Příběhy o Bermudském trojúhelníku nejsou pohádky

Existence obrovských vražedných vln z mořských legend byla prokázána
Mořské legendy vyprávějí o kolosálních vlnách, které se bez zjevného důvodu objevují uprostřed klidného moře, ničí lodě a stejně tak beze stopy mizí.

Nejde o mořskou legendu, ale o vzácný přírodní jev: vědci uznali existenci vražedných vln. Pomohla náhoda: v roce 2020 umístili vědci z týmu MarineLabs speciální bóje vybavené přístroji do Tichého oceánu u pobřeží Kanady. Jedna z bójí nečekaně zasáhla vlna vysoká 17,6 metru. Předtím i poté byl oceán zcela klidný. Data z bóje byla studována pět let a nyní jsou konečně k dispozici dlouho očekávané výsledky. Píše o tom vydání Science Alert (1).

VĚDA TO NEUZNÁVALA

Věda existenci takových obrovských vln však neuznávala. Již v roce 1826 cestovatel Jules Dumont-D’Urville (1790-1842) na základě výpovědí očitých svědků oznámil, že Indickým oceánem se přehnala vlna vysoká 30 metrů. Ale fyzik François Arago (1786-1853) se mu vysmál, protože – no, to přece není možné, neexistuje žádný fyzikální mechanismus, který by takovou vlnu způsobil. Vezměme si tsunami: tam je zdrojem vlny zemětřesení a na otevřeném moři je téměř neviditelná, silná se stává až u pobřeží. To je jasné. A co je to za jev? Samozřejmě výmysl.

Obr. Cestovatel Jules Dumont d’Urville se dostal do bouře u pobřeží Nového Zélandu. Foto: Barthélemy Lovern, 1829. Foto: wikimedia.org.

Nikdo nechtěl vypadat jako hlupák, proto námořníci mezi sebou jen šeptali o vražedných vlnách. V polovině 20. století se začalo mluvit o Bermudském trojúhelníku. Ačkoli právě vražedné vlny mohly již tehdy odhalit tajemství trojúhelníku, věda nadále tvrdila, že takové vlny neexistují. A Bermudský trojúhelník byl prohlášen za „novinářské pohádky“.

A pak, 1. ledna 1995, zasáhla ropnou plošinu v Severním moři vodní vlna vysoká 26 metrů. Svědky toho byly desítky lidí. Okamžitě byl spuštěn vědecký program MaxWave, připojeny satelity, ale ukázalo se, že se jedná o vzácný jev. Incident u pobřeží Kanady v Tichém oceánu v roce 2020 je skutečným darem. Nyní (teprve nyní!) není pochyb – vražedné vlny skutečně existují.

Vlna z roku 2020 je navíc (zatím) považována za rekordní. Byly i vyšší vlny. Ale pokud vezmeme v úvahu výšku ne „obecně“, ale relativně k sousedním vlnám, pak ta z roku 2020 nemá obdoby.

STĚNA VODY – NEBO PŘÍMO DO PROPASTI

Vypadá to jako „stěna vody“. Prostě se valí na loď a loď nemůže „skočit“ na takovou vlnu, jako při běžné bouři. Musí se touto stěnou srazit.

Neexistují lodě, jejichž konstrukce by byla navržena pro takový kousek. Loď je vystavena tlaku, který je několiksetkrát vyšší než ten, který konstruktéři předpokládali při nejtvrdším bezpečnostním rezervním poměru. Proto vše, co vyčnívá nad trupem, je jednoduše odtrženo jako pilníkem.

Navíc na loď tlačí voda zespodu a jednoduše rozlomí trup na polovinu.

Mnohem méně častá je „opačná stěna“ – prohlubeň nebo propad s téměř svislými stěnami, která se pohybuje po oceánu. V tomto případě loď prostě spadne do propasti a je s ní konec.

Inženýři říkají: protože parametry těchto vln nejsou důkladně známy, není možné vypočítat trup, který by jim odolal. Zbývá jediné: vyhnout se setkání s takovými vlnami.

Ale jak se jim vyhnout, když špatně rozumíme, odkud se berou?

SAMÉ HYPOTÉZY…

Začněme jednoduchou otázkou: jak často se vyskytují? Údaje jsou protichůdné. Na jedné straně se tvrdí, že vlna zaznamenaná v roce 2020 se vyskytuje jednou za 1300 let. Na druhé straně, když provedli experiment a sledovali je ze satelitů, objevili hned několik během několika týdnů po celém světě. Jen se nám zdá, že celá planeta je pod dohledem, vždyť je tam tolik satelitů a ty neustále fotografují. Ve skutečnosti je oceán obrovský a jeho velká část není nejen navštěvována, ale ani pozorována, a co se tam děje, nikdo neví.

Vědci vyslovili několik hypotéz. Nejjednodušší je spojení běžných vln. Když jedna vlna svým hřebenem narazí na hřeben druhé, jakoby se sčítaly. Přidejme k tomu ještě další a další… Ale co způsobuje, že se vlny sčítají? Výpočty říkají, že je to téměř nemožné (tak si to myslel i fyzik Arago).

Elegantnější je jiná hypotéza: běžné vlny se jakoby zaostřují a „čočkami“ jsou… proudy. Ale ani to výpočty nepotvrzují. Nicméně, pokud přidáme vítr, který se také stane jakousi čočkou, pak je to docela možné.

A konečně třetí hypotéza – právě o větru. Podle ní se vlny neskládají ve vodě, ale ve vzduchu. Větrné vlny se spojují a poté kompaktní „vražedný vítr“ vytváří „vražednou vlnu“.

FYZICI HLEDAJÍ ODPOVĚĎ

Je pozoruhodné, že ruským fyzikům (především Alexandru I. Djačenkovi (*1957) se již v nulových letech podařilo získat matematický model takové vlny, který se shodoval s reálnými vlnami. Jedná se o velmi vzácný případ, kdy máme matematický model, ale fyzikální mechanismus není zcela jasný.

Při studiu vlny z roku 2020 vědci dospěli k závěru, že obrovskou roli hrají náhody. Musí se sejít mnoho faktorů. A není vždy jasné, které přesně.

Na druhou stranu se k tajemství přibližují optici, protože světlo je také vlna. Po vyřešení Schrödingerovy rovnice (té s kočkou v bedně) vědci pochopili, že teoreticky jsou možné velmi podivné jednotlivé paprsky světla, které nazvali solitony. V roce 2010 byl takový soliton, světelný, získán v laboratoři a o rok později i na vodě.

Jak vidíme, věda se přímo vrhá na tento problém a mnoho věcí se stalo jasnými. Kromě jedné: kde přesně vznikne další vražedná vlna a jak stihnout odtamtud odvést lodě.

JE JICH STÁLE VÍCE

Nejnovější zprávy o těchto vlnách: mohou být čtyřikrát vyšší, než jsme kdy pozorovali. Někde stranou od tras komerčních lodí, kde je nikdo nevidí, jsou právě takové. Po oceánu se řítí stěna vody vysoká sto metrů. Je strašné si to jen představit.

A možná si to ani nemusíme představovat. Sporná (ale nevyvrácená) studie říká, že s rozvojem globálního oteplování bude vražedných vln stále více. Uvidíme na vlastní oči! Pamatujete si, že jsme zmínili, že vlny se mohou soustředit na proudy jako na čočky. Studie vychází právě z této hypotézy. Ať už je správná nebo ne, člověk jí nedobrovolně věří. Klima se zjevně zhoršilo, meteorologických anomálií přibývá.

Pokud jde o Bermudský trojúhelník, neexistují žádné zvláštní pochybnosti o tom, že právě vražedné vlny zničily lodě a letadla. Ano, a letadla také – protože, jak již bylo řečeno, vlna ve vodě – a s ní vlna i ve vzduchu. Čekáme na výzkum, který novým způsobem shromáždí a vysvětlí všechny spolehlivé fakty o trojúhelníku.

EXISTUJE DEVÁTÁ VLNA?

Obecně ano. Ale nemusí to být nutně devátá. Již staří lidé si všimli, že vlny nejsou stejné výšky. Při vzájemném působení se vlny navzájem tlumí nebo navzájem zesilují. Právě tento jev nazýváme soliton (viz výše) a ano, devátá vlna je miniaturní vražedná vlna. A tady začíná legenda. Řekové říkali, že „zlá“ vlna je každá třetí, Římané – každá devátá. A byli o něco blíž pravdě. Věda říká, že vlna s maximální výškou bude s větší pravděpodobností sedmá, osmá nebo devátá než například pátá.

Problém Bermudského trojúhelníku vyžaduje důkladnou analýzu: proč se vražedné vlny vyskytují častěji právě tam, zda jsou všechny incidenty důvěryhodné. A tady jsou potvrzené případy ztroskotání lodí v důsledku takových vln. V roce 1978 zničila vražedná vlna vysoká 20 metrů loď MS Minchen. V roce 1980 to byl ropný tanker MV Derbyshire, v obou případech zahynula celá posádka. Sovětská loď Kartli měla relativně štěstí, byla zasažena u pobřeží Skotska v roce 1991 a část posádky se podařilo zachránit.

Navzdory výše uvedenému se někdy lodě nějakým způsobem vražedné vlně vyhnou téměř bez poškození, jako například loď amerického námořnictva Ramapo v roce 1933, ačkoli ji zasáhla vlna vysoká 34 metrů.

Odkazy 

(1) Giant Wave in Pacific Ocean Was The Most Extreme ‚Rogue Wave‘ Ever Recorded : ScienceAlert