Staré letopisy přináší řadu pozoruhodných zápisů (2)

Podivní červi a únosy … z letopisů a Pamětí Mikuláše Dačického z Heslova
„Listopad 1799:

• V Holandu v podzimku tohoto nevypravitedlné množství mořských červů najíti se dalo, které kůly a sloupy v hrázi, jenž při zátokách mořských, aby zem v čas mořské bouřky od vlnobití zatopená nebyla s velkým nákladem vystavěné byly, tak provrtali, že jako řešeta vyhlížely a hráze se bořiti začínaly, což v celém Holandu velké ustrnutí způsobilo, aby při nejprvnější mořské bouři celá provincie k zatopení nepřišla. Mezitím, když mrazy přišly, zahynuli a již více o nich slyšeti není. Takoví červi sice v Americe se vynacházejí. Staří lidé povídali, kterak již ti mořští červi před více jak 100 lety v Holandu velkou škodu činili, přes zimu, ale zahynuli, což se také stalo.“
• „L. P. 1589, Štěpán Šebek, soused ze vsi Rany, usnul na vinici, i vlezla do něho (maje hubu otevřenou) ještěrka na podzim, před vína sbíráním. A byla v něm až téměř do středopostí (do polovina února). On nevěděl, co mu škodí, že jej žralo v břiše. Až potom zachtělo se mu tuhého, jakž on jmenoval piva neb vyleželého. A když se až k uzrání napil u Všetečků a domů potom do Pany šel, znechutilo se mu. A on jda proti rybníkům panským, vyvrátil to pivo a s tím pivem taky tu ještěrku, kteréž se on ulekl a stál co vopařený a hleděl na to, když odsud běžela. Však nezabil ji v tom uleknutí, než pravil, že byla požloutlá a bez vocasu.
• Kůže na něm byla všecka flekovitá. Někde co tolar, někde menší. A z toho tekla voda s hnojem a loupalo se tak z něho a zase obnovovalo. Nechtěl s ním žádný obcovati, domnívajíce se, že je malomocný. Nyní jest tomu 10 let, jakž pozbyl, co oznámil v pondělí Peminiscére 1589 (24. 2.). Zdráv byl. Však pravil, že ještě mu někdy těžko bývá, než že jí dobře, pije a spí. Zplodil po té věci a příhodě čtyři dítky s manželkou a před tím jedno. To první po odbytí té ješěrky umřelo, ale na morní bolest. Jiný jsou živy. Když se solí chléb jedl, nejspíš se upokojila, když co do mléka jedl, bylo mu hůře, jej žrala. Když řídké pivo pil, nejlehčeji mu bylo.“

Letopisy města Loun

Zvláštní příhodu zaznamenal český humanista a vzdělaný šlechtic Mikuláš Dačický z Heslova:

• „L.P. 1608 septembris.
• Jakási žena z předměstí Kutné Hory pravila a dokazovala, že když její muž odešel ráno v sedm hodin do práce v dolu, něco podobného jejímu muži si k ní přilehlo, vzalo ji z lože a odneslo na Pach až k lávce. Tam ji to opustilo a ona, toliko v košili, vrátila se domů“. (Dačický, M. (1940): Paměti)

Podivuhodná informace o jakémsi „únosu“:

• „Léta Páně 1777 mezi 29. a 30. julii vyšel oheň z panský stodoly, spoledne, vedle bytu pana důchodního, a to právě v půlnoci a přitom spálil město celý i se zámkami dvouma a dva městské pivovary, ulic i s příkopami, též i se všema stodolami, domů 100 a 30 gruntama spolu i se stodolami. To stalo se, jakž přej předpověděl Matěj Kolář, kterej po nějakou dobu divně pryč byl, že celý nebe tam v jednom ohni bylo a divný ptáci poletovali v tej krajině. Ten když se vynavrátil, doma ani co vidět, ani nikoho přej už spoznati nemoh, tak se sem do města přistěhoval.“

Zápisy neznámého kronikáře z Kostelce nad Orlicí.