Jak to bylo s „uniklými dokumenty“ Majestic-12?

Dokumenty přísně utajené komise MJ 12 se objevily v roce 1984, a od té doby ovlivnily už dvě generace ufologů.

Mají dokazovat pád UFO u Roswellu a aktivní podíl americké vlády na spiknutí při kontaktech s mimozemšťany.

Od prvního výskytu dokumentů MJ 12 se s dalšími dokumenty roztrhl pytel. „Uniklo“ už více dokumentů, včetně shrnutí, poznámek, a provozní příručky pro podrobný průzkum UFO při jejich havárii.

Příběh o tom, jak se původní dokumenty MJ-12 dostaly na světlo, je zajímavý pohled do myšlení některých předních badatelů UFO, a vynikající příklad „kvality důkazů“, který jsou někteří lidé a badatelé ochotni přijmout.

Dokumenty Majestic-12 (dále jen MJ-12) vyšly na světlo v roce 1984. Jaime H. Shandera tehdy obdržel od anonymního odesilatele filmovou kazetu. Kazeta došla prý přímo „dobrodružným způsobem“. Balíček byl kolem dokola zapečetěný úředně vypadajícími lepícími páskami, ale nebyl na něm uveden odesílatel. Pod obalem byla ještě druhá, ještě důkladněji zapečetěná obálka, a až v ní byla černá umělohmotná kazeta se zbytkem filmu. V té době Shandera neměl nic společného s výzkumem UFO a byl trochu známý výrobce dokumentárních filmů.

Mohla by to být zajímavá podpora pro pravost dokumentů, a vedly se o tom dlouhé diskuse, proč zrovna jemu byly doručeny tyto dokumenty. Jenže nevíte, že jedním z jeho dobrých přátel je badatel UFO a autor knih William L. Moore (1943). Spolu se Stanton Friedmanem nakonec zveřejnili dokumenty asi o dva roky později.

Vyvolaný 35-mm film ukázal, že je na něm kopie osmistránkové přísně tajné dokumentace. Obsahuje zprávu připravenou 18.11.1952 pro prezidentského kandidáta D. Eisenhowera, kde se podrobně popisuje havárie UFO u Roswellu v Novém Mexiku v roce 1947, dále další havárie UFO u El Indio v Texasu v roce 1950. V dodatku je přiložená kopie memoranda z 24.9.1947. Prezident Harry S. Truman v něm informuje tehdejšího ministra obrany Jamesa Forrestala o “operaci Majestic 12″, seznam členů zvláštní vládní komise na výzkum UFO, od které dostaly všechny dokumenty své jméno.

Dokumenty se poté staly základním kamenem v několika knihách o Roswellu, včetně Friedmanovy „Crash at Corona“ a „TOP SECRET/MAJIK.“

Dalo by se předpokládat, že termín Majestic-12, který byl údajně kódovým jménem velmi přísně tajné komise, složené z předních vládních a vojenských osobností, se nikde předtím nevyskytl. Nicméně ….
Termín „MJ 12“ byl zřejmě poprvé použit na jedné straně „tajné“ dálnopisné zprávy ze dne 17.listopadu 1980, kterou Richard Doty poskytl badateli W. Moorovi na počátku roku 1981, když ten mu na oplátku ukázal kopii telegramu výzkumníkům Bradu Sparksovi a Kal Korffu ze 17. ledna 1980. Robert Todd, badatel UFO, prošetřoval tuto dálnopisnou zprávu ze začátku roku 1983, a dokázal, že byla falešná.

R. Doty byl v té době agent zpravodajské služby letectva, který se dříve přiznal k padělání dokladů o jiných případech UFO (Elsworth dokumenty).

V době, kdy Shandera obdržel filmovou kazetu, Doty sloužil na Kirkland Air Force Base v Albuquerque v Novém Mexiku.

Další zmínku o tomto termínu přinesl William Moore v rozhovoru s reportérem Bobem Prattem z National Enquire v lednu 1982.

Pratt byl tehdy požádán, aby spolupracoval s Moore na románu, jehož pracovní název měl být Majik-12 (!).

Podle Friedmana Moore navrhl už v roce 1982, že by se měly vytvořit falešné dokumenty o Roswellu, aby to přimělo některé lidi promluvit.

V roce 1983 se W. Moore zjišťoval reakci dalšího badatele Brada Sparkse na tento jeho plán vytvoření padělaných vládní dokumentů. Moore řekl Sparksovi, že věří, že by padělané doklady mohly být použity k získání informací od bývalých vojenských důstojníků, aby promluvili o tom, co vláda opravdu ví o UFO.

Sparks řekl, že Moore byl opravdu odhodlán to udělat. Sparke byl tak rozrušený, že volal okamžitě Stantonu Friedmanovi a zjistil ke svému zděšení, že Friedman považuje padělání dokumentů také za dobrý nápad.

Moore, Shandera a Friedman dále změnili vzhled dokumentů MJ-12 v prvním vydání bulletinu Focus a dali mu vzhled jakési vládní cenzury. Později museli připustit, že to skutečně udělali.

Obsah poštovních razítek byl začerněný, aby byl zakryt stát a město, odkud byl balík odeslán. Moore a Friedman uváděli, že balíček přišel bez zpáteční adresy. Ve skutečnosti tam zpáteční adresa byla. Bylo to Albuquerque, NM!

A kdo žil v Albuquerque, NM? Byl to Richard Doty – spolupracovník Williama Moorea!

Kromě podezřelých okolností s původem dokumentů Majestic-12, existuje několik problémů se samotnými doklady.

Datumy: Forma vojenských dokumentů podléhá přísným pokynům, včetně struktury dat. V době údajného vzniku MJ-12 byl formát datumu – den, měsíc, rok, žádné čárky, žádné mezery. Ale data v MJ-12 je den měsíc (čárka), rok. Taková nepřesnost v dokumentu, vytvořeném údajně na nejvyšší úrovni armády, je nemyslitelná.

Vojenské hodnosti: dokument odkazuje na „admirála“ Hillenkoettera, i když jeho pozice byla v té době – kontradmirál. V náhodné řeči, nebo mezi civilisty k této chybě může dojít, ale voják by nikdy takovou chybu nikdy neudělal.

Pojmy: Dva pojmy použité v dokumentu nebyly v té době používány. Bylo to slovo „média“ k označení tisku (v té době hlavní hromadný sdělovací prostředek), které se začalo používat až v 70. letech. Stejně tak pojem „impacted“ („vliv“).

Utajení: Na dokumentu je razítko „Top Secret Restricted Information“ („Přísně tajné omezené informace“). Taková klasifikace byla zavedena až za éry R. Nixona (1969-1973).

Kód Majic: Název projektu znamená, že byl byla porušena zásada pojmenovávat více projektů pro vojenské účely během 10 let.

Projektům jsou přiřazena krycí jména ze seznamu, který je sdílen všemi součástmi vojenských a civilních orgánů státní správy.

Těsně před druhou světovou válkou byl kódovým označením MAGIC přidělen projektu zaměřenému na prolomení japonského diplomatického kódu.

Projekt byl aktivní a přísně tajný na počátku 50. let, takže nemohl být použit v době údajného vzniku dokumentů MJ12. Přesto termín Majic mohl být aplikován na Majestic-12. Zastánci MJ-12 poukazují na odlišný pravopis, a že číslo mohlo být přiděleno, aby se zabránilo fonetické podobnosti obou projektů, což by mohlo způsobit zmatek v ústní komunikaci.

Existuje několik dalších bodů, které usvědčují dokumenty z podvodu.

Jsou dokumenty Majestic-12 padělky?

Každý, kdo prověřil jejich historii a hodnocení, nebude mít jinou možnost, než je odsunout do oblasti podvodů.

Motivy zastánců pravosti dokumentů jsou více než průhledné. Stanton Friedman je jejich horlivým stoupencem, neboť je mu jasné, že hodně z jeho „důkazů“ o Roswellském incidentu zmizí, pokud jejich pozici neubrání.

William Moore, naopak nedávno napsal, že je nyní toho názoru, že incident u Roswellu se nikdy nestal. To by znamenalo, že dokumenty MJ-12, které byly vydány jako výsledek jeho úsilí, by musel být padělek!

Odpůrci dokumentů jsou Phil Klass, Kevin Randle, Carl Sagan, Curtis Peebles, Jacques Vallee a mnozí další. Národní archiv rovněž pravost odmítá, stejně tak FBI a americké letectvo.

Vládní rozpočtový úřad (Government Accountability Office – GAO) prošetřil pro kongresmana Stevena Schiffa vše, co by se týkalo Roswelského incidentu, všechny agentury zapojené do tohoto šetření měly také zkontrolovat záznamy ohledně o „MJ-12“ nebo „Majestic“.

Všechny z nich uvedly, že co se týká tohoto výrazu, nic takového nebylo zjištěno.

Konečným výsledkem šetření je, že MJ-12 dokumenty jsou padělané.

Pokud tedy byly padělaná, tak kdo to provedl?

Podezření spadá na Billa Moore a Richarda Doty – připravovaný román, „tajná“ dálnopisná zpráva, nápad „vytvořit“ vládní dokumenty…

V podstatě na tom opravdu nezáleží. Je však zřejmé, že někdo v ufologické scéně cítil, že je nezbytně nutné vytvořit „důkaz“, který jim chyběl pro dokreslení celého příběhu o Roswelu a vládním spiknutí. A tak vznikly tyto dokumenty. Rozhodně to nebyla náhoda.