Podivné útvary na snímcích z Marsu (43)

Ulita na Marsu

Na fotografiích z Marsu, zhotovených marsochody, našli badatelé opravdovou ulitu, stejnou jako na Zemi.

Obr. 1 Fotografie byly pořízeny před lety

Fotografie byly pořízeny v roce 2014, ale badatelé si jich všimli až nyní. Na fotografii je svah malé vyvýšeniny, a svahu je „připevněno“ něco, co nápadně připomíná pozemské „domeček pro šneky“. Pokud byste nevěděli, že snímek je z Marsu, mohli byste si myslet, že někde ba Zemi našli další fosilii.

Ulita je nejvíce podobná amonitům. Takové zkamenělé ulity se nacházejí po celém světě, včetně ČR, např. v září 2015 vyzvedli 80 cm ulitu ze dna řeky Ohře. (1) To znamená, že takové nálezy nejsou na Zemi nic zvláštního. Ale na Marsu?

Na Zemi žili amonité v mořích, nesnášeli sladkou vodu. Lovili všechno – tím se podobali moderní chobotnici. Vymřeli spolu s dinosaury před 65 miliony let. Dnes je téměř jisté, že velké vymírání, které zabilo amonity spolu s dinosaury, způsobil pád obrovského asteroidu. Spadl na Zemi a vyvolal obrovskou explozi. Po celá desetiletí, ne-li po staletí, husté mraky prachu zakrývaly Slunce. Nastal chlad. A amonity milovaly teplo. A poté se už teplo tak úplně nevrátilo. S pádem asteroidu a velkým vymíráním začala moderní, relativně chladná geologická éra, pod názvem Cenozoic.

Existuje originální hypotéza, proč tomu tak je. Dinosauři byli obrovští tvorové, a stopy své existence v podobě výkalů zanechaly také obrovské, o hmotnosti tisíců tun. Celé toto bohatství nasycovalo atmosféru oxidem uhličitým, a tak bylo teplo, protože vyvolal přírodní skleníkový efekt. Zní to neuvěřitelně, ale v poslední době jsou vědci stále více přesvědčeni, že klima na Zemi závisí na biosféře, tedy na fungování živých tvorů.

Obr. Takto vypadal kráter Gale ve starověku, kdy blogeři našli marťanský „amonit“.

A co bylo v té době na Marsu? Nikdo už není překvapen, když na fotografiích z Rudé planety vidí vysušená koryta řek. Pokud v řekách tekla voda, stejně tak v jezerech a mořích, marťanská obloha byla modrá, a muselo být docela teplo, tedy nad 0 stupňů C. Dříve se nám zdálo, že Mars je velmi odlišný od Země, ale nyní čím dál, tím více zjišťujeme, jak se nám podobá, a hlavně podobal.

Marsochody prozkoumaly ložiska půdy a zjistily, že se neliší od pozemských. Našli dokonce něco jako bahno, a bahno je v podstatě líheň pro život.

Málokdo pochybuje, že pouze profesionální opatrnost brání vědcům v oficiálním oznámení, že život byl na Marsu alespoň v dávném starověku. Ale kdy? Zřejmě velmi dávno, asi před 3,5 miliardami let. Když dinosauři na Zemi zahřívali svým hnojem atmosféru, Mars už byl prázdný. Proč k tomu ovšem došlo – nevíme. Mars je daleko od Slunce, tedy je na něm chladno, planeta je menší, udržet atmosféru je pro ni obtížnější. Možná sem také padl asteroid…?

Pokud marťanský amonit není jen optickou iluzí, a opravdu někdy na Marsu něco takového kdysi žilo, vede to k překvapující skutečnosti: život na různých planetách je podobný. Když se ve fantastickém filmu objeví mimozemšťan s rukama, nohama a hlavou, mnozí pohrdavě odseknou: „To není možné! Člověk se zrodil z ryze pozemské opice, mimozemšťané budou určitě jiní.“

A to zřejmě neplatí. Zdá se, že biologická evoluce sleduje určité vzorce vývoje, a na jiných planetách se nesetkáme se zcela nepochopitelnými příšerami. Koneckonců, prvky, ze kterých je život poskládán, jsou známé, jejich vlastnosti, fyzikální a chemické zákony platí na Zemi, jako na druhém konci vesmíru, úplně stejně.

Astrobiolog NASA David De Marais říká: „Ano, marťanské organismy se nejspíše podobaly pozemským. Faktem je, že Mars a Země jsou si docela podobné. Jsou to planety pozemského typu, a život na obou planetách je založen na bázi uhlíku a vody. Nelze stavět na ničem jiném, bytosti, které dýchají něco jiného, jsou nesmysl, fantazie.“

Má však mnoho odpůrců.

Stále totiž nevíme, zda americké sondy našly život na konci 70. let nebo ne! Tehdy byl proveden jedinečný biologický experiment. Sonda shromáždila marťanskou půdu a sledovalo se, zda to, co z ní vychází, je „dech“ bakterií. Zpočátku se zdálo, že ano, půda dýchala! Poté byla půda sterilizována (přímo na Marsu), ale ona i nadále „dýchala“. Z toho vyplynul závěr – nejedná se o život, ale o chemické reakce. Bohužel…

A pokud život v marťanské půdě existuje, jak je to možné? Půdu sterilizovalo tvrdé záření Slunce (Mars před ním není chráněn). Bakterie na Marsu se s tím zřejmě naučily žít. Existuje jen málo organismů na Zemi, které existují v životu „nemožných“ podmínkách, bez kyslíku, v kyselině sírové, v půdních zlomech na dně oceánů. Je jich málo, ale existují. Z toho vyplývá, že jejich existenci na Marsu nic nebrání.

Pravděpodobně už jen zbývá jen několik let, které nás oddělují od okamžiku, kdy vědci získají nesporná fakta: život na Marsu byl a možná stále je. Sice jen ve formě baktérií a jednoduchých organismů, ale je. A tak na Rudé planetě, jako na Zemi, možná žily amonity. A na obou planetách vyhynuly. Co zbylo?

Odkazy

(1) Muzejníci vyzvedli z Ohře obří ulity z druhohor, dolovali je hodiny. Idnes, 18.9.2015. Online: https://www.idnes.cz/usti/zpravy/amoniti-z-ohre-v-muzeu-usti-nad-labem.A150918_115912_usti-zpravy_alh