Brazilský Roswell: UFO ve Varginha

Tento příběh o návštěvě mimozemšťanů v Brazílii z roku 1996 je prý nejpřesvědčivějším důkazem, který máme k dispozici.

Varginha je obec hluboko v brazilské kávové oblasti; proudí tudy produkce kávy z mnoha brazilských plantáží. Tím je však bohužel známá méně než večerem 20. ledna 1996, kdy tři mladé dívky spatřily v blátě a dešti klečícího slizkého hnědého tvora a utekly. Hlásily, že viděly ďábla. Ale to nebylo všechno. Ještě větší pozornost přitáhla série podivných událostí po celém městě, do nichž se většinou zapojila vojenská policie a nákladní auta.

A z toho ufologové sestavili dohromady příběh: havarovala mimozemská kosmická loď, plavidlo i jeho obyvatele zabavila armáda; a armáda to dodnes tají…

Pokud chcete znát celý příběh tak, jak je všeobecně známý, je tu dokumentární film „Moment kontaktu“ z roku 2022. Ten přináší rozhovory s řadou lidí, kteří se na události podíleli, a prezentuje ji jako skutečný případ návštěvy mimozemšťanů. Nabízí také názorný příklad toho, jak se tyto příběhy v průběhu let nesmírně rozrůstají a mění.

Je známé, že původní svědci mají tendenci přidávat časem do příběhu další prvky, často propojují své vlastní vzpomínky se vzpomínkami ostatních; noví lidé zaujatí vyhlídkou na určitou proslulost se vždy „přihlásí“, a tvrdí, že tam byli; a nápadití autoři vždy přidávají nekonečné množství kreativních vylepšení, která časem splynou a začnou být přijímána jako součást standardního vyprávění.

Nevyhnutelným výsledkem je příběh, plný neuvěřitelných událostí, všechny podpořené úžasně důvěryhodnými očitými svědky. Taková mozaika nabízí úrodnou půdu pro každého dokumentaristu.

Jediné, v co takoví filmaři doufají, je, že se nikdy nevrátíte, a nepřečtete si původní novinové zprávy, protože obvykle zjistíte, že se téměř nic zvlášť zajímavého nestalo – dokud pozdější léta neozvláštnila fakta přikrášlením.

Označit příběh z Varginhy za nejpřesvědčivější důkaz o návštěvě mimozemšťanů je velmi silné tvrzení; zejména vzhledem k tomu, že dnes, téměř o 30 let později, stále neexistuje jediný důkaz o tom, že mezi námi chodí mimozemšťané, a dokonce ani žádný důkaz o tom, že se v roce 1996 ve Varginze vůbec něco stalo. Podívejme se tedy na tuto událost podrobně.

Tři mladé dívky ve věku 14, 16 a 22 let spatřily divného tvora během prudkého deště. Dvě mladší byly sestry, které utekly domů a poslaly matku, aby se tam šla podívat; matka nehlásila nic jiného, než zápach čpavku. Přestože vítr byl prý poměrně silný, ufologové přesto tento zápach přisoudili tvorovi, kterého dívky viděly.

Když o případu informovaly místní zprávy jako o mimozemšťanovi, dva farmáři – manželský pár – oznámili, že několik dní předtím pozorovali UFO, vznášející se nad jejich polem. I to bylo nahlášeno, a tehdy si lidé začali všímat téměř všeho neobvyklého, co v těch dnech viděli. Mezi nejčastěji převyprávěné události patří, že městem projela kolona vojenských nákladních aut; v místní nemocnici byla spatřena dvojice malých mimozemských bytostí, které byly ošetřovány; a také do téže nemocnice přivezla záhadná nákladní auta velké množství mechanického vybavení nebo součástek, a také jakési tělo v pytli na mrtvoly.

Brazilští ufologové o incidentu hodně psali a mluvili, ale samotná vláda si toho nevšímala. Alespoň ne až do smrti vojenského policisty Marca Eliho Cherese. Bylo mu pouhých 23 let, a zemřel několik týdnů po incidentu. Příčinu smrti se prý nepodařilo zjistit, ale v jeho těle byly nalezeny neidentifikovatelné toxiny. Uvádí se, že poté, co manipuloval s tělem cizince, se nakazil nějakou nemocí a podlehl jí. Vyšetřovatelé chtěli později jeho tělo exhumovat ke studiu, ale soudce jim to z důvodů národní bezpečnosti zamítl. Po této poslední kapce se veřejnost dožadovala pravdy o mimozemšťanech natolik, že armáda zahájila oficiální vyšetřování těchto zpráv.

Do tohoto příběhu se pustil i autor knih o UFO Stanton Friedman (1934-2019). Ačkoli Friedman zemřel v roce 2019, objevuje se ve filmu „Moment kontaktu a vypráví základní příběh o havarované vesmírné lodi, putujících mimozemšťanech, a vojenských nákladních autech, odvážejících trosky. Ve filmech o UFO je obvykle představován jako „jaderný fyzik“, ale ve skutečnosti byl kariérním autorem o UFO, a celoživotním propagátorem tvrzení o návštěvách mimozemšťanů.

Celá Friedmanova kariéra ve skutečnosti spočívala ve shromažďování kousků nekvalitních důkazů, hlavně neověřených svědectví očitých svědků, která byla obvykle pořízena roky nebo desetiletí po události, a následném sestavování originálního příběhu o návštěvě mimozemšťanů, který zahrnuje všechny tyto kousky, a je prezentován jako skutečný popis toho, co se stalo. Je známý především jako původní autor roswellské mytologie, na níž spolupracoval s vysloužilým hrobníkem Glennem Dennisem. V roce 1989 – více než čtyři desetiletí po údajné havárii v Roswellu v roce 1947 – Friedman pečlivě poskládal dohromady řetězec útržků Dennisových různých vzpomínek na to, jak v tomto městě pracoval, a vytvořil příběh, který známe dnes – o havárii vesmírné lodi a nalezených malých tělech mimozemšťanů. Kniha vyšla v roce 1991, kdy tento příběh vůbec poprvé spatřil světlo světa. Friedmanovi mohlo být úplně jedno, že věci, o kterých si Dennis myslel, že si je pamatuje, se ve skutečnosti odehrály v rozmezí dvanácti let a neměly spolu nic společného; jeho cílem bylo vytvořit originální vyprávění o UFO. To byla Friedmanova parketa. To bylo to, co dělal profesionálně. Proto berte vystoupení Stantona Friedmana ve filmu „Moment kontaktu“ s velkou rezervou, a buďte si vědomi, že to, co slyšíte, pochází od člověka, jehož prací bylo vzít několik náhodných, nesouvisejících a neověřených zpráv a spojit je dohromady do příběhu o návštěvě mimozemšťanů.

Nakonec vojenské vyšetřování zveřejnilo svou zprávu. Měla 357 stran a podařilo se v ní vypátrat původní příčinu každé z mnoha nahlášených událostí – žádná z nich spolu nijak nesouvisela, a žádná se netýkala mimozemšťanů, ani havarovaných létajících talířů.

Marco Eli Cherese, mladý vojenský policista, skutečně zemřel. Zpráva to ani nemusela sdělovat, protože na jeho smrti, o níž informovaly noviny, nebylo nic tajného ani podivného. Cherese měl již delší dobu cystu v levém podpaží, a ještě před incidentem byl objednán na operaci, která mu ji měla odstranit. Později se v nemocnici místo operace infikovalo a on zemřel – tragicky, ale nijak neobvykle ani nevysvětlitelně – a rozhodně to nestačilo k tomu, aby ufologové dostali povolení exhumovat jeho tělo. Jediné, co zpráva dodala, bylo, že Cherese se žádných událostí z 20. ledna 1996 neúčastnil – přestože se v následujících desetiletích objevila řada lidí, kteří tvrdili, že ano. Bylo to snadné tvrzení, protože Cherese už nebyl nablízku, aby se mohl hájit.

Zpráva dokonce úspěšně identifikovala tvora, kterého viděly tři mladé ženy. Místem, kde byl tvor spatřen, byl dům asi třicetiletého intelektuálně postiženého Luize Antônia de Pauly, který zde žil se svými rodiči a rodinou. Protože de Paula nemluvil, místní obyvatelé mu dali přezdívku Mudinho, což znamená „malý němý“. Sousedé věděli, že Mudinho tráví čas tím, že se krčí a zkoumá drobné předměty, které najde, jako jsou cigaretové nedopalky a klacíky. Na internetu kolují jeho fotografie – velmi hubený, shrbený, sedící, jak studuje větvičku, a zřejmě s plenkou. Podle posledních zpráv tam Mudinho žije dodnes, a stále pokračuje ve své oblíbené činnosti. Hlavní autor zprávy, podplukovník Lúcio Carlos Pereira, napsal:
„Pravděpodobnější hypotézou je, že si tohoto občana, pravděpodobně špinavého od deště a krčícího se u zdi, spletly tři vyděšené dívky s „vesmírným tvorem“.“

 

Vzhledem k tomu, že Mudinho tam skutečně žil, a bylo to jeho typické chování, musely by mladé ženy vidět vesmírné bytosti dvě – známého Mudinha a hypotetického mimozemšťana – ale vzhledem k tomu, že nahlásily pouze jednoho vyhublého humanoida krčícího se v blátě, a ne dva, nemáme žádnou racionální oporu pro to, že tam byly přítomny jiné bytosti než Mudinho.

Dnes tyto tři ženy stále poskytují rozhovory o svých zážitcích. Od jejich původního vyprávění se změnil jeden velmi důležitý detail: Dnes říkají, že Mudinha dobře znaly, a dokonce mu v minulosti dávaly cigarety, takže si ho samozřejmě nemohly splést s mimozemšťanem. Ve svých původních zprávách z roku 1996 však uváděly, že ho neznaly, a když ho uviděly, považovaly ho za ďábla. Je to další příklad toho, jak se příběhy mění a rozrůstají, aby odpovídaly měnícímu se a rozrůstajícímu se narativu, který získává masovou popularitu v popkultuře.

Konvoj vojenských nákladních aut projíždějících městem nebyl ničím jiným než konvojem vojenských nákladních aut, který projížděl městem, aby byly dovezeny na plánovanou údržbu. Nákladní auta, která vysazovala podivné mechanismy u nemocnice, přivážela nové kardiovaskulární vybavení. Sanitka vysazovala mrtvolu, která byla exhumována v rámci probíhajícího kriminálního vyšetřování. Dvojice malých mimozemšťanů v nemocnici byli nastávající rodiče, kterým se narodilo dítě – a byli to růstem malí lidé.

Všechny tyto informace jsou běžně dostupné a objeví se i při zběžném vyhledávání, takže tvůrci pořadů jako „Moment kontaktu“ tyto informace rozhodně měli – kdyby na ně nenarazili, museli by být neuvěřitelně nekompetentní badatelé. Museli by znát historii a postupy autorů, jako je Stanton Friedman. Takže když se objeví pořad, který naznačuje, že se odehrálo něco záhadného nebo potlačeného, můžeme s jistotou usoudit, že jeho tvůrci neměli zájem na pravdivosti, ale byli jen dalšími v dlouhé řadě generických, senzacechtivých UFO mytologií.

Znovu a znovu, od neudálosti v Roswellu v roce 1947 až po světla ve Phoenixu v roce 1997, vidíme příběhy o UFO vysvětlené ověřenými fakty do posledního detailu se všemi předloženými důkazy, přesto se stále najdou praví věřící, kteří se tomu vysmívají, odmítají to jako falešné důkazy, které dokazují zastírací spiknutí, a trvají na svém preferovaném vysvětlení „návštěvy mimozemšťanů“ bez jakýchkoli důkazů. Některé mysli jsou naprosto uzavřené jakémukoli jinému vysvětlení než tomu, kterému dávají přednost.
Zatímco někteří tvrdí, že příběh o UFO ve Varginha je nejpřesvědčivějším důkazem o návštěvě mimozemšťanů, lze dojít k jinému závěru, ale přesto je možné mu přiznat status „nejpřesvědčivějšího“. Je to nejpřesvědčivější příklad případu, kdy se nestalo doslova vůbec nic, co by bylo jen vzdáleně neobvyklé, a byl zveličen na případ, který mnozí považují za nezpochybnitelný důkaz návštěvy mimozemšťanů.