Tajemné jezerní příšery
V roce 2023 má příšera z Loch Ness výročí.
Uplynulo 90 let od doby, kdy v britských a posléze světových novinách se objevily první zprávy od „dostatečně důvěrných svědků“ o obrovském zvířeti ze skotského jezera Loch Ness (délka 38 km, 3 km šířky, hloubka 250 m) v hrabství Inverness. Málokdo ví, že v prvních zprávách a článcích se hovořilo o „zvířeti s tělem velryby“, „zvíře, plavající na hřbetě a pokrytý mechem“, kterého sem „zaneslo moře“. Za několik let se svědci „shodli“ na tom, že monstrum, kterému dali laskavé jméno Nessie, má masivní tělo s hrbem a dlouhý krk s malou hlavou.
Zprávy o tomto zvířeti jsou však starší. V roce 565 n.l. mnich Columbus v jezeře znamením kříže zažehnal nestvůru.
Další, méně známé jezero je Loch Morar o hloubce 300 m, kde bylo roku 1887 pozorováno zvíře s hlavou hada, délky více než 13 m.
Také v jezeře Loch Shin bylo pozorováno záhadné zvíře.
Loch Ness nezůstala jediná.
Další případy podivných ještěrů
V USA, ve státě Vermont je jezero Champlain, na pomezí amerických států New York a Vermont a kanadského Québecu. Žije tam prý zvíře jménem Champ, podobné hadu o délce 5 – 10 m. Poprvé bylo spatřeno v roce 1609, a od té doby bylo spatřeno více jak 100 krát. Je podobné Nessii, nad vodu vystrkuje hlavu a hřbet až do výšky 2,5 m.
V Kanadě žije v jezeře Pohénégamook ve východním Québecu, nedaleko nejsevernějšího výběžku státu Maine zvíře jménem Ponik. Je to pravděpodobně plaz dlouhý mezi 3,5 a 5,5 m, mající na hřbetě dva hrby. První spatření zvířete proběhlo v roce 1874. Od jezera Champlain je toto jezero vzdálené 300 km.
USA, stát Maine, na hranici s Kanadou, nedaleko města Eastport, bylo na souši, nedaleko vody, pozorováno podivné zvíře. Lidé na něj začali pálit ze zbraní, a to dostalo 70 zásahů. Po smrti bylo vystavováno v městě Eastport a Portland. Mělo délku 9 m, hmotnost 10 tun, velkou ploutev a dvě boční ploutve, ocas jako u žraloka, dvě nohy a mezi prsty blány. Tlamu měla velkou 2 m. Samozřejmě není možné vyloučit podvod…
Ve Švédsku, v jezeře Tornetrask ve švédské části Laponska, za polárním kruhem, (asi 80 km dlouhé a kolem 160 m hluboké) viděli očití svědkové černého tvora dlouhého asi 20 metrů.
Afrika, Republika Kongo. Roku 1913 vyslala německá vláda kartografickou a geologickou expedici, kterou vedl kapitán von Stein. U jezera Télé v Kongu se setkal s domorodci, kteří mu vyprávěli o Mokele – mbembe. Jde prý o 10 metrů dlouhé zvíře, s dlouhým a ohebným krkem, jedním velkým zubem, který podle domorodců mohl být i rohem, a měl dlouhý svalnatý ocas. Žije ve vodě, ale i v roklinách. Je údajně býložravec.
Svědci, kteří se s mokele-mbembe setkali, jej poznávají při pohledu na obraz brontosaura: tlustý krk jako noha člověka, hlava na celkovém pozadí zvířete velmi malá.Má šedohnědou, hladkou kůži. Je srovnatelný s velikostí hrocha nebo slona. Má dlouhý ohebný krk, s jedním klem nebo rohem. Ocas je velmi dlouhý, svalnatý, podobný jako u krokodýla. Při cestě pralesem vytváří tvor 4m široký průsek.
Žije převážně nočním způsobem života, přes den přetrvává v říčních jeskyních. Tento živočich aj.mohli přežít podle některých názorů na základě jiného složení organismu, na rozdíl od ostatních. To jim umožňuje dlouhověkost. Mohou mít i neobyčejnou výměnu energie. Existují v takových ekologických úkrytech, které jim zajišťují přežití.
Konžský kmen Pygmejů zablokoval jedno říční rameno a poté, co m-m. vylezl, jej šípy zabili, rozřezali a snědli. Všichni, co ochutnali jeho maso, zemřeli.
Čína, vysokohorské jezero Ťjan-ši v horách Čanbajšan, o velikosti 9,8 čtverečních km a hloubce 370 m. Nízká teplota vody, malé množství planktonu. Žije zde tvor s hlavou krávy, tělem psa a plochou tlamou. Má bílé břicho, zatímco celé tělo je leskle černé, pokryté černou srstí.
Rusko
Kirgizie, výběžky Čatkalského hřebene. V horském jezeře Sary-Čelek žije podivný tvor podobný ještěru, nazvaný obyčejně ďáblem.
Jakutsko, jezero Chajyr. Spolupracovník biologického oddělení jakutské filiálky Akademie věd SSSR N.F. Gladkich pozoroval zvíře, vylézající na břeh. Kůže byla šedivě modrá, na zádech hřbetní ploutev. Mělo dlouhý krk, malou hlavu, podoba jako plesiosaurus.
Jakutsko – jezero Labynkyr je dlouhé 15 km, široké 3 km a hluboké, podle oficiálních údajů, do 60 m. Představuje zatopené říční údolí, překryté ledovcovými nánosy. Většinu roku je zamrzlé. Je zde mnoho ryb.
V létě 1953 geolog V.A. Tvěrdochlebov oficiálně informoval o příšeře své vedení, a publikoval o tom senzační články. Podle nich, společně s kolegou V. Baškatovem viděl příšeru i ve vedlejším jezeře Vorota. „Nad vodou se jen tak tak vynořovala temně šedá oválná hora masa. Na temně šedém pozadí se zřetelně oddělily dvě symetrické světlé skvrny, podobné na zvířecí oči, a z těla trčelo cosi podobného rohu…“ Místní lidé příšeru od těch dob nikdy neviděli.
Krym – V knize V. Kandaraki „Univerzální popis Krymu“, vydané roku 1875, část 7, str. 75, se píše v kapitole „Plazi a hadi“ se píše, že podle lidových vyprávění se zde periodicky objevovali jacísi podivní hadi, proti kterým museli obyvatelé přijímat rázná opatření. Podle pověstí šlo o obrovské hady, napadající i ovce a vysávající z nich krev. Naposledy šlo o rok 1828, kdy i náčelník gubernie svolal nejudatnější kozáky s cílem hada zabít a stáhnout z něj kůži. Po dlouhém hledání se podařilo hada najít, ale ten se rychle ukryl v rozsedlině u vesnice Zumbrjuka. Po čase jeden mladý Tatar, pastýř, vracející se do vesnice, ozbrojený jen klackem, se s hadem setkal.
Had před ním vylezl, a měl délku asi 5 loktů, zaječí hlavu, od které šel černý pás po hřbetě, která vypadala jako hříva. Mladý Tatar se k němu opatrně přiblížil a úderem klacku mu rozbil hlavu a tvora umlátil. Místní úřady viděly pozůstatky zvířete, ale nedali z něj stáhnout kůži.
Čukotské jezero Elgygytgyn, téměř ideálně kruhového tvaru, o průměru několika kilometrů. Podle svědectví A. Kondratova, zachycené v jedné z prvních knih o neobyčejných zvířatech, vydané v SSSR v 80. letech, žije v jezeře příšera Kalilgu se strašnou tlamou. Jezero bylo vždy pro domorodé kmeny zakázaným místem. Dokonce ani šamani neriskují k němu cestu.
Nevelké krasové jezero Ubyr-Kul v Baškirii, nepříliš hluboké, podobné propadlému vodojemu. S drakem se zde setkal místní vlastivědný pracovník D. Burkaev v roce 1970. Časopisu „Uralský stopař“ řekl: „Jednou starý Baškir přišel k jezeru Ubyr-Kul prověřit návnady. Když došel k vodě, uviděl kruhovou bytost, které na něj zíralo obrovskýma očima… Za několik dní chlapci – pasáčkové přinesli zprávy o tom, že také viděli v jezeře jakousi kulatou bytost, které se v mělčině hřálo na slunci…“
Ladožské jezero, jedno z nejznámějších jezer v Rusku, největší sladkovodní jezero v Evropě. Profesionální botanik A. Šimanskij vyprávěl o setkání s příšerou v časopise Čuděsa i priklučenija (Divy a dobrodružství) č. 1, 2002. „Na hladině se zavlnilo jakési tělo a vyvolalo velké vlny. Blíže k břehu se vynořila obrovská hlava, splývající s tlustým krkem. Vydala syčivě svištivý zvuk a znovu se ponořila do vody.“ Pozorování bylo pravda, neobvyklé – většina jezerních příšer jsou plesiosauři s malou hlavu na tenkém krku, a vůbec zvíře je v dálce, nejasné.
Brosno – plocha tohoto jezera v Tverské oblasti má jen několik čtverečních kilometrů. Nachází se v pustině, uprostřed močálovitých lesů, a nijak se neliší od mnoha jiných blátivých jezer ledovcového původu v okolí. Na konci 90. let bylo nahlášeno pozorování záhadné příšery. Lidé se začali i bát se plavit po jezeře, neboť monstrum se jednou hnalo za kancem, zahnané do jezera lovcem. Bohužel žádné ze svědectví nehovoří o detailech, nejsou známy žádné rozměry, ani tvary těla.
Až za pár let bylo publikováno svědectví místní ženy, konečně odhalující závěs tajemna nad vzezřením podivného zvířete. Je pokryt šupinami a s jediným okem uprostřed! Příšera byla dokonce nafilmována na video – šlo k klasického plesiosaura s dlouhým krkem a malou hlavou. Jak se plesiosaurus objevil v jezeře? V televizním pořadu z cyklu „Neuvěřitelné, ale fakt!“ 24.3.2005, TNT) místní spisovatel a vlastivědec úplně vážně řekl, že příšera se sem dostala podzemním tunelem až … ze Sargasového moře! (což je ale v Atlantském oceánu…) Jak na to přišel, neobjasnil…
Ve většině případů je tedy věrohodnost zpráv velmi malá. Navíc – tato jezera byla během poslední doby ledové pod ledovcem (včetně Loch Ness), a žádná příšera v ní nemohla přežít, neboť v ní nežily ani ryby. Musely by se do nich dostat až poté, ale jak? Podmořskými tunely? Znamená to, že pravěká zvířata přežila v oceánech a pak si raději vybrala úkryt v severských jezerech, kam se uchýlila díky nějakým tunelům? Možná, že jsou stále průchozí a tak tyto obludy běžně cestují do oceánu a tak je nemožné je chytit! Nebo došlo k zatarasení a uvěznění zvířat v jezerech? Proč jsou tedy zprávy o jejich objevování tak zřídké a ani přístroje nejsou schopny je najít?
