Astronomové v Praze

Čeští letopisci už ve 12. století uváděli zprávy o pozorování planet.

Na dvoře krále Václava II. (1271-1305) byla řada hvězdářů. Pražská universita existuje více než šest století a po celou tu dobu byla astronomie součástí její výuky i bádání.

Ze začátku docházelo k podstatné změně v astronomických znalostech — tak jednou za století.

Nejdřív astronomové vycházeli z předpokladu, že nehybná Země je středem světa, a astronomie byla nerozlučně spojená nejen s astrologií, ale i — s medicínou. Lékaři ordinovali s ohledem na postavení planet zejména při výkonu tehdy nejběžnějším — při pouštění žilou.

I oba naši nejvýznamnější hvězdáři z doby počátku university, Křišťan z Prachatic (1370-1439) (který byl Husovým přítelem) a Jan Ondřejův – Šindel (1375-1456), který vypracoval plány k sestrojení pražského orloje r. 1410, byli současně i lékaři.

V 16. století naše astronomie zasáhla podstatně do světového vědeckého vývoje. Bylo to zásluhou Tadeáše Hájka z Hájku (1525-1600), který pozoroval, měřil a správně vysvětlil podivný jev na obloze — vznik hvězdy novy v souhvězdí Casiopea. To bylo revoluční zjištění v době, kdy se věřilo, že se ve vesmíru nic nemění, jen hvězdné sféry se stále stejně otáčejí.

Hájek byl přítelem dánského hvězdáře Tycho de Brahe (1546-1601). Zasadil se o to, že Tycho získal zaměstnání na dvoře císaře Rudolfa II. (1552-1612). Za Tycho přišel do Prahy Johannes Kepler (1571-1630) a těch dvanáct let, které u nás prožil, považoval za nejlepší roky svého života. V Praze Kepler formuloval dva ze tří zákonů planetárního pohybu, které jsou základem moderní astronomie. U nás také vytvořil teorii dalekohledu, od té doby hlavního pomocníka všech hvězdářů.

Obr. Sextant Tycho de Brahe přibližně z roku 1580.

Ale Praha ovlivňovala světovou astronomii i později. V polovině 19. století vyšla v „Pojednáních“ Královské české učené společnosti velmi důležitá práce. Christián Doppler (1803-1853) v ní formuloval pozoruhodný princip, podle něhož lze určovat rychlost pohybu vesmírných objektů. Po významném astronomovi Vojtěchu Šafaříkovi (1829-1902) byl pojmenován i kráter na Měsíci.

V 20. století zase Albert Einstein (1879-1955) za své pražské profesury v letech 1911-1912 promýšlel u nás základy obecné teorie relativity.

Náš astronom Rudolf Pešek (1916-1983), byl také u zrodu pátrání po mimozemských civilizacích (CETI).