Záhady megalitického komplexu v Carnaku

Z nějakého důvodu se k carnackých kamenech mluví a píše mnohem méně než o „medializovaném“ Stonehenge, ačkoli představují rozlohou největší komplex megalitů a tající hodně záhad …

V blízkosti francouzské osady Carnac v Bretani se nachází podivné staré kameny. Název města pochází z bretonštiny – „carne“ – tj. „hromada kamení“.

Tento megalitický komplex v Carnacu je úžasná archeologická lokalita, která zahrnuje četné mohyly, obří dolmeny (kamenné stavby), kamenné řady (aligments) a samostatné menhiry. Asi tři tisíce menhirů je zde ostaveno do řad, které se táhnou do dálky tři kilometrů.

Kameny čaroděje Merlina

Čas a lidé po tisíce let ničili tento starověký komplex. V této oblasti se událo mnoho zajímavého. V Carnaku zanechali své stopy Keltové a Římané – na kamenech jsou rytiny římských bohů i keltské symboly.

Obr. Tak ve skutečnosti vypadá alej menhirů

Vypráví se zde legenda o bitvě, ve které byli nepřátelé krále Artuše proměněni v kámen kouzelníkem Merlinem.

Nájezdy kočovných kmenů, války, přírodní katastrofy – to vše změnilo okolí Carnaku. Část kamenů zničili rolníci – překážely jim v jejich hospodaření. Část kamenů padla při výstavbě silnic a dalších staveb. Proto je obtížné si představit, jak vypadal tento megalitický komplex před několika tisíci lety.

Ale soudě podle starých vyobrazení, kamenů bylo před několika staletími v Carnacu mnohem víc.

Byli zde potomci Atlanťanů?

Ve své knize „Carnak a tajemství Atlantidy,“ francouzský badatel Jean Markale (1) napsal: „Megalitické památky byly stopami druidské, keltské nebo galské kultury.“

Ano, staří Galové a Keltové používali kameny v náboženských kultech, ale ty byly postaveny dávno před příchodem těchto kmenů. Megality byly postaveny přinejmenším 2000 roků před příchodem Keltů, ať to líbí nebo ne těm, kteří stále věří, že dolmeny byly obětní oltáře, na kterých druidové podřezávaly hrdla svým obětem.

Jean Markale si byl jistý, že carnacké kameny postavili obyvatelé ze zmizelého kontinentu Atlantidy.

Obr. Aleje menhirů v Kerlescan (maketa)

Je jisté, že stavitelé megalitických komplexů měli určité poznatky. Až ve 20. století se ukázalo, že se vyznali v oblastech, které jsme právě začali otevírat.

Tak to napsal francouzský vědec Ian Brekilen: „Je šokující, že ve starověku byli schopni přesně určit konfiguraci telurického toku (elektrického proudu Země), a podzemních proudů vody, o jejichž existenci neměli vůbec vědět. A přesto to uměli. Samostatné menhiry byly obvykle umístěny nad místem, kde se podzemní proud rozdělil do dvou nebo tří ramen. Dolmeny byly také postaveny nad podzemními vodními proudy. Plochými kamennými deskami krytá chodba pozorně sleduje tok, který teče skrytě pod zemí.“

Ian Brekilen dával otázku, která naznačovala i odpověď: „Jak se lidé, kteří žili před 6000 roky, měli povědomí o existenci podzemních vod, a zároveň vymezili jejich průběh, a dokonce i průběh tellurických proudů?“

Starověká observatoř?

Řada moderních badatelů předpokládala, že carnacké kamenné řady jsou starověkou observatoří.

Už v 19. století vznikly takové předpoklady, ale tvrzení nikdo vážně nebral. V letech 1970-1974 vědci ze Skotska, Alexander Tom (2) a jeho syn Archie publikovali články, ve kterých tvrdili, že megality v Carnacu a jejich umístění potvrzují skutečnost, že starověcí lidé byli obeznámeni nejen s astronomií, ale měli také velmi široké znalosti v tomto vědním oboru.

Je třeba říci, že po tomto článku vědecká komunita začala skotské vědce zesměšňovat.

Jak řekl Joseph Farrell (3): „Pokud bychom přiznali, že Alexander Thom má pravdu, pak by dějiny lidstva musely být přepsány.“

Egyptský trojúhelník

S další verzí přichází zastánci paleokontaktu – archeoastronautiky. I oni se snaží prosadit svou vlastní verzi vysvětlení hádanek carnackých kamenů.

Michael Cremo (4), autor knihy „Zakázaná archeologie“, si je jist, že kameny byly umístěny s určitým účelem.

Jsou uspořádány ve tvaru trojúhelníků, které mohou být rozeznány pouze z výšky – s ohledem na již zničené a chybějící megality.

S ním souhlasí guru teorie archeoastronautiky, Erich von Däniken (5). Podle něj, výzkum Carnaku za pomocí fotografií pořízených z vrtulníku ukázal, že postavené kameny jsou ve tvaru, který tvoří slavný Pythagorův trojúhelník. To je trojúhelník, kde poměr mezi stranami je – 3:4:5.

Mimochodem, zajímavost: ve starověkém Řecku se takový trojúhelník nazývá egyptský. Během svých cest Řekové pozorovali, jak Egypťané používali trojúhelník při výstavbě architektonicky významných objektů. Pythagoras dokázal svou větu právě po návštěvě Egypta, kde se snažil pochopit principy konstrukce pyramid.

Nicméně, ale soudě podle kamenů u Carnacu, tuto větu lidé znali mnoho století před Pythagorem … Ale proč starověcí lidé umístili obří kameny do geometrických tvarů?

Je možné, že tyto megality jsou znaky pro ty, kteří létají na obloze po několik tisíciletí před naším letopočtem?

Zastánci teorie paleokontaktu jsou si tím jisti, a dokazují, že kameny u Carnacu jsou uspořádány jako vodítko k bohům, kteří přiletěli na naši planetu z kosmického prostoru …

Fakta

Carnacké kameny byly postaveny v neolitu – archeologové věří, že byly postaveny místními plemeny asi kolem 4500 př. n.l. Nicméně, není jasné, jak byly přepravovány na místo a postaveny – některé kameny váží mnoho tun.

Účel megalitů vyvolává spory ve vědecké komunitě.

Většina archeologů se kloní k názoru, že v carnacké kameny jsou místem uctívání pohanských bohů.

Nicméně není jasné, proč některé megality zůstaly osamoceny, jiné se stavěly do řad či kruhů. Někde se stavěly do labyrintů, někde se vytvářely trility (portál ze 3 kamenů, jako ve Stonehenge), jinde dility (pouze 2 kameny).

Úplnou záhadou je, proč byly megality určité horniny dopravovány z velké vzdálenosti, zatímco na místě bylo stavebního materiálu dostatek.

Dalším charakteristickým rysem staveb megalitické kultury je, že kameny v řadách, kruzích apod. jsou nejen uloženy v lůžkách z malých kamenů, ale tato kamenná drť je položena souvisle pod zemí v hloubce kolem 0,8 – 1,5 m a spojuje jednotlivé kameny, vyčnívající nad povrch. Materiál těchto malých kamenů je totožný s megality a musel být k tomu zvlášť dopraven odjinud. Stavba takového komplexu tedy neznamenala jen přísun kamenů a ustavení do jam, ale i rozsáhlé výkopové práce! Účel takovéto stavby se už úplně vymyká chápání… (6), (7)

Odkazy

(1) http://fr.wikipedia.org/wiki/Jean_Markale
(2) http://en.wikipedia.org/wiki/Alexander_Thom
(3) http://en.wikipedia.org/wiki/Joseph_P._Farrell
(4) http://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Cremo
(5) http://en.wikipedia.org/wiki/Erich_von_D%C3%A4niken .
(6) Cassen, Serge – Lastres, J.V.: Les barches du Calais. Laboratoire de Prehistorie. Morbiham France, 2003
(7) Kroupa, Pavel: Kameny krve a víry. Záhady pravěkých svatyní. Karpana, Praha 2010

Foto: (c) KPUFO