. 1992, Volume 1992.
(9) Záhada písečného netvora. ČT 1 (Archiv KPUFO)
Čtěte dále:
Clark, J. Cryptozoology A to Z: The Encyclopedia of Loch Monsters, Sasquatch, Chupacabras, and Other Authentic Mysteries of Nature. New York: Simon & Schuster, 1999.
Shuker, K. The Beasts that Hide from Man: Seeking the World’s Last Undiscovered Animals. New York: Paraview Press, 2003.
Stern, J.: Olgoj chorchoj, démonologie výtahu a hypermarket. Britské listy, 30.9.2011, Internet: http://www.blisty.cz/art/60429.html
