Příliš mnoho nálezů pravěkých lidí

V poslední době se našlo několik nových nálezů pravěkých lidí, buď našich prapředků, nebo našich bližších či vzdálenějších příbuzných.

Nedávno to bylo dítě Homo habilis (1), předtím nález kostí Ardipithecus afarensis (2), pozůstatky neandrtálců i prvních lidí našeho druhu, který si hrdě říká Homo sapiens sapiens (člověk moudrý moudrý), ale největší publicitu zažil nález kostí ženy člověka, jemuž se zatím říká, podle místa jeho nálezu na ostrově Flores, Homo floresiensis (3). A protože jde o druh (snad?) člověka velmi malého, vysokého asi jeden metr, dostal pohotově název »hobit« podle známých hobitů z knih o Pánu prstenů J. R. R. Tolkiena (4). Ale zde tento název pro člověka floreského používat nebudeme.

V současné době se však rozhořel mezi vědci boj, a ti samotní či týmy vědců přinášejí nové a nové argumenty pro i proti existenci nového druhu tohoto člověka.

Není vůbec jednoduché vyslovit zásadní soud o této otázce. Je pravda, že se našly pozůstatky čtyř až šesti jedinců tohoto druhu, kteří žili v době před osmdesáti až dvanácti tisíci lety, a spolu s nimi i desítky kamenných nástrojů, které by mohly být jejich dílem, a to vše by mohlo dostačovat k vědecké formulaci druhu člověka. Na druhou stranu vědcům radí opatrnost. Je přece známo, že na izolovaných ostrovech se vyvíjejí zcela samostatně zajímavé druhy živočichů, z nichž především savci získávají malé, trpasličí formy, a naproti tomu třeba plazi dorůstají obřích velikostí. Takovým příkladem mohou být třeba varani z ostrova Komodo, dnes největší suchozemští čtyřnozí plazi (dokonce na ostrově Mores byly nalezeny pozůstatky varanů ještě větších, než ti komodští, kteří mohli docela dobře lovit i příslušníky druhu Člověka floreského), či trpasličí druhy slonů nebo šelem ze středomořských ostrovů, které tam žily ještě v dobách prvotního rozvoje středomořských států, ať již to byla říše egyptská či nejrůznější městské státy a království starých Řeků (např. Malta).

Vraťme se však k nálezu kostí člověka floreského. Kanadský tým, který kostru objevil, ji po pečlivém zvážení a vědeckém zkoumání, které trvalo několik let, označil za nový druh člověka. Výrazné znaky na kostře, jako je ustupující brada, třenové zuby s dvojitým kořenem a celková stavba kostry, ukazují na to, že jde zřejmě o nástupce druhu člověka vzpřímeného (Homo erectus‘), miniaturizovaného v důsledku života v ostrovní izolaci. Je tu ovšem lebka, která má mozkovnu příliš malou, než aby šlo o pouhou zmenšeninu člověka vzpřímeného (Homo erectus) a také pánev, která je naopak příliš široká, která spíše připomíná člověka zručného či spíše jeho předchůdce – australopitéky. To jsou závažné indicie.

Jiní vědci, zejména indonéští, však v nálezu kostry vidí spíše člověka moderního, postiženého vzácnou nemocí, která působí zmenšování mozku, mikrocefalií. Pro nejsou argumenty nesouměrné deformity lebky, což by měly být příznaky této nemoci. Odpůrci mikrocefalie však argumentují tím, že deformity lebky by mohly být způsobeny vahou nadložních sedimentů (což při paleontologických nálezech není vůbec žádná zvláštnost, ba právě naopak). A mikrocefalikové neplodí děti, a jak jinak se mohly kostry zachovat v tak dlouhém časovém období?

Další spor se vede i kolem nalezených nástrojů. Jsou vyrobeny jednoduchou technologií, rozbíjením sopečných pum. Vznikly tak škrabky, nože, mlaty a další potřebné nástroje. Ale ten, kdo nástroje vyráběl, musel mít určitou představivost a musel výrobu nástrojů nějakým způsobem připravit, naplánovat a uskutečnit. A to při objemu mozku člověka floreského, který činí asi 400 cms, by tento člověk toho neměl být schopen. A co když ano. Ale některé rysy zmíněného mozku vykazují náznaky vysoké specializace, a tak by jeho majitel to dokázat mohl. A tak se čeká na další nálezy.

Kdy budou? Až budou další vykopávky a další nálezy pozůstatků člověka floreského i nástrojů, jež jsou mu připisovány. Ale indonéská vláda zatím další vykopávky z bezpečnostních důvodů odmítá povolit. A tak žijeme v napětí, zda byl skutečné nalezen další druh člověka, který mohl být našim současníkem.
Jak asi tento člověk žil? Zatím poznatků není mnoho. Dosavadní nálezy toho moc neukázaly. Malý člověk floréský byl lovec a sběrač. Jeho obydlím byl hluboký tropický prales a velmi pravděpodobně sopečný pseudokras. Vždyť právě v takové sopečné jeskyni se jménem Liang Bua byly pozůstatky člověka floreského nalezeny.

Podle stále živých legend se místní lidé občas setkávali s chlupatými malými lidmi, jež pojmenovali Ebu Gogo. Prý mluvili nesrozumitelné šeptavé zvuky, ale také dokázali opakovat i lidskou řeč. K poslednímu setkání s těmito malými našimi příbuznými mělo dojít asi před sto lety. Dokonce se hovoří i o tom, že malí lidé občas kradli normálním lidem novorozeňata, pravděpodobně jako snadnou kořist. A právě zhruba před těmi asi sto lety mělo k takové události dojít. To ovšem pobouřilo celou vesnici a všichni muži se vydali malé lidi pronásledovat. Dítě však už našli mrtvé a také několik těch malých chlupatých lidí. Pomsta byla taková, jaká asi měla být. Malí lidé byli pobiti a od té doby nebyli již k vidění. Snad to byli poslední příslušníci druhu, snad se možná stáhli hlouběji do pralesa a výše na sopku, kam lidé z vesnic okolo sopky nechodí ve víře ve zlá božstva, jež v ní sídlí. Je tak možné, že Homo floresiensis dosud žije, aniž bychom o jeho současné existenci měli vědomí.

Jak bychom se k němu asi zachovali? Vzali bychom ho jako další myslící druh člověka, nebo bychom na něj hleděli jako na vzpřímeně chodící opici? Stal by se jedním z druhů, které ukazujeme v zoologických zahradách, nebo bychom mu dali možnost svobodně s námi žít, aniž bychom ničili jeho přirozené prostředí?

Možná, že si řeknete, že jsou to otázky hloupé. Možná, že ano, možná, že ne. Vždyť jak hledíme na naše nejbližší příbuzné – šimpanze? Jak je to dlouho, kdy byli loveni i živí, aby na nich byly činěny pokusy s vivisekcemi a s nebezpečnými léky. Nebo má náš druh v genetické výbavě zakódováno všechno změřit a rozškatulkovat?

V každém případě by to však byl další důkaz vývoje života na Zemi, který je nyní tak vehementně mnohými popírán. Už i u nás se tací vyskytují a připisují Darwinovi a jeho pokračovatelům div ne ďábelskou podobu. Po takových letech snášení pádných důkazů o vývoji života.

Myslím však, že bychom měli, stejně jako u dalších živočišných a rostlinných druhů, zachovat jeho přirozené prostředí a hlavně z něho nedělat turistickou atrakci. Vždyť i kamenné stavby díky náporu turistů chátrají. Natož něco tak jedinečného, jako je další živočišný druh. A meh bychom si uvědomit, že možná za několik desítek tisíc let budeme na tom podobně i přesto, že je nás dnes bezmála šest miliard.

Odkazy

(1) http://cs.wikipedia.org/wiki/Homo_habilis
(2) http://cs.wikipedia.org/wiki/Australopithecus_afarensis
(3) http://cs.wikipedia.org/wiki/Homo_floresiensis
(4) http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Ronald_Reuel_Tolkien