Kolik stál chlast na Divokém západě?

Nezajímalo vás, jakou minci hodil westernový hrdina na barový pult za sklenku whisky nebo džbánek pěnivého piva?

A jistě jste si všimli, že se hrdina zpravidla neptá, kolik pití dostane, ani nehledá ceník. Barman sám nalije nápoj, aniž by cokoli namítal, a přijme minci za platbu neznámé nominální hodnoty, a také nikdy nevrací drobné zpět.

Dvě kategorie saloonů

Nejjednodušším vysvětlením je, že většina tehdejších saloonů byla rozdělena na jedno a dvoubitové podniky. Ty účtovali jeden bit (12,5 centu) za sklenici piva, sklenici whisky nebo doutník, nebo 2 bity (25 centů) za stejnou věc. Zákazníci jednobitového saloonu by hodili čtvrťák dolaru na pult, a buď by dostali nazpátek „krátký bit“ (10 centů), nebo by utratili zbývajících 12,5 centu za svůj další nákup.

Zde je třeba vyjasnit, že mince 12,5 centů (1/8 dolaru) neexistovala, šlo o dědictví z koloniálních časů, kdy byl španělský dolar v oběhu v anglických severoamerických koloniích, a jehož hodnota byla 1/8 španělského reálu. Takový dolar se nazýval „bit“ (anglicky malá část něčeho). S přijetím národní měny USA zmizely španělské dolary z oběhu, ale název zůstal.

Rozpětí cen

Dan DeQuille (William Wright) ve své knize „Big Bonanza“ z roku 1876 (historie stříbrných dolů v Nevadě), popisuje jednu událost, při které zákazník vešel do dvoubitového saloonu, a vypil sklenici whisky, za kterou zaplatil 10 centů. Když barman namítal, že se jedná o dvoubitový podnik, klient odpověděl, že toto whisky podle chuti odpovídá pouze jednobitovému podniku.

Ceny se samozřejmě navzájem velmi lišily, v závislosti na regionu a době.

Například tradiční cena za láhev levné whisky v kovbojském saloonu byla dva bity (25 centů). (Kansas City Post Gazette, 3. března 1886, s. 6.) Lihoviny se nalévaly do malé sklenice, která obvykle obsahovala 1/4 pinty (118 ml) a stála jen 5 centů.

Tyto ceny mohly být ve městech nebo u známých značek lihovin mnohem vyšší. Například láhev oblíbeného brandy by mohla stát 3 dolary. Láhev kvalitní whisky ve slušném hotelu mohl stát až 2 dolary.

V dubnu 1877 otevřel Ellis Albert „Al“ Swiringen „divadlo“ v hornickém městě Deadwood, které sloužilo jako zástěrka pro nevěstinec. V tomto zařízení ženy účtovaly svým zákazníkům následující poplatky – 10 centů za tanec, 20 centů za pivo a 1 dolar za láhev vína.

Na počátku 20. století na Aljašce (v době zlaté horečky) stála „pravá“ whisky asi 25 centů za 1/4 pinty, zatímco „huk“, tj domácí pálenka v žargonu indiánů Chinook, se prodávala jen za 40 centů za galon, ale při jeho pití riskoval klient slepotu.

Míchané nápoje

Je třeba říci, že pití čisté whisky, nebo to, čemu se na Divokém západě říkalo whisky, bylo pro slušného člověka považováno za něco jako nevkus, a tak si objednal v saloonu tzv. „míchaný nápoj“ – nejjednodušší koktejl ze 2 nebo 3 ingrediencí – silný alkohol se sirupem, limonádou nebo jablečným moštem. Cena takového nápoje byla tedy o něco vyšší než obvyklá dávka whisky.

Podle některých amerických zdrojů (časopis True West Magazine) byly na Divokém západě oblíbené následující míchané nápoje – „Whisky Punch“ (ohřívaná whisky s citronovou šťávou), „Stone Fence“ (whisky s moštem a ledem) a „Tom a Jerry“ (brandy, smíchané s vejci, mlékem (vodou) a cukrem). Cena takových směsí nebyla vyšší než 30-40 centů za porci, v závislosti na kvalitě koktejlového základu.

A jaké byly výdělky?

Průměrně v 70. a 80. letech 19. století, v oblastech, které se počítají do Divokého západu, stála pinta piva 10 až 25 centů, sklenka 1/4 pinty whisky od 12,5 do 25 centů, míchané nápoje od 30 do 40 centů. Obyčejný dělník s platem 2 $ denně, si mohl dovolit se opít pouze jednou týdně.

Jako příklad platební schopnosti obyvatel v roce 1881 se podívejme na plat pracovníků a zaměstnanců v Arizoně.

Kováři dostával od 4 do 6 dolarů denně, vyšší taxa je plat prvotřídních pracovníků. Tesaři dostávali 4 až 5 dolarů denně; zedníci a dělníci na stavbách od 5 do 6 dolarů za den; mechanik od 5 do 6 dolarů denně; tiskař od 4 do 5 dolarů denně; úředníci od 50 do 100 USD měsíčně plus jídlo; řidič od 40 do 70 $ za měsíc plus jídlo; pastýři od 30 do 40 $ za měsíc s jídlem; zemědělští pracovníci 30 až 40 $ měsíčně.

Zdroj: The resources of Arizona, Prescott, Ariz., 1881

Obr. Záběr z filmu „Návrat do budoucnosti – 3“