Jak najít sněžného muže?

Skotští vědci provedli analýzu DNA z prstu „yettiho“

Dva roky vědci z Královské zoologické společnosti v Edinburgu ve Skotsku zkoumali „prst yetti,“ který získali z nepálského kláštera Pangbočche.

Provedli genetické šetření z kousků, odříznutých z tajemného ostatku, zachovaného v muzeu Royal College of Surgeons v Londýně.

Nepál může být považována za rodiště Yetti – „sněžného člověka“, který je zde často nazýván „man-medvěd“ nebo „Me-ty.“

Právě z této hornaté země v Himálaji, se do Starého a Nového světa dostaly první zvěsti o údajných obrovských humanoidních bytostech.

V roce 1830 o nich poprvé podal zprávu britský průzkumník B.H. Hodgson. V časopise Asijské společnosti Bengálska uveřejnil příběh o dvounohé obří bytosti, pokryté tmavými vlasy. Tvrdil, že ji osobně viděl.

V roce 1953 legendární horolezci Edmund Hillary a šerpa Tenzing Norgay, kteří první dobyli Mount Everest, řekli, že narazili při výstupu na větší stopy, i když předtím Hillary na příběhy o Yetti nevěřil.

Buddhistický klášter Pangbočche se nachází v nadmořské výšce čtyř tisíc metrů. Obrazy Yetti zde „zdobí“ zdi. Yetti zde uctívali jako světce.

Vyšetření „prstu“ z kláštera bylo ukončeno. Vedoucí výzkumu, Dr. Rob Ogden, oznámil výsledky ve speciální relaci BBC Natural History.

Jak naložit s výsledky, není jasné. Stručně řečeno, vědci si lámou hlavu …

K prstu, který se dostal do britského muzea ze vzdáleného Nepálu, se vztahuje dlouhá a téměř detektivní historie…

V roce 1957 sérii expedic za Yetti financoval bohatý Američan, petrolejový magnát Tom Slick.

Během jedné ze svých výprav, sponzorovaných Slickem, irsko-americký badatel Peter Byrne slyšel od dvou šerpů slova „Me-te.“ Tak se dozvěděl o staré ruce yettiho, uložené v klášteře Pangbočche.

Byrne zašel do tohoto velkolepého kláštera – cesta po zrádných horských stezkách pod neustálou hrozbou lavin trvala několik dní.

Pak byl veden chodbami za svitu svíček, než byl vzat do místnosti, kde držel „ruku z Pangbočche.“ „Ruka byla pokrytá uschlou černou kůži,“ říká Byrne.

Tak poslal posla k hranici s Indií, aby informoval o svých zjištěních. O tři dny později přišla odpověď od Slicka – telegram, s přáním ruku získat a vzít ji do Londýna za každou cenu.

Ale mniši odmítli dát Byrnemu svou památku, s vysvětlením, že to přinese klášteru prokletí.

Slick si domluvil s Byrnem schůzku v Londýně, kde se k nim připojil významný primatolog, profesor William Hill Osman.

Obr. Peter Byrne s představeným kláštera, kde „koupil“ prst yetti

Schůzka se uskutečnila v restauraci Regent Park u Zoo, kde se zabýval profesor výzkumem a balzamováním mrtvých zvířat.

Během pracovního oběda, Osman Hill řekl Byrnemu, že potřebuje alespoň jeden prst, aby mohl provést vědeckou analýzu.

Profesor, který měl vazby na Královskou chirurgickou společnost, vytáhl zpod stolu hnědý papírový sáček. Vyndal na stůl lidskou ruku a navrhl Byrnemu, aby z ní nahradil prst neznámého stvoření.

Byrne se vrátil do kláštera, a i když se mniši bránili, podařilo se mu je přesvědčit, aby prst v ruce vyměnili. Za 100 liber se mu to podařilo, ovšem za podmínky, že se najde způsob, jak zamaskovat jeho ztrátu.

Horolezec lidský prst přišil k relikvii, a předtím jej natřel jódem tak, aby vypadal stejně jako celá ruka. Nyní už zbývalo jen nastoupit nebezpečnou cestu domů.

Před rokem totiž nepálská vláda přijala zvláštní zákon zakazující cizincům zabít Yettiho.

Proto Byrne raději překročil hranici s Indií po vysokohorské stezce.

Musel tajně doručit prst do Londýna letadlem tak, aby prst úřady neobjevily a nemusel čelit nepříjemným otázkám.

Tom Slick, jako vždy, měl připraveno řešení. V Indii pobýval jeho starý přítel, lovec, který souhlasil, že Byrnemu pomůže. Ukázalo se, že tento přítel nebyl nikdo jiný než populární herec Jimmy Stewart. Bylo dohodnuto, že v Grand Hotelu v Kalkatě, se sejdou Byrne, Stewart a jeho manželka Gloria.

Aby se předešlo problémům s celními úřady, Gloria uschovala prst ve svém kufru s oblečením a tak odjeli bez problémů z Indie. Po příjezdu do Londýna byl prst předán profesorovi Osman Hillovi k průzkumu. Ale k jakým závěrům Hill došel, není známo.

A zde příběh náhle končí. Dlouhá léta nebylo o prstu vůbec nic slyšet. Kromě toho, že Osman Hill odkázal své muzeum.

K čemu dospěly současné analýzy?

„Předložené fragmenty z prstu obsahuje lidskou DNA,“ řekl Dr. Rob Ogden. „Nebyl jsem překvapen. To je přesně ten výsledek, který jsem očekával.“ Palec ho přesto zklamal. Vědec si v hloubi srdce přál najít něco nadpřirozeného.

„Podle toho, co víme o yettim,“ říká primatolog Ian Redmond, „by prst měl být mnohem tlustší, delší a se srstí.“

Je však otázka, jestli je příběh o záměně prstu pravdivý, zda se skutečně Byrnemu podařilo prst vyměnit, jak tvrdil.

Před vyšetřením prst ukázali Peteru Byrne, kterému je již 85 let. Potvrdil, že je to stejný prst, který „koupil“ v klášteře.

Vyvrátila expertiza další legendu? A žádný Yetti neexistuje?

Není nutné dělat ukvapené závěry. Na vzorcích byla lidská DNA.

A co jiného by se mělo najít? Koneckonců, vždyť Yetti je pravděpodobně člověk. I když „sněžný“. Nikoli opice, jak někteří lidé tvrdí.

Obr. „Skalp“ yetii

Vždyť podle jedné z hypotéz, je Yetti přežívající Gigantopithecus – primát, velikosti 3-4 metry a vážící až 500 kg. Ale podle vědeckých údajů tito tvorové vyhynuli už před asi 300 tisíci lety.

Není samozřejmě vyloučeno, že Byrne během svých cest do kláštera Pangbočche nikdy nedošel a skutečný prst z ruky yettiho, která je tam uložena, vůbec nezískal, a jeho historka je lež. A tak donesl obyčejný lidský prst.

Bohužel, zkontrolovat to v klášteře Pangbočche, již není možné. Ruka byla ukradena z kláštera v roce 1990 poté, co o něm natočili film. A kam se relikvie poděla, není známo.

Ale prst (ať už skutečný, nebo falešný), vědci vrátili do Pangbočche. Tento úkol splnil Mike Olson – pilot z Nového Zélandu.

Je to skalp yettiho?

Říká se, že společně s rukou byl z kláštera ukraden i skalp yettiho. Ale takové skalpy zde nejsou neobvyklé. Ukazují je nejen v Nepálu.

O jednom takovém exponátě vyprávěla britská umělkyně – malířka zvířat Pollyanna Pickeringová v Londýně na své výstavě „Země hromového Draka.“

Představila obraz, namalovaný během expedice do hornatého království Bhútán. Je na něm zachycen „sněžný muž“.

Autorka se v Bhútánu dozvěděla o skalpu Yetti, neboli „migoy“, jak říkají domorodci artefaktu, uloženému v místním buddhistickém klášteře. Exponát si tam mohla i prohlédnout.

Pickeringová říká, že viděla část pokožky hlavy s lebkou. Kůže byla pokryta hnědými vlasy, podobným lidským, ale dvakrát tak dlouhými.

Až v Londýně umělkyně namalovala podle toho co viděla, yettiho celého, s ohledem na proporce lidského těla. A nyní tvrdí, že vytvořila první skutečný portrét „sněžného člověka“.

Zoologové tvrdí, že všechny skalpy, nalezené v Himálaji, jsou podvodné – zdejší mniši předvádějí jen skalpy horských koz.

Obr. Buddhistický mnich se „skalpem“ yetti

Pickeringová má však pro skeptiky logickou odpověď: „Pokud mniši dělají takové podvody, pak alespoň jednou museli vidět originál -„migoy“. A proč bychom neměli předpokládat, že alespoň jeden z klášterů neuchovává skutečný fragment těla tohoto tvora?“