Záhady dávnověku (7)

Existovala neznámá pracivilizace?

Domněnka, že starověk čerpal některé své znalosti z poznatků, které nashromáždila jakási raná, nám dosud neznámá civilizace, existující před rozsáhlou světovou katastrofou, podporuje nejen vývoj astronomie, ale také údaje dalších vědních oborů.

Pozoruhodné jsou například zeměpisné znalosti našich dávných předků.

Některé středověké námořní mapy jsou velmi přesné a jejich vzájemná podobnost ukazuje na společný pramen. Řada soudobých badatelů tvrdí, že jde o kopie dávné předlohy, která se nedochovala.

Na těchto mapách nacházíme poměrně přesné obrysy zemí a kontinentů, které byly objeveny teprve mnohem později. Autoři těchto map sami uváděli, že je zhotovili podle staré mapy, uložené v alexandrijské knihovně či pocházející z dob Alexandra Makedonského.

Turecká mapa Hadži Achmeda z roku 1559 obsahuje pobřeží Severní a Jižní Ameriky, území, která byla prozkoumána a zakreslena teprve po dvou staletích. Podle názoru sovětských znalců Východu I. Gumileva a B. Kuzněcova lze údaje o Americe najít i v tibetských textech zapsaných půldruhého tisíciletí před naším letopočtem.

Poměrně známá Ptolemaiova mapa zobrazuje severní Evropu s jakýmisi bílými oblastmi. Teprve současná rekonstrukce posledního zalednění ukázala, že obrysy těchto bílých oblastí jsou totožné s oblastmi, na nichž spočívaly zbytky ledovce, z čehož by ovšem vyplývalo, že mapa nemohla vzniknout později než v osmém tisíciletí př. n. l.

Zajímavý materiál poskytuje v tomto smyslu i matematika.

Rozsáhlé početní znalosti nejstarších národů neodpovídají životní praxi starověku, jak ji známe. Například pojem „milión'“ byl zaveden do evropské matematiky teprve v 19 století, avšak znali ho už staří Egypťané a měli na něj svůj zvláštní znak. Nebo ,,pí“, Ludolfovo číslo, nazvané podle holandského vědce, který v 17. století objevil vztah mezi obvodem kruhu a poloměrem. Moskevské Muzeum výtvarných umění má ve svých sbírkách egyptský papyrus, z něhož vyplývá, že naše „pí“ bylo pro staré Egypťany známou veličinou Stejně tak je znali ve starém Sumeru a používali i poučky, která po tisíciletí vstoupila do matematiky jako Pythagorova věta.

Kasta sumerských vzdělanců uměla řešit algebraické úlohy, kvadratické rovnice o několika neznámých, složité procentní výpočty a dokonce problémy, které přesahují rámec algebry. Mezi sumerskými texty je i matematická řada, jejíž koncový výsledek představuje číslo 195 955 200 000 000 – evropská věda k němu nedospěla ještě ani za dob Descarta a Leibnize. Znovu je třeba připomenout, že sumerští vzdělanci disponovali těmito znalostmi uprostřed divošství a barbarství své doby, že výpočty zapisovali dřevěnými hůlkami do měkké hlíny a že na míle předstihovali praktické potřeby své doby.

Příznačné jsou i starověké znalosti metalurgie.

Zmínili jsme se o jakýchsi učitelích, kteří šířili znalosti v různých částech světa. Snad právě jimi si lze vysvětlit některé zvláštnosti bronzové doby v Evropě. Bronz je slitina mědi a cínu, dalo by se tedy předpokládat, že dříve než lidé začali používat této kompozice, tavili oba kovy odděleně, že po dlouhou dobu používali mědi, než přišli na výborné vlastnosti kovu, obsahujícího vedle mědi ještě desetinu cínu. Avšak v Evropě doba měděná fakticky neexistovala, výrobky z mědi jsou velmi vzácné.

Bronzové předměty se objevují znenadání a ve všech oblastech zároveň. Stejně zajímavá je skutečnost, že výrobky z bronzu svědčí o značné dovednosti lidí, kteří je zhotovovali — z ničeho totiž nelze usuzovat, že si lidé používání bronzu osvojovali postupně. Podobný, náhlý předěl byl zjištěn i na území Mexika.

Hutnictví železa si lidé osvojovali dlouho, od prvních odlitků do užívání odlévacích forem uplynula více než dvě tisíciletí. Nikoli v jihovýchodní Asii: tam se uměn! odlévat železo objevuje náhle, jako by sem bylo zaneseno zvenčí. Zdá se, že v některých případech se lidé propracovávali k umění tavit a opracovávat kovy, kdežto jindy je získali v hotové podobě.

Doba elektřiny se datuje od roku 1786, kdy Luigi Galvani učinil svůj objev. Jenže při vykopávkách na březích Tigridu nalezli archeologové hliněné nádoby s železnými osami a měděnými válci, na nichž jsou patrné zbytky kyselin; vědci dospěli k názoru, že jde o jakési galvanické články. Touto znalostí by se dal vysvětlit i způsob, jímž sumerští klenotníci pozlacovali své výrobky. Hrobka čínského vojevůdce ze 3. století př. n. l. je zdobena kovovými ornamenty, které byly podrobeny několikeré spektrální analýze — tak překvapivý byl totiž výsledek: 85 procent hliníku, prvku, který byl získán až na počátku 19. století s použitím elektrolýzy.

K překvapivým znalostem starověku lze přiřadit například znalost ochranného očkování v Indii nebo nevysvětlitelnou dovednost některých starých stavitelů. V Tiahuanacu v Andách nalézáme stavební kameny o váze až 200 tun, přičemž lom, odkud kámen pochází, je vzdálen pět kilometrů. Některé kvádry v Baalbeku váží až 1200 tun. A „Černá pagoda“ v Indii je ve výšce 75 metrů zakončené kamennou deskou přesahující 2000 tun. Dnešní technika by ji těžko dokázala na stavbu umístit.

Původ většiny těchto znalostí a schopností si nedovedeme vysvětlit. Lze se proto domnívat, že jde o zbytky poznatků, které lidstvo nashromáždila před katastrofou, již egyptská tradice nazývá zkázou lidstva. Kde však máme hledat kolébku této pracivilizace?

Pro odpověď nemáme jiný podklad než řadu náznaků, sice výmluvných, ale přece jen pouhých náznaků. Za tisíciletí, která nás od oné prastaré civilizace oddělují, mohly rozsáhlé oblasti pevniny klesnout na mořské dno. Jsou známé zprávy starověkých učenců o Atlantidě, pevnině uprostřed dnešního Atlantického oceánu. Existují legendy o zemích, které zmizely na dno Tichého oceánu. Antičtí autoři se minují o zaniklé pevnině v Indickém oceánu a jejich zprávy aktualizují některé současné poznatky: lingvisté upozorňují na nenápadnou shodu mezi jazyky jižní Indie a východní Afriky, botanikové na značně podobnou flóru. Zajímavý je z tohoto hlediska ostrov Madagaskar: deset druhů lemurů žije jen v Africe a Indii – jak se tato zvířata, která neumějí plavat, dostala na ostrov mezi oběma pevninami? Šestadvacet druhů rostlin, které existují na Madagaskaru, je zcela neznámých v blízké Africe, zato jsou hojné v jižní Asii.

Není dostatek podkladů k tvrzení, že domovem někdejší, nám neznámé civilizace, které vyspěla v období před světovou katastrofou, byla ta či ona oblast zaniklých pevnin. Podivuhodné znalosti byly odevzdány starověku bez zpáteční adresy. Jestliže se však lidstvu podařilo na troskách někdejšího světa znovu vzkřísit svou civilizaci, lze to považovat za přesvědčivý a velmi povzbudivý důkaz o nezdolnosti historického vývoje.

Obr.: Válečková pečeť sumerského krále Urnamma (2070—2057 př. n. l.)