Případ Glozel
Neobvyklý objev
V roce 1924, Émile Fradin (1906-2010), sedmnáctiletý syn sedláka z Glozelu, vesničky v departementu de l’Allier (Francie), narazil na jeden z nejspornějších archeologických objevů všech dob.
Obr.1 Émile Fradin (1904-2010), drží kopii právě vydané knihy, která způsobila jeho proslulost
Jeho kráva při pastvě spadla do díry v poli kousek od farmy. Po vyproštění zvířete z díry, Fradin a jeho rodina objevili kámen na okraji jámy. Vytáhli zhruba oválný kámen (uvedený v literatuře jako Fosse ovale), se zvláštními znaky. Našli také lidskou lebku a řadu záhadných artefaktů, včetně vyřezávané kosti, opracované oblázky, a hliněný hrnec s tajemnými symboly.
Záhadný nález upoutal Emilovu pozornost. Od místního učitele si půjčil knihy o archeologii, ve kterých byl kresby pravěkých objektů, které připomínaly nálezy z pole jeho otce.
Zpráva o nálezu zaujala Dr. Antonína Morleta (1882-1965), horlivého amatérského archeologa, který zahájil rozsáhlé vykopávky na poli, kde došlo k nálezu. Domníval se, že Émile našel neobvyklé a jedinečné předměty neolitického charakteru.
Morlet rychle publikoval své objevy, jež upoutaly pozornost francouzské akademické obce. Vyvolaly náležité vzrušení, neboť nálezy nijak nepřipomínaly dosud známé neolitické pozůstatky z Francie ani z jiných částí světa. Některé vypadaly jako dost primitivní moderní padělky, vyrobené někým s malými nebo vůbec žádnými archeologickými poznatky. Podezření padalo na mladého Émile, a trvalo po celý jeho dlouhý život.
Oblast získala nový název le Champ des Morts, Pole mrtvých.
Pokusy vyřešit záhadu
Obr. Krajina v Glozelu v roce 2002
Byly jmenovány dvě vyšetřovací komise, které měly zkoumat místa nálezů.
Fradinovi zřídili malé muzeum vedle svého statku, kde soustředili více než dva tisíce předmětů z Le Champ des Morts, což přineslo peníze. Policejní razie na Fradinově farmě měly odhalit padělatelskou dílnu, rozbila skleněné vitríny a zabavila některé předměty. Émile odpověděl žalobou, a celá situace se zvrhla do nepopsatelného zmatku, urážek, žalob a osočování.
Akademický svět rozhodl, že místo nestojí za ztrátu času, a že jde o primitivní podvod, spáchaný Émile Fradinem. Dodnes jen málo lidí v archeologické scéně je připraveno o tom vůbec diskutovat.
Na začátku roku 1970 se Hugh McKerrell a jeho kolegové rozhodli otestovat keramiku z Glozelu nově vyvinutou termoluminiscenční technikou. K překvapení vědců, testované objekty neukázaly původ do 20. let 20. století, ani do doby neolitu. Nálezy spadaly od pozdní doby železné do gallo-římského období (zhruba 200 př.n.l. až 400 n.l.).
Vzhledem k tomu, že technika termoluminescence byla ještě nová v té době, zjištění bylo zpochybňováno a ignorováno. Nicméně, v průběhu několika příštích let vzniklo sdružení Les Amis de Glozel (Přátelé Glozelu), které sdružovalo archeology, vědce i amatéry, kteří se zasazovali o znovuotevření diskuse k nálezům.
Obr. Bizarní keramický obličej s „nápisem“ z Glozelu
Současné názory
Není překvapením, že akademická scéna na nové údaje nereagovala. Zkušební výkopy provedené na místě v roce 1983 nepřinesly jakýkoliv archeologický materiál. Zpráva nebyla nikdy zveřejněna, ale pronikla na veřejnost v roce 1995. Označuje nálezy jako středověké, z období 5500 – 1500 n.l., může obsahovat nálezy ze starší doby železné, ale i padělky.
Při pohledu na bizarní artefakty z Glozelu, kdy objekty s rytinami vypadají jako dětinské pokusy z dvacátého století vyrábět předměty ve stylu paleolitu, nápisy na desce vypadají jako náhodné symboly převzaté z různých starověkých skriptů, hrnce jsou tak špatně provedeny, jako by je nedělali hrnčíři; údajné středověké lidské ostatky jsou jen sbírky kosti z lebky. Z doby železné nebo Gallo-římské doby se nenašly žádné další artefakty (keramika, mince, brože atd.).
V roce 1982 Hans-Rudolf Hitz v knize „Als man noch protokeltisch sprach: Versuch einer Entzifferung der Inschriften von Glozel“, navrhl, že nápisy mají keltský původ a pochází z období mezi 3. stoletím př.n.l. a 1. stoletím n.l.
Alice Gerard navrhla v knize Glozel : Bones of Contention (2005), že šlo o spěšně vyrobené rituální předměty, pro použití v nějakém temném a místním kultu; snad středověký materiál představuje přežití tohoto kultu nebo jeho nápadité oživení.
Přesto termoluminiscenční data jsou znepokojující. Něco podivného se událo v Glozelu na konci prvního tisíciletí př.n.l.
Émile Fradin trval na své nevině až do své smrti v pokročilém věku 103 let a odmítl přijmout i data z termoluminiscence. Trval na tom, že „jeho“ místo byla opravdu neolitická osada.
Podle:
