Skutečně Ježíš vstal z mrtvých? (8)

Řešení otázky, zda hlavní zázrak křesťanství byl neskutečným, a nebo reálným jevem
Má Bůh krevní skupinu AB?

Americký chemik Walter Mc-Crohn nalezl ve skvrnách na plátně struktury železa. To, podle jeho názoru, je součástí středověkého inkoustu. Ten tedy měl imitovat krev.

Ale sindonologové tvrdí, že železo je součástí hemoglobinu, a ten zanechal stopy na plátně.

Navíc, další výzkumy ukázaly, že krev na plátně je skutečně lidská a měla skupinu – IV (AB).

„Na turínském plátně lze, kromě krve, nalézt stopy tekutiny, která prýštila z traumatických ran,“ – řekl slavný americký chemik a sindonolog Alan Adler.

Je to krvavý hnis, nebo krevní plazma. Že tato tekutina existuje, zjistili lékaři až ve dvacátém století. Ani zruční mystifikátoři nemohli vědět, že je nutné tyto stopy nanést na plátno. To krylo skutečné tělo a ne více než 3 dny.

Jak se plátno dostalo do Turína ?

Z dokladů vyplývá, že plátno, které zakrývalo Ježíšovo tělo, byla nejprve uschováno v Konstantinopoli, ale bylo ukořistěno během křížových výprav.

První z nesporných důkazů o pravosti plátna se datuje rokem 1357. Jeho držitelem byl rytíř Geoffrey de Charny, který jej roku 1353 ukázal v městečku Lirey nedaleko Paříže místním církevním hodnostářům. Odmítl jim prozradit, jak se k němu relikvie dostala.

Relikvie byla uložena v Chambery, kde ji roku 1532 poškodil požár. Přitom na část plátna steklo roztavené stříbro z truhlice. V roce 1578 bylo plátno přemístěno do Turína a darováno církvi.

Negativ prvního století

Jak vzniklo zobrazení těla? – Obraz těla zasáhl pouze tenkou vrstvu o tloušťce 180 až 600 nanometrů a přesně odpovídá anatomickým skutečnostem. Připomíná spíše fotografický negativ. Obsahuje dokonce trojrozměrná data, na jejichž základě bylo možné rekonstruovat tvář s četnými detaily nezachytitelnými na běžné fotografii (kapky krve na vousech, stopy rozmazané krve na pravé tváři, otisk mincí v očních důlcích).

Snahy o vysvětlení vzniku otisku oscilují od reakce nabalzamovaného těla s povrchem roucha, přes působení plynů, až po elektromagnetické nebo radioaktivní vlivy nebo zručnou malířskou práci bez viditelných stop štětce. Poslední uvedená možnost je však podle většiny odborníků prakticky vyloučena.

Kam se ale tělo podělo třetí den ?

„Dematerializovalo se,“ řekl profesor na Torontské universitě, magistr fyziky, Tadeusz Trenn. „Obraz otištěný na tkanině, dává důvod k tomuto předpokladu.“

Obr.14: Chrám Božího hrobu V Jeruzalémě

Výpotek smrti?

Tajemství obrazu, který se objevil na plátně, se už v 10. století pokoušel objasnit arcidiákon Grigorij z kostela Sv. Sofie v Konstantinopoli jako „výpotek smrti.“ Tato hypotéza byla opakovaně testována i v naší době. Sochy i mrtvoly byly potřeny balzámy a poté zabaleny do pláten. Otisky sice vznikly, ale nijak se nepodobaly obrazu z turínského plátna.

Myšlenka s „výpotkem» byla opuštěna. Ale předpoklad, že na tkanině není skutečný otisk ale dílo falzifikátora, stále trvá.

Tělu dali objem

John Jackson, specialista na laserovou optikou, doktor fyziky od US Air Force Academy a vedoucí mezinárodního výzkumného centra «Turínské plátno“, porovnal „obraz“ na plátně s dalšími uměleckými díly. Použili technologii NASA, při které počítač převádí části obrázku na objem.

Vypálený zázrak

Italští optici například naznačili, že otisk těla mohl vzniknout v důsledku záření silného elektrického pole, ionizovaným vzduchem.

Ne, říkají ostatní badatelé. Nešlo o záření. Tělo se proměnilo v plazmu a ta lehce ožehla plátno. Ne, další se domnívají, že podstata je v radiaci, a upozorňují, že v některých částech obrazu jakoby skrz kůži prosvítají kosti. Proto záření mohlo být i charakteru rentgenového.

Profesor Kitty Little, jaderný fyzik z Velké Británie, řekl, že spíše než štěpné jaderné reakce mohlo jít o jadernou fúzi.

Německý profesor Eberhard Linder předpokládá, že došlo k úplné anihilaci celého těla. A doprovodné záření neutronů a elektronů ovlivnilo plátno. Profesor připouští, že k anihilaci dochází v případě, když se hmota setká s antihmotou. Ale kde ta se vzala, neuvádí.

A profesor na Universitě v Torontě, fyzik Tadeush Trenn v rozhovoru pro kanadskou TV, na otázku, co se mohlo stát s tělem Ježíše, odpověděl: „V jistém okamžiku zmizel. Protony, neutrony v různých stavech se za velmi malou dobu – minus na dvacátou sekund – rozdělily na piony, elektrony a miony. Při nárazu na tkaninu vytvořily zřetelný obraz.“

Pokračování