Únosy do UFO

Fenomén únosů do UFO je jeden z nejkontroverznějších prvků v ufologii a vyvolává jak bezmezné nadšení, tak i kritické odmítnutí.

Kde se tento fenomén vzal? Jak vznikl? Skrývají se za ním skutečně mimozemské návštěvy? A nebo je příčina někde jinde?

V roce 1997 byla polovina účastníků průzkumu CNN a Time (1) přesvědčena, že bytosti z jiných planet navštěvují Zemi, aby unášeli lidi.

„Únosy do UFO se neodehrávají v reálném světě“

Psycholožka Harvardské univerzity Susan Clancy začala studovat jev tzv. „únosů“ před několika lety.

Chtěla vědět, co vede obyčejné lidi k přesvědčení, že mají nevšední zážitky s mimozemšťany. Hovořila se stovkami nadšenců na létající talíře, kteří tvrdili, že existují hybridní děti s lidskou a mimozemskou DNA…

O výsledcích svého výzkumu napsala knihu „Abducted. How People Come to Believe They Were Kidnapped by Aliensv“. (Únosy. Jak lidé věří, že byli uneseni mimozemšťany.) (2)

Touto knihou si Susan Clancy vysloužila značnou nenávist ze strany věřících v mimozemšťany.

Její studie totiž říká, že setkání s mimozemšťany se neodehrávají v realitě, ale jsou důsledkem zážitků během spánkové obrny. Ta může vysvětlit „divné jevy“, neboť spánková obrna se vyskytuje při usínání nebo probouzení a nabízí velmi realistické halucinace.

Víra v únosy je podle Susan vedlejším produktem našeho pokusu vysvětlit ony „divné jevy“, které člověk zažívá. Protože většina chce pochopit své pocity, nachází je v příběhu, který je kulturně k dispozici.

Interpretace jevu jako únos mimozemšťany jsou, podle badatelky, v mozku obětí. Žádné implantáty jim tam bytosti z jiných světů nevkládají, ale již tam mají informace a vzpomínky, které mohou být použity, aby byly použity v příběhu o únosu.

Spánková obrna

Susan měla sama první epizodu spánkové obrny asi před pěti lety. I když věděla o tomto fenoménu, byla ohromena pocity, které doprovázejí takovou zkušenost. Bylo to tak ohromující – vznášela se a točila se ve vzduchu. Zpočátku byla vyděšená k smrti, pak začala pociťovat velké teplo. Pak bylo po všem. Stalo se jí to ještě dvakrát. Vždy měla stejný pocit – plovoucí tělo v prostoru, teplo … a spiritualita.

Čtvrtina obyvatel trpí ve svém životě epizodní spánkovou obrnou (3), a pouze 5 lidí ze sta ji zažívá v kompletní podobě – s halucinacemi vizuálními, zvukovými a hmatovými.

Děsivý zážitek vede mnoho trpících k hledání vysvětlení a pak, v některých případech, k interpretaci tohoto zážitku jako únos mimozemšťany.

Únosy a sny

První známý únos do UFO je případ manželů Betty a Barney Hillových ze Spojených států, ke kterému došlo v roce 1961.

Knižně byl vydán novinářem Johnem G. Fullerem v knize „Přerušená cesta“ o pět let později. Kniha byla nejprve přijata s nedůvěrou, ale postupně se tyto příběhy staly populárními.

Případ Hillových položil obecný základ scénáři únosů.

Manželský pár se vracel autem z dovolené v noci 19.září 1961, když uviděli světla na obloze. Zastavili auto a u cesty světlo sledovali.

Domů se vrátili o dvě hodiny později, než plánovali. Betty začala číst knihy o UFO a začala mít noční můry. Oba šli k psychiatrovi Benjaminu Simonovi, a v hypnóze vypověděli příběh o únosu.

Příběh Hillových, kteří byli hypnotizováni samostatně, má řadu nesrovnalostí. Betty říkala, že bytosti mluvily anglicky, Barney je neslyšel mluvit. Bytosti nevěděly, k čemu slouží u ženy zip na šatech, u muže netušili, k čemu je zubní protéza.

Psychiatr, který manžele vyšetřoval, uzavřel příběh tím, že Betty se zajímala o UFO už před událostí, a řekla o svých snech o mimozemšťanech Barneymu, až došlo k začlenění těchto informací do jejich vzpomínek.

Hillovi nelhali, ale nikdy se s mimozemšťany nesetkali, s výjimkou Bettyných snů.

Všechny prvky příběhu pocházely z populární kultury.

Co ale viděli za světlo na obloze? Podle tehdejšího data a času šlo zřejmě o Jupiter.

Hypnóza a pravda

Někdy si lidé pamatují „únos“ bez vnější pomoci, jiní potřebují terapeuta a hypnózu.

Typický únos probíhá tak, že člověk, který, poté, co viděl objekt na obloze, je přiveden do cizí kosmické lodi. Mimozemšťané jsou bytosti se zelenou nebo šedou kůží, neduživí, s velkou hlavou, černýma mandlovýma očima, nosem a malými ústy. Znehybněná oběť na nosítkách je vystavena lékařskému vyšetření, které mohou zahrnovat zavedení nástrojů do pupku, nosu, úst a konečníku a někdy je nucena mít sex s jedním z mimozemšťanů.

Když je po všem, člověk si na nic nevzpomíná, ale má pocit, že prožil zvláštní zážitek, a pokud tedy dotyčný narazí na možnost hypnózy, na zážitek si obvykle „vzpomene“ až po jejím absolvování a „vybaví“ se mu „vlastní“ únos.

Čtyři desetiletí výzkumu prokázaly, že hypnóza je špatný způsob, jak osvěžit paměť. Nejen že obecně nepomůže oživit vzpomínky na skutečné události, ale také vytváří falešné vzpomínky, vzpomínky na věci, které se nestaly, vzpomínky na něco, co člověk jen chtěl, nebo navrhoval, nebo prostě si jen něco představoval, ale neuskutečnilo se to.

Hypnóza je tedy vůbec špatný nástroj k tomu, jak zjistit pravdu, protože to je stav, ve kterém je člověk obzvlášť ovlivnitelný, což může vést ke zmatku a vytváření falešných vzpomínek. V příběhu únosu to všechno lze spojit dohromady.

Falešné vzpomínky může vložit i samotný hypnotizér svými dotazy a připomínkami, které vedou buď k příběhu o únosu, nebo k příběhu o účasti oběti na satanském rituálu, nebo o účasti při sexuálním zneužívání, atd… Vše závisí na zájmu hypnotizéra a dispozicích subjektu.

Původ „únosu“ v populární kultuře

Po celá desetiletí nás mimozemšťané provázejí v naší kultuře. Takže, i když se dotyčný nikdy nezajímal o tuto oblast, přesto byl vystaven příběhům o mimozemšťanech a únosech.

Pro stovky lidí, kterým se takto „obnovily“ vzpomínky na „únos“ za pomocí hypnózy, k takové události skutečně došlo.

Bez ohledu na to, že nikdy nebyli v létajícím talíři, a nemohou poskytnout jakýkoli důkaz. Příhoda byla přijata za vlastní, i když se vůbec nestala.

Kolik lidí je přesvědčeno, že se stali obětí únosu?

Miliony lidí věří na mimozemské únosy a tisíce z nich jsou přesvědčeni, že byli oběťmi únosu. Podle průzkumu organizace Roper (4) z roku 1991, 3,7 milionů Američanů spadá do kategorie možných unesených. Autoři studie se ale neptali 5947 účastníků přímo na styk s mimozemšťany, ale požádali je, aby sdělili, zda měli řadu průvodních jevů unesených, včetně těch jevů, které jsou průvodními znaky spánkové obrny.

Bylo proto vyhlášeno, že 2% Američanů se zřejmě setkalo s mimozemšťany.

Falešnost tohoto vyhlášení je zřejmá. Nejen že žádný z ukazatelů není objektivní a neexistuje žádný důkaz pro podporu reality těchto zkušeností, ale šlo jen o výskyt některých subjektivních zážitků.

Jaký je původ těchto příběhů?

Všechny studie naznačují, že únosy jsou fenoménem kulturního původu. Byly doby, kdy lidé měli setkání s démony, anděly, bohy a vílami, ale ve dvacátém století se tyto subjekty staly návštěvníky z jiných světů. Všechna tato setkání s nadpřirozenými bytostmi mají společné to, že oběť musí nejdříve věřit v realitu těchto subjektů, a pokud ne, nemá jak tyto jevy interpretovat.

Kde berou unesení své vzpomínky?

Příběhy o únosu jsou součástí západní tradice. Základní scénář únosu mimozemšťany je známý na Západě po celá desetiletí a byl podporován masivně masovými sdělovacími prostředky, televizí, filmy, knihami i komiksy…

Od kdy se datuje první únos v naší kultuře?

Badatel UFO Martin Kottmeyer (5) našel první odkaz o únosu v kresleném seriálu Buck Rogers, publikovaném v USA v roce 1930, tři desetiletí před případem manželů Hillových.

Epizoda ukazuje klasický model únosu Marťany, vyzvednutí a odvedení k lodi, lékařské vyšetření, rozhovor s posádkou a tamním vůdcem, zatímco unesený vidí Zemi z vesmíru.

První mimozemský únos

se objevil ve filmu v roce 1953, „Invaze z Marsu“: velcí mimozemšťané, zelení a hloupí, unášejí lidi za pomoci zvláštních mechanismů.

Psycholožka Susan Clancy poznamenává, že právě v tomto filmu mimozemšťané poprvé vkládají jehlu do břicha ženy, což je běžné v příbězích o únosech už od dob Hillových.

O rok později, ve filmu „Zabijáci z vesmíru“, má unesený jizvu a nemůže si vzpomenout na únos. Tyto filmy jsou počátkem v řadě asi 50 filmů o únosech.

Kde se vzaly černé a oči mandlového tvaru u mimozemšťanů?

Martin Kottmeyer objevil v roce 1994, že jediná věc, která se zdála být originální v případě manželů Hillových, byly velké mandlové oči mimozemšťanů.

Ale velké černé oči mimozemšťanů se objevily v epizodě Krajní meze už 22.února 1961, tedy pár měsíců před případem Hillových. (6)

A závěr?

„Za deset let víra, že mimozemšťané jsou mezi námi bude možná stejně běžná jako víra v Boha,“ předpovídá Susan Clancy.

Odkazy

(1) http://www.time.com/
(2) http://www.hup.harvard.edu/catalog/CLAABD.html, vydané Harvard University Press – http://www.hup.harvard.edu/
(3) http://www.stanford.edu/~dement/paralysis.html
(4) http://www.ropercenter.uconn.edu/
(5) http://www.dios.com.ar/notas1/biografias/escribas/kottmeyer_martin/kottmeyer_martin.htm
(6) Kottmeyer, Martin: The Eyes that Spoke. http://www.csicop.org/sb/9409/eyesthat.html