Meteorit, který nikdy nedopadl

Moderní vědci neberou vážně hypotézu spisovatele sci-fi Alexandra Kazanceva, že dne 30. června (17. června juliánského kalendáře), 1908 nad Tunguzkou explodovala kosmická loď mimozemšťanů.
Od zdi ke zdi

Při vší úctě, je třeba uznat: jen díky Alexandru Kazancevovi mají lidé stále zájem o události před sto lety.
Může za to konkrétně jeho povídka „Výbuch“, která byla publikována v časopise „Znanije-Sila“ před více než 60 lety.

Zde velmi přesvědčivě spisovatel ukázal, že v roce 1908 tajgou otřásl jaderný výbuch.

Jedna z postav povídky vyslovila nápad, že k explozi došlo „ne v uranovém meteoritu, ale v meziplanetární kosmické lodi, využívající jadernou energii…“

Mimozemšťané – i když se ve výbuchu vypařili – vyvolaly nebývalý zájem. A zároveň vyvolali nekonečné protesty těch, kteří na ně nevěří. I když plné odhalení je stále v nedohlednu.

Například příznivci oficiální hypotézy o tom, zda šlo o velký meteor, nebo o malou ledovou kometu, jsou připraveni vysvětlit mnohé – výbuch, tlakovou vlnu, polehnutí stromů.

Ale nastupují jiné hádanky.

Proč meteorit zpočátku letěl k Zemi pod úhlem 60 stupňů, a pak pod 17 stupni?

Jak mohl letět podle takové zakřivené dráze?

Koneckonců, kolem řeky Leny od východu na západ, objekt opsal v azimutu cca 90 stupňů a dál se pohyboval od jihu k severu.

Proč takový obrat? A co způsobilo výbuch? Kde jsou úlomky?

Bohužel, ne všichni přijali Kazancevovu verzi.

Ano, exploze byla výšková, která povalila tisíce stromů. Ale popáleniny byly velmi odlišné od těch, které zanechává po sobě atomový výbuch. Radioaktivní zamoření nebylo zjištěno.

Ale přístroje Irkutské observatoře zaznamenaly mnohem silnější a delší magnetické rušení, než ty, které doprovázejí jaderné výbuchy…

Mimozemšťané ze supravodiče

Ruský vědec, člen Centrálního institutu leteckého motorového konstruktérství (http://www.ciam.ru/) Andrej Zlobin, předložil před časem hypotézu, která tyto jevy spojila do souladu a dodnes ji obhajuje na vědeckých konferencích.

Přiznává, že tunguzské těleso mohlo být kometa.

Ale naznačuje, že její jádro bylo kovové, pokryté pláštěm ledu.

Právě takový model katastrofy, podle Zlobina, vysvětluje neobvyklé chování objektu.

Komety k nám přicházejí z hlubin vesmíru. To znamená, že jsou ochlazeny téměř na absolutní nulu. A při této teplotě některé kovy ztrácí odpor a stávají se supravodičem. A takový objekt míří k Zemi.

„V blízkosti povrchu naší planety se těleso chová podle zákonů fyziky,“ vysvětluje vědec.

„A v supravodiči, pohybujícím se v magnetickém poli, se indukuje proud. Kolem objektu se objeví zářící plazma z kovových par. Zároveň vzniká síla, která mění trajektorii pohybu.

Objekt se může převracet, otáčet se, a vůbec se pohybovat v závislosti na interakci s elektromagnetickým polem Země.

To je důvod, proč několik set kilometrů „meteorit“ letěl téměř vodorovně, místo toho, aby letěl prudce dolů, jak by se dalo očekávat.

Zlobin simulovat pohyb supravodivého kosmického tělesa na počítači. Na displeji se zobrazila trajektorie velmi podobná té, kterou popsali svědkové, i události a následky jevu, zakončeného výbuchem. Podle vědce, jinak to ani nemohlo být.

Supervodič nahromadí obrovskou elektrickou energii.Ale když se kov nakonec prohřeje, odpor, který se na počátku rovnal nule, se stává normálním. Elektrická energie se okamžitě mění na teplo. A to znamená, že objekt exploduje s velkou silou.

Obr. Skutečná trajektorie objektu nad Tunguzkou. vedle – výsledek simulace

Co říkal Cander

Ale kde jsou ti mimozemšťané?

Podle Zlobina, objeví se za předpokladu, že nedošlo ke katastrofě kusu chladného kovu, ale kosmickým korábem s elektromagnetickým motorem, který šel na přistání, ale z nějakého důvodu se nad ním ztratila kontrola řízení.

Mimochodem, v předvečer katastrofy Tunguska univerzitní profesor v Kielu Weber dokumentoval podivné magnetické poruchy pravidelného charakteru.

Probíhaly 27. – 28. června 1908 od šesti hodin ráno do jedné v noci, a ve stejnou dobu 28. – 29.6. a 29. – 30.6.1908 od osmi ráno až do poloviny druhé noci.

Proč nepředpokládat, že anomálie v magnetickém poli nebyly způsobeny pohybem cizí kosmické lodi v blízkosti Země?

A vezměte si nynější UFO – občas byly zprávy o elektromagnetických poruchách a problémech.

„A vy opravdu věříte, že létající přístroje s elektromagnetickými motory v zásadě existují?“

„Není to v rozporu se zákony fyziky,“ říká Zlobin.

„Zakladatel ruské kosmonautiky a učitel S. Koroljova F. A. Cander V červnu 1910 analyzoval možnost využití zemského magnetického pole pro pohyb kosmických lodí.

Ve svých poznámkách poznamenal, že vodič, po kterém teče el. proud od východu na západ, v magnetickém poli Země vzniká síla, kolmá na magnetické siločáry.

Tato síla může být rozložena do dvou částí: horizontální a vertikální. Pokud vodorovnou složku nějak vykompenzujeme, pak se působení vertikální složky vodiče (tj. kosmického korábu) zvýší.

Toto je možno použít ke změně pohybu korábu, při startu z povrchu malé planety, a to zejména pokud by se nižší teploty použily k navození supravodivosti kovů.“

Potenciální možnosti korábů s elektromagnetickým motorem jsou úžasné.

Zlobin říká, že by mohly ostře, téměř do pravého úhlu, uhnout do strany nebo okamžitě zastavit. V podstatě jako UFO. Koneckonců, řízení bude stejně a zároveň působit na každý kousek konstrukce.

Reakce bude okamžitá.

„Dne 17. června ráno, na počátku 9.hodiny, jsme pozorovali nějaký neobvyklý jev přírody.

V obci N-Karelinskom (200 verst severně od Kirenska) rolníci viděli na severozápadě, spíše vysoko nad obzorem, něco velmi silně (bylo nemožné se podívat) bílo-modře zářícího, pohybující se po dobu 10 minut od shora dolů.

Těleso vypadalo jako „trubka“, tj. válcové … blížilo k zemi (lesu), lesknoucí se jakoby vybuchlo a na tom místě se objevil obrovský mrak černého kouře a bylo slyšet velmi hlasitý zvuk (ne hrom), jako by od velkých padajících kamenů nebo od dělostřelecké palby.

Všechny budovy se třásly. Všichni vesničané vyběhli v panice ze strachu na ulici, ženy plakaly, každý si myslel, že je konec světa … V této době, někteří obyvatelé v Kirensku pozorovali na severozápadě, jak ohnivě červená koule se pohybuje, podle některých, horizontálně, a podle svědectví ostatních – poněkud šikmo … vedle nich.“ (Noviny „Sibiř“ ze dne 2. července 1908)