Atlantida – tajemství zaniklé civilizace (1)

Tajemství zaniklé civilizace

Úvod – otázka katastrof a precese

Zploštění Země vyvolává jev zvaný precese – v periodě 25 776 let (jiný údaj: 25.920) let se mění sklon zemské osy od 24°30´ k 22°06´ a zpět (dnešní sklon je 23°27´). Vliv na podnebí je výrazný. Při minimálním sklonu dopadá nejméně slunečního světla na polární oblasti a při souběhu více vlivů může vzniknout doba ledová.

Kolem roku 16.500 př.n.l., kdy byl sklon 22°06´, se prudce ochladilo a začala závěrečná část poslední doby ledové. Naopak při sklonu 24°30´ jsou teploty v polárních a mírných pásech nejvyšší. K této situaci došlo asi v roce 3644 př.n.l.

Pro úplnost dodávám, že v posledních 7000 letech se průměrné teploty nelišily od dnešních (odchylky do 1°C). Až v roce 9244 bude opět dosažen sklon 22°06´ a s ním spojené ochlazení.

Teplotu na Zemi ale neovlivňuje pouze sklon zemské osy. Význam má i poměr plochy moří a oceánů k pevnině. Když pevnina a ledovce zabírají nejvyšší plochu (to když je hladina oceánů a moří nejníže), tak jsou teploty na Zemi nejnižší a naopak.

Precese se projevuje mimo jiné posunem „jarního bodu“ (tj. místo na obloze nebo souhvězdí, kde 21. března vyjde Slunce). Právě vztah Slunce k souhvězdím byl pilně zkoumán dávnými kulturami, které mu přisoudili velký astrologický význam pro lidstvo. Například dnes se tedy nalézáme v éře ryb, ale po roce 2000 vstoupíme do éry Vodnáře.

Teorie kontinentálního posunu

Jejím autorem je Charles Hapgood. Na první pohled se může zdát nepravděpodobná, ale jinak velmi přesně vysvětluje dosud neobjasněné události. Objemné a těžké ledovce vytvořené během ledových dob způsobují jednou za několik desítek tisíc let posun zemské desky (litosféry) po nižší vrstvě astenosféře. Výsledkem je změna polohy pólů i klimatických pásem. Posun je poměrně rychlý, přestože se jedná o tisíce kilometrů.

Z minulosti jsou známy tyto polohy pólů (podle knihy Flem-Athových):

– před >94 tis. lety – severní pól v Yukonu, jižní u pobřeží Antarktidy (směrem k Africe)
– před 53 až 93 tis. lety…severní pól v moři u severního Norska, jižní u Antarktidy (Rossovo moře) z té doby pocházel mj. Skandinávský ledovec (roztál před 16 až 7 tis. lety)
– před 52 až 12 tis. lety…severní pól v Hudsonově zálivu (Kanada) na 60° s.š., 83° z.d. jižní u pobřeží Antarktidy v Indickém oceánu na 60o j.š., 97° v.d. – z té doby mj. Severoamerický ledovec (roztál před 16 až 7 tis. lety)
– před asi 17 až 12 tisíci lety se vlivem ledovců přesunuly póly naposledy (o 3000 až 3500 km !) – do dnešní polohy. Ledovce se ale zčásti dostaly do teplejších krajů, kde rychle tály (na severní polokouli zbyl Grónský ledovec a ledovec v Severním ledovém oceánu).

Následkem toho se zvyšovala hladina moře a srážky. Ty se v pevné podobě přispěly k vytvoření nových ledovců – převážně kolem dnešního jižního pólu.

Je pravděpodobné, že právě deště spojené s uvedenou změnou daly podnět ke vzniku legend o potopě. Ty jsou známy od asi 500 národů nebo etnických skupin z celého světa. Přesněji řečeno, s výjimkou Střední Asie, na kterou deště a záplavy díky vysokohorským hřebenům a velké vzdálenosti od moře nedosáhly.
Odsud patrně pochází Indoevropská skupina národů, u které (a to je zajímavé) vlastní mýty o potopě chybí.

Mnoho národů (indiánské kmeny, Keltové, staří Germáni, Ugrofinské národy,…) též mluví o velké katastrofě, při které Slunce, Měsíc, planety a hvězdy změnily svou polohu. Právě to je logický následek přesunu zemské kůry. A právě tato zkušenost vedla ke zvýšenému zájmu o pohyb nebeských těles. Proto lidé vystavěli bránu v Tíwanaku, Stonehenge a mnoho dalších dávných observatoří – chtěli mít jistotu, že vše je v pořádku a další katastrofa nehrozí.¨

Před více než 12 tisíci lety led pokrýval jen část Antarktidy. Druhá část (na jih od Ameriky) byla dokonce v mírném pásu. Rand a Rose Flem-Athovi přišli ve své knize „Když padalo nebe“ s originální a přitom vynikající myšlenkou…

Atlantida ležela v Antarktidě?

Rand a Rose Flem-Athovi přišli ve své knize „Když padalo nebe“ s originální myšlenkou…

Přesněji v Západní Antarktidě . Například okolí nejvyšší hory kontinentu Vinson Massif (vlevo uprostřed) bylo dříve na 50. stupni jižní šířky (pro srovnání – na 50. stupni [sice severní šířky] je dnes Praha). Vinson Massif leží blízko u moře. Pokud vezmeme vážně Platónovo dílo, právě zde leží ideální místo pro sídlo neznámé civilizace – kterou pojmenujme pravým jménem – Atlantis.

Pokud vezmeme vážně Platónovo dílo, právě zde leželo před 12 a více tisíci lety ideální místo pro sídlo civilizace legendárních Atlanťanů. Jiná možná sídla (Azorské nebo Kanárské ostrovy, Bahamy aj.) jsou málo pravděpodobná.

Zajímavost: podle Platóna bylo hlavní město Atlantidy oklopeno třemi umělými vodními kanály. Mezi nimi byly obydlené čtvrti města. Podobný vzhled mělo Karthago a jiná fénická města, Ekbatana (dnes v Íránu), aztécký Tenochtitlan a starý Peking. Byl to pokus různých národů napodobit společnou ztracenou pravlast???

Důkazy pro polohu Atlantidy v Antarktidě:

– dávné mapy Piriho Reise (z roku 1513),O. Finaea (1532), Buachea (1737), A. Kirchnera (1665) aj. podezřele přesně zobrazující tento kontinent, který naše civilizace poznala až během 19. století (a to jen pobřeží). Zde vidíte vpravo mapu Orontea Finaea z roku 1532. Zobrazuje to, co jinak známe až od začátku 20. století – přesnou mapu Antarktidy. Pokud se odstraní zvláštní srdcovité zkreslení, je přesnost výjimečná…

– odsud lze doplout ke všem starověkým civilizacím (Egypt, Mezopotámie, Indie, Čína, Mexiko, Peru) – z Atlantiku obtížná cesta do Peru, Indie nebo Číny

– podobné označení pro ztracenou zemi: Antilla (u Féničanů) – Amenti (u Egypťanů) – Arallu (u Babyloňanů) – Avalon (u Keltů) – Attala (Berbeři) – Atlaintika (u Basků) – Atlán (několik indiánských kmenů) – Aztlán (u Aztéků) navíc „atl“ = „voda“ u středoamerických indiánů i Berberů současně výraz „ant“ překládá Charpentier jako „obr“ podle francouzského „Géant“, řeckého „Gigantos“ i indiánského „šan“ Atlantis tedy může znamenat „Země obrů (přicházejících) z vody (tj. oceánu)“.
Atlantis mohla být obývána tzv. člověkem kromaňonským, který byl podle nálezů vysoký 185 až 216cm (!), zatímco tehdejší lidé měli kolem 160cm. Není divu, že nově příchozí byli nazváni obry.

– v Atlantiku žádný velký potopený ostrov během čtvtohor nebyl

– podle Inků a Aymarů (Peru, Bolívie) přišli Viracochové (vyspělejší civilizace) z jihu

– Sumerové se zmiňují o příchodu ze země Dilmun z jihu (za Indickým oceánem)

– prapředek Aztéků Coxcox s rodinou přišel ze země Aztlan zničené povodní…

– v japonském díle Ko-Ji-Ki se mluví o příchodu ze země Onogorojima [Ostrov ztuhlé kapky], která ležela u pólu; podobně se vyjadřují indiáni ze západního pobřeží Kanady (Haidové, Kutenajové a Okanagané – ti prý přišli ze země Okanagan pokryté ledem)

– o příchodu z oblasti pólu se mluví též v indických védách a perské Avestě

– odsud lze doplout ke všem starověkým civilizacím (Egypt, Mezopotámie, Indie, Čína, Mexiko, Peru) – z Atlantiku je obtížná cesta do Peru, Indie nebo Číny

Ještě stojí za zmínku jedna spekulace, podle které měli potomci zaniklé civilizace červenou barvu kůže – podobný vzhled zřejmě po nich zdědili Baskové a Iberové, obyvatelé Tartéssu a Tíwanaka (ti asi shodní s legendárními Viracochy), Sumerové, Guančové (na Kanárských ostrovech) i „neindiánsky vypadající“ indiáni ze západního pobřeží Kanady (Haidové, Kutenajové a Okanagané); + zčásti snad též Severní Egypťané (sami se nazývali „červení“), Féničané, Kréťané, Berbeři, Mayové, Aztékové, Toltékové, Drávidové (původní obyv. Indie), Jorubové, Ligurové, Etruskové, Polynésané aj.

Pokračování