Voynichův rukopis rozluštěn?

Kniha, nacházející se v trezoru na univerzitě v Yale, se honosí titulem „nejtajemnější na světě“. A určitě si toto označení zaslouží, protože ji nikdo nemůže přečíst. Dosud všechny pokusy, včetně nejmodernějších metod dekódování, nepřinesly významné výsledky.

I když by se mohlo zdát, že na tom není nic složitého – jsou zde pečlivě psaná písmena, slova, obrázky s titulky… Nicméně, pochopit se to nikomu nepodařilo. Jazyk je prostě cizí.

Podezření, že rukopis má možná i mimozemský původ, posiluje zobrazení na jedné ze stránek – je to sousední galaxie – mlhovina v Andromedě.

Po mnoha pokusech a nezdarech začali mít někteří vědci dokonce podezření, že Voynichův rukopis je jakýsi středověký vtip, uměle vytvořený nesmysl a snažili se to i dokázat. Ale nadšenci našli nové důkazy, že rukopis má skutečně smysl – skrytý. A stalo se, že se ho možná podaří rozluštit.

Rukopis se skládá z několika částí – botanické, astronomické, biologické, astrologické, farmaceutické a ze složky receptů. Alespoň lze tak usuzovat podle připojených kreseb.

Botanická část rukopisu je naplněná barevnými kresbami rostlin. Vědci je dosud obvykle nazývali „podivnými“, „tajemnými“. Říkali, že na světě takové neexistují. A tak se předpokládalo, že stejně jako text jsou i rostliny neznámé a nelze je identifikovat.

Ale nyní se rostliny překvapivě podařilo „rozluštit“. Ne všechny, ale 37 z 303 zobrazených.

Identifikovali je botanik Arthur O. Tucker z University v Delaware a vysloužilý specialista v IT technologiích Rexford H. Talberte, který sloužil na americkém ministerstvu obrany a NASA.

Je možné, že úspěch byl způsoben tím, že botanik Tucker se zabývá i starověkými rukopisy. A v jednom z nich, v herbáři „Cruz-Badianus“ viděl nákresy, podobné těm, které jsou ve Voynichově rukopisu.

Cruz-Badianus neboli „Herbář Aztéků,“ byl sestaven v roce 1552 v Novém světě v jazyce Aztéků – Nahuatl. Tento rukopis popisuje léčivé rostliny. Jsou znázorněny na obrázcích, provedené ve stejném stylu jako v „nejzáhadnějším rukopise na světě.“

Jako první vědci identifikovali kaktus, pak svlačec, pak divoké zelí, pak rostlinu, podobající se bramborám. A nakonec celkem 37 rostlin. Všechny však pocházejí z amerického kontinentu.

Vědci došli k závěru: Voynichův rukopis nebyl vytvořen v Evropě, ale v Novém světě. Je napsán v jazyce Aztéků – Nahuatl. Text – alespoň jeho botanická část – je popisem určitého souboru léčivých rostlin, které pochází z území dnešního Mexika.

„Mnohé kresby rukopisu, na kterých jsou zobrazeny námi identifikované rostliny, mají popisky,“ říká Tucker. „To umožňuje porovnat je se známými jmény těchto rostlin v jazyce Aztéků, a tak najít klíč k šifře.“

A co víc – analýza barev a inkoustu Voynichova rukopisu potvrzuje závěr o jeho americkém původu. Inkoust podobného složení používali aztéčtí bylinkáři. V Evropě se barvy i inkoust používaly odlišné.

Objev Tuckera a Tolberta je povzbudivý. A také odhaluje, proč tajemný autor rukopis šifroval. Snad jen proto se mu podařilo rukopis ochránit. Nepostihl jej díky tomu osud jiných aztéckých rukopisů, které byly systematicky ničeny evropskými kolonizátory a misionáři.