Jak to bylo s případem únosu Lindy Napolitano do UFO (9)

Konec jedné ufologické legendy

Setkání 3. října 1992

Dne 3.10.1992 se badatelé setkali s Hopkinsem a jeho kolegy v jeho rezidenci na Manhattanu. Mezi účastníky byl David Jacobs, Walter H. Andrus, a Jerome Clark, a také Linda s manželem. Během setkání došlo k zjištění mnoha okolností o případu od Budda Hopkinse, jakož i postoje Jacobse, Andruse a Clarka.

Badatelé se zeptali, zda Hopkins kontaktoval vrátné Lindina domu, zda viděli UFO. Hopkins odpověděl, že nikoli. To je docela překvapující, zvláště pokud UFO bylo tak jasné, že Janet Kimble si na mostě musela chránit oči před oslněním, i když byla víc než čtvrt míle daleko. Člověk by si myslel, že Hopkins by se měl dotazovat vrátných s ohledem na povahu tak velkolepé události.

Linda tvrdila, že policie vchází do bytového komplexu běžně. Badatelé se zeptali Hopkinse, jestli se to pokusil ověřit u vrátných nebo správce budovy. Uvedl, že to nepovažoval za důležité.

Badatelé se zeptali na počasí v noci, kdy došlo k únosu do UFO. Opět se ukázalo, že se Hopkins vůbec nestaral o počasí tento den. To byl možná jeden z nejvíce šokujících momentů, který poskytl obrázek Hopkinsových schopností jako vyšetřovatele. Pokud by počasí bylo mlhavé, deštivé, nebo by sněžilo, viditelnost by to značně ztížilo, a spolehlivost výpovědi svědků by bylo nutné hodnotit podle toho. Dokonce i první otázka příručky MUFONu pro vyšetřovatele UFO žádá informace o počasí.

Badatelé tedy sami zkontrolovali počasí v uvedený den a zjistili, že podmínky nebránily dobré viditelnosti. Ale skutečnost, že Hopkins se vůbec neobtěžoval získat tuto nejzákladnější informaci, bylo poučné.

Během jednání byl Hopkins dotázán na VIP osobnost, která měla být svědkem této události, ale není přímo jmenována, i když se spekuluje, že by to mohl být generální tajemník OSN. Na setkání byl přítomen odborný poradce, který po mnoho let sloužil jako funkcionář ochranné služby. Ten popsal rozsáhlé opatření potřebné pro přesun takové osobnosti – upozornění řady orgánů a osob na kontrolních bodech, apod. Tyto podrobné pokyny Hopkinse překvapily. Konzultant vypsal několik odborných termínů používaných ochrankou a navrhl, aby Hopkins požádal Richarda a Dana o objasnění významu těchto pojmů jako test jejich znalostí, a tím jejich kompetentnosti a tedy i důvěryhodnosti. Pokud je známo, Hopkinsovi se nepodařilo kontaktovat Richarda a Dana v této věci.

Javier Pérez de Cuéllar Guerra (1920-2020)

Během jednání manžel Lindy odpověděl na několik otázek (velmi tichým hlasem). Zdálo se, že má potíže s některými otázkami, a Linda ho opravovala až do „správné“ odpovědi. Zanechal setkání velmi brzy, i když ho Linda žádala, aby zůstal po jejím boku. Jeho odchod vyvolal řadu otázek a pochybností.

Linda také odpovídala na otázky v průběhu jednání. Hansen se zeptal Lindina manžela, zda se narodil a vyrůstal v USA, a on odpověděl, že přišel do USA, když mu bylo 17. Linda však v předchozím telefonickém rozhovoru s Hansenem tvrdila, že její manžel se narodil a vyrůstal v New Yorku. Připustila, že předtím záměrně uvedla Hansena v omyl.

Při jednání vyvstala otázka finanční dohody mezi Lindou a Hopkinsem. Stefula poznamenal, že Linda mu řekla, že ona a Hopkins měli dohodu o rozdělení zisků z knihy. Hopkins popřel, že by taková dohoda existovala, a pak tvrdil, že Linda úmyslně rozšířila takovou dezinformaci.

Během setkání byly předneseny zprávy od dvou psychologů. Ti došli k závěru, že Linda je průměrně inteligentní. Jeden dospěl k závěru, že Linda by musela mít inteligenci šachového velmistra Bobbyho Fischera, aby naplánovala a provedla takové mystifikace. Ačkoli šlo o údajně odborné posudky, badatelé nebyli seznámeni se jmény těchto psychologů.

Paní Penelope Franklinová se zasedání rovněž zúčastnila. Jde o blízkou spolupracovnici Hopkinse a editorku jeho nadace. Hopkins předtím badatele písemně informoval, že paní Franklinová byla spoluřešitelem Lindina případu. Během přestávky v jednání paní Franklinová řekla, že Linda Hansenovi lhala naprosto oprávněně. Tohoto pozoruhodného prohlášení byl také svědkem Vincent Creevy, náhodou stojící mezi Franklinovou a Hansenem.

Prohlášení paní Franklinové vyvolává velmi znepokojivé otázky, zejména s ohledem na její důležitost v rámci kruhu Hopkinsových spolupracovníků. Její prohlášení porušuje všechny normy vědecké práce. Můžeme se jen dohadovat, kdo Lindě poradil lhát. Dostali i jiní unesení podobnou radu? Jaké sociální a etické prostředí vytváří Hopkins a Franklinová mezi unesenými? Hopkins i Franklinová dluží badatelké obci vysvětlení. Dokud se tak nestane, nelze tyto osoby přijmout jako důvěryhodné vyšetřovatele.

Pokračování