Tajemství staré knihy (4)

Legenda o nefritovém kameni Mezi potomky Čingischána se uchovávala legenda o zeleném nefritovém kameni.

Původně obrovský kus nefritu spočíval v paláci čínského císaře a byl uctíván jako posvátná relikvie.

Čingischán se ho zmocnil a nařídil odvézt ho, ale nepodařilo se mu to.

Po chánově smrti se kámen objevil u jeho syna Čagataje, kterému patřily země Střední Asie.

Hrobka Timúra

Jeden z potomků Čagataje přenesl své hlavní město do Karši a dal zhotovit z nefritového kamene trůn.

Čínský císař chtěl nejednou od Mongolů svatou relikvii vykoupit. Nabízel za něj ohromné bohatství nebo stejné množství nefritu. Mongolové jej ale nedali.

Timúr, přesvědčený o čarovné moci kamene, se rozhodl, že se jej zmocní. Jenže když obsadil Karši, trůn v paláci nenašel. Vojáci převrátili naruby celé město i okolí, ale trůn nenašli.

Po smrti Timura vládli v Karši Mongolové do roku 1425, kdy se vlády ujal Ugulbek. Když vešel do paláce uprchlého mongolského vládce, uviděl tam v hlavním sále dlouho hledaný nefritový trůn.

Relikvii poté odvezli do Samarkandu na saních. Vpředu jely zvláštní oddíly, které upravovaly terén.

Nejlepší samarkandští mistři zhotovili z trůnu náhrobek – oddělili pravoúhlou desku a vyryli na ní arabské přísloví.

Mauzoleum Gur – Emir je vybudováno ve dvou úrovních. V nejnižším podzemním patře jsou umístěny hrobky. V horním patře, v prohlídkovém sále jsou náhrobky, přesně nad příslušnými rakvemi. Desky z temně zeleného nefritu umístli právě v tomto sálu, nad hrobkou Timúra. Tak se u hrobek umístila třetí linie obrany.

Pokračování