Azory jako pozůstatek Atlantidy?

Jedna z teorií umísťuje potopenou Atlantidu do blízkosti Azorských ostrovů.

Zmínky o tajemné pravlasti jsou u národů obývajících obě pobřeží Atlantického oceánu a pro potopenou zem mají podobné názvy; Aztékové Astl-an, Baskové At-laintika, Féničané Antilla, Vikingové Atli, Afričané Atlantiku.

Azorské ostrovy tak mohou být pozůstatkem tejhdejší pevniny, pokleslé geologickými procesy.

Podle Platóna se Atlantida nacházela tři dny cesty od Heraklových sloupů, jak se za dob Platóna říkalo Gibraltarske úžině. Když počítáme střední rychlost tehdejších lodí 22 km/h, snadno si můžeme vypočítat, že za tři dny bylo možné urazit 1500 km — a v takové vzdálenosti jsou právě Azorské ostrovy. Platón také tvrdí, že na Atlantidě byly hory vysoké sedm kilometrů. Zajímavé je, že nejvyšší štít Azorů je na ostrově Pico, vysoký dva kilometry. Dalších pět kilometrů je ponořeno ve vodě — jak ukazují snímky pořízené z vesmírných sond. Celkem tedy sedm kilometrů.

Tento ostrůvek se nachází na konci malého kontinentu, ponořeného ve vodě v hloubce 4 — 6 km a má velikost dnešní Evropy.

Vědci tvrdí, že kontinenty nezapadají do takové hloubky. Novinář a badatel Michael Preisinger v roce 2000 zorganizoval výpravu na Azory. Již druhý den po příjezdu se dozvěděl od místních rybářů, že když jedou lovit, nikdy si s sebou neberou sladkou pitnou vodu, protože mezi Azorskými ostrovy znají mělčiny, kde jsou štíty hor a kde postačí ponořit kbelík do vody a vytáhnout z podvodních studní sladkou vodu. To se odkazuje z pokolení na pokolení.

Michael Preisinger použil přesné „echosondy“, prozkoumal tato místa a narazil na zvláštní kamenné struktury, které se jeví tak, jako by je vytvořila lidská ruka. O dva týdny později z nich vytáhl zbytky zkamenělých mangrových dřevin, jaké rostou na tamním pobřeží.

Zkoumání zkamenělin pomoci uhlíkové metody C-14 prokázalo, že mají věk kolem 14 tisíc let. Bohužel, popírači existence Atlantidy našli rychlé vědecké vysvětlení těchto objevů.

Kamenné struktury označili za rozmar přírody a kousky dřevin, tam podle jejich mínění dopluly, aby se zároveň i potopily. Univerzitní autority odmítly konat další výzkumy, pokud se nenajde „opravdový důvod“. K dalším pracem by bylo zapotřebí opatřit si drahé vybavení. Nikdo si ale neuvědomil, že další důkazy leží v muzeu pařížské hornické školy.

V roce 1896 byla do okolí Azorských ostrovů vyslána speciální loď k opravě podmořského transoceánského telefonního kabelu. Lodní čerpadlo vytáhlo z hloubky tří kilometrů kousky skleněné lávy, nazvané tachilit (2). Dle geologů to může vzniknout jen na povrchu Země v podmínkách atmosférického tlaku. V roce 1995 byla vyslána druhá francouzská výprava, která potvdila, že v hloubce 5000 m existuje zvláštní druh písku, který vzniká pouze úderem vln o pobřeží. I když ani oceánogralové, ani geologové nedovedou rozumně vysvětlit tato fakta, dodnes se nikdo nerozhodl konat další výzkumy.

Odkazy

(1) http://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Preisinger
(2) http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=11061&Itemid=34

Obr. Fiktivní mapa Atlantidy uprostřed Atlantiku. Autor: Athanasius Kircher: Mundus Subterraneus (1669).  Mapa má severo-jižní orientaci.