Skutečně Ježíš vstal z mrtvých? (7)

Řešení otázky, zda hlavní zázrak křesťanství byl neskutečným, a nebo reálným jevem
Tajemství pohřebního plátna

V italském městě Turíně v katedrále sv. Jana Křtitele je sarkofág naplněný argonem. V něm je uloženo plátno o délce 437 cm a šířce 111 cm. Údajně jde o pohřební plátno, ve kterém bylo zavinuto mrtvé Ježíšovo tělo. Na tkanině jsou stopy krve a otisk lidského těla.

Výzkumníci tvrdí, že by na plátně mohli odhalit stopy nadpřirozeného vlivu. Skeptici však říkají, že to vše je provedena s cílem potvrdit mýtus o Ježíšově vzkříšení ve vrcholném středověku, jakož i ostatní tzv. „relikvie“.

Drahé pohřby

O pohřebním plátně Ježíšově víme jen to, že je koupil a přinesl Josef, bohatý člověk z Arimatie. Dnes je známo jako turínské plátno. Šlo o ručně zhotovenou tkaninu. Švédští archeologové tvrdí, že šlo o drahé tkanivo, dovezené s největší pravděpodobností ze Sýrie.

Mimochodem, během nedávných vykopávek v Izraeli našli plátno, které přesně pocházelo z 1. století našeho letopočtu a bylo přesně takové, jako plátno z Turína.

Středověká relikvie

Badatelé turínského plátna nazývají sami sebe sindonology – od slova sindon – řecky plátno. Ale největší bolestivý úder dostali v roce 1988. Tehdy Vatikán povolil zkoumání stáří tkaniny za pomocí datování radioaktivním uhlíkem C14. Byl odříznout kousek o ploše několika čtverečních centimetrů. Rozdělili je na tři části a poslali do geofyzikálních laboratoří Arizonské university (USA), do Společné laboratoře pro archeologii a dějiny umění na Oxfordské univerzitě a do Britského musea (Velká Británie), a do Ústavu fyziky v Curychu (Švýcarsko). Současně se vzorky byly zkoumány i skvrny na textilii.

Obr.13: Podle anatomických zkoumání byla výška člověka z tkaniny od 175 do 180 cm, hmotnost 75 – 85 kg. Věk od 35 do 40 let.

Způsob datování radioaktivním uhlíkem je založeno na určování množství radioaktivního izotopu uhlíku C 14. Čím je ho méně, tím je vzorek starší.

Jako výsledek vědci určili stáří (s chybou plus nebo minus 30 let): Arizona – 684 let, Oxford – 788, Curych – 714 let. To znamená, že toto plátno nemohlo zakrývat mrtvého Ježíše.

Odpůrci této metody však připomínají, že nemůžeme vyloučit jaderné procesy, které možná při „vzkříšení“ proběhly a tedy ovlivnily strukturu C14, čímž se dnes plátno jeví jako mladší.

Plátno zkoumali i ruští vědci ze Sedovovy laboratoře biopolymerů Dimitrij Kuzněcov a Andrej Ivanov. Dokázali, že roucho při silném nahřání v dýmu soustřeďuje do sebe více uhlíku, který tak vlastně roucho „omlazuje“. Uhlík se tak mohl do plátna dostat při požáru v roce 1532, kdy plátno málem shořelo ve francouzském městě Chambery.

Ruští vědci provedli modelový experiment, kterého se zúčastnili specialisté Vyšší inženýrské školy v Moskvě a jejich kolegové z Francie. Ti pomohli přesně reprodukovat podmínky požáru v Chambery.
Muzeum etnografie Itálie a Uzbekistánu poskytlo vzorky prastarých pláten, o stáří tisíc až dva tisíce let.

Podle modelu požárů bylo zkoumáno zvýšení obsahu izotopů uhlíku. A tak se také stalo. Prokazatelně stará plátna se po „požárech“, při dataci metodou C14, jevila jako „mladší“.

Výzkumníci tedy revidovali své odhady datování turínského plátna na přibližně dva tisíce let.

Jak se také později ukázalo, vzorky zkoumané roku 1988 pocházely sice z plátna, ale ze středověkých restaurátorských záplat. Nové datování radiokarbonovou metodou dr. Raye Rogerse z Los Alamos Laboratory při Kalifornské univerzitě ukázalo, že plátno je ve skutečnosti staré 1300 – 3000 let (rozpětí je dáno tím, že neznáme teplotní výkyvy při skladování, jež je mohou významně ovlivnit).

Ale co kresba na plátně?

Obraz z tkanině je zřetelný i pouhým okem jako postava nahého člověka, jako kdyby byl vytištěn na přední a zadní straně. Ale to je ještě výraznější na fotografiích zhotovených v různé denní době a různými metodami, které jsou používány v kriminalistice – např. foto v infračerveném, ultrafialovém a v polarizovaném světle.

Z podoby člověka na plátně je zřejmý semitský typ – malá brada, vousy, vlasy zapletené do jednotlivých pramenů. A ještě – levé oko je čímsi zakryté – prý římskou mincí, která se dávala tehdy umírajícím. Restaurátorské práce z roku 2002 odhalily na zadní straně ještě jeden otisk identické tváře.

Tvář je celá poraněná. Podle lékařů byly rány způsobené holí asi 5 cm silnou. Rán na zádech, prsou a nohou je celkem 98 ks. Výzkumníci se domnívají, že to bylo způsobeno antickými důtkami s proužky tvrdé kůže, na která jsou navázány kovové ostny.

Na hlavě a čele je více než 30 drobných ran, ne ale od trnové koruny, ale spíše musel jít o jakousi přilbu s dlouhými a ostrými trny. A v místě srdce je oválná rána o délce 44 a šířce 11 mm, přesně jako od široké čepeli kopí.

Ve středověku, ve kterém podle skeptiků bylo turínské plátno vytvořeno, panovalo přesvědčení, že Ježíš byl ukřižován tak, že mu byly přibity dlaně a nohy zkřížené jedním hřebem na nártu. Plátno však ukazuje něco jiného.

Na levé noze jsou dvě rány – jedna na kotníku, další na chodidle. A pravé chodidlo je proraženo na jednom místě. Jinými slovy, nejprve byla vertikálně přibita levá noha jedním hřebem.

Pak bylo přibito pravé chodidlo druhým hřebem. Ten prošel i levou nohou. Anatomové se domnívají, že pouze takové uspořádání hřebů prodlužovalo trápení oběti.

Velká rána je na levé paži, způsobená malým ostrým předmětem o ploše asi 8 čtverečních centimetrů. Není však na dlani, ale až v zápěstí. Na pravé ruce není vidět – je zakrytá.

Francouzský chirurg Barbe dokázal, že přibít hřeby do dlaní bylo úplně nesmyslné. Podle hmotnosti těla by došlo k rozervání. Pouze v zápěstí je možné, aby hřeb udržel část hmotnosti těla.

A v poslední době během vykopávek v Izraeli, byla nalezena kostra muže, který byl popraven na kříži asi v 1. století. Byl popraven přesně tímto způsobem za zápěstí a nohy.

Stručně řečeno, sindonologové učinili jednoznačný závěr: všechna zranění na těle mají svou stopu na plátně, tak, jak je popsáno v evangeliích.

Pokračování