Ztracené vynálezy minulosti

I když se všeobecně tvrdí, že lidstvo v XXI. století dosáhlo mnoha technologických úspěchů, je dost zajímavých a účinných technologií minulosti, které neumíme obnovit a jejich tajemství je pro nás nenávratně ztraceno.
Tajemství historie: Řecký oheň

Začněme od antiky. Odbornice na folklór a historii vědy na Stanfordské univerzitě Adrienne Mayor (1) ve své práci „Řecký oheň, jedovaté šípy a bomby škorpionů: chemické a biologické zbraně antického světa“ (2) popsala některé dávné zbraně, mezi kterými vynikal tzv. „řecký oheň“.

V VII.-XII. století n.l. obyvatelé Byzance používali jakousi chemickou látku jako účinnou zbraň při námořních bitvách. Tekutinu záhadného složení stříkali na nepřátelské vojáky a ti se stávali hořícími pochodněmi. Ani skok do moře jim nepomohl, protože tekutina dál hořela i ve vodě… K uhašení ohně byl potřeba jen písek, ocet nebo moč. A to nebylo vždy po ruce…

Řecký oheň je možné vidět na jedné z miniatur madridského rukopisu Ioanna Skylicy (3), která ukazuje boj Římanů s flotilou Fomy Slavjanina (4), vůdce antifeudální vzpoury v Byzanci. Nad jednou z lodí rebelů je nápis: „Římané zapálili nepřátelskou flotilu.“

Vzhledem k tomu, že recept na řecký oheň byl držen jako přísně střežené tajemství, a byl k dispozici pouze zasvěceným, nakonec se ztratil.

Paprsky smrti?

Slavný řecký učenec Archimedes (5), jenž zemřel v roce 212 před naším letopočtem, prý vytvořil paprskovou zbraň, kterou se podařilo zapálit flotilu Peršanů. Šlo o bronzové štíty, od kterých se odrážely sluneční paprsky…

V roce 2005 se studentům na Massachusetts Institute of Technology (6) podařilo technologii obnovit a zopakovat a provedli úspěšný pokus se zapálením lodi v přístavu v San Francisku. (7)

Starověký beton?

Za zmínku stojí také mimořádná životnost budov postavených v římských dobách. Mnohé z nich byly schopny vydržet po tisíce let, zatímco moderní budovy se začínají rozpadat už po několika desetiletích…

Jak se nedávno ukázalo, tajemství trvanlivosti římského betonu je v přísadě sopečného popela. Odborníci z Kalifornské university v Berkeley (8) zjistili, že sloučenina vápníku, hliníku, silikátů a hydrátů, spojuje materiál, ale je méně odolný než moderní beton. To ale platí pro explozi. Při ní se taková stavba lépe rozpadne, ale za příznivých podmínek vydrží déle, než moderní budova.

Tekuté sklo

Ze starověkých zdrojů je možné se dozvědět i o takzvaném tekutém skle. Poprvé ho připomíná, Petronius (9), který zemřel v roce 66 našeho letopočtu. Vypráví příběh sklářů, kteří přinesli skleněnou nádobu jako dar císaři Tiberiovi (14 – 37 př. n. l.). V přítomnosti císaře sklář upustil nádobu na zem, ale ta se nerozbila, ale jen se mírně zdeformovala, a rychle se podařilo dát jí zpět její původní tvar…

Ale Tiberius nařídil useknout skláři hlavu, neboť se obával, že muž je schopen dělat totéž i s drahými kovy, a tak změnit jejich hodnotu … Různé verze této legendy, uvádí také Plinius starší (10) a Dio Cassius (11). Jde však jen o legendu?

Takové tvárné sklo bylo vyvinuto teprve v roce 2012 firmou Corning (12). Je tepelně odolné a pružné tak, že může být zkroucené do rolí. Používá se k výrobě solárních článků.

Damascénská ocel

Kdo by neslyšel o slavné damascénské oceli (13), ze které byly během středověku vykované mnohé meče na celém Blízkém východě? Tato technologie vznikla kolem roku 300 našeho letopočtu. Po dlouhou dobu byla damascénská ocel považována za nejkvalitnější kov v celé historii lidstva. Ale přitom její přesné složení tehdy nikdo neznal – bylo známo pouze to, že klíčovým prvkem tohoto materiálu byla speciální slitina – bulat.

V polovině XVIII. století produkce damascénské oceli skončila. Teprve nedávno bylo možné obnovit její tajemství v laboratoři pomocí rastrovací elektronové mikroskopie.

Univerzální protijed

Král Mithridatés VI. Pontský (120-63 př.n.l.) (14), pravděpodobně vynalezl recept na univerzální protijed, který chránil před účinky doslova všech jedů (získal proto po něm jméno mitridatium). Vzorec znal osobní lékař římského císaře Nerona. I když původní recept byl následně ztracen, je známo, že tam bylo opium, výtažek ze zmijího jedu, a kombinace nízkých dávek různých jedů a jejich protilátky…

V roce 1992 se mitridatium pokusil obnovit bývalý sovětský biolog Sergej Popov, který emigroval do Spojených států. Bohužel, zřejmě bezúspěšně…

Odkazy

(1) https://cs.wikipedia.org/wiki/Adrienne_Mayor
(2) Greek Fire, Poison Arrows & Scorpion Bombs: Biological and Chemical Warfare in the Ancient World. http://web.stanford.edu/dept/HPS/GreekFire.pdf
(3) https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%98%D0%BE%D0%B0%D0%BD%D0%BD_%D0%A1%D0%BA%D0%B8%D0%BB%D0%B8%D1%86%D0%B0
(4) https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A4%D0%BE%D0%BC%D0%B0_%D0%A1%D0%BB%D0%B0%D0%B2%D1%8F%D0%BD%D0%B8%D0%BD
(5) https://cs.wikipedia.org/wiki/Archim%C3%A9d%C3%A9s
(6) http://web.mit.edu/
(7) http://web.mit.edu/2.009/www/experiments/deathray/10_Mythbusters.html
(8) http://www.berkeley.edu/
(9) https://cs.wikipedia.org/wiki/Petronius
(10) https://cs.wikipedia.org/wiki/Plinius_star%C5%A1%C3%AD
(11) https://cs.wikipedia.org/wiki/Cassius_Dio
(12) https://www.corning.com/
(13) https://cs.wikipedia.org/wiki/Damasc%C3%A9nsk%C3%A1_ocel
(14) https://cs.wikipedia.org/wiki/Mithridat%C3%A9s_VI._Pontsk%C3%BD